U přátel v Holandsku

Loni jsme měli příležitost seznámit se s katolíky a protestanty z holandského města Rijswijku. Už zhruba 10 let jezdili vždy jednou za 1-2 roky na několikadenní návštěvu do Československa za členy spořilovského sboru Českobratrské církve evangelické. Bydleli u členů sboru, kteří je na oplátku navštěvovali v Holandsku. Do roku 1989 nebyla vhodná situace pro širší styky Holanďanů se členy spořilovské katolické farnosti. Na jaře loňského roku se podařilo vyjednat návštěvu 7 Holanďanů ve čtyřech rodinách navštěvujících kostel sv. Anežky na Spořilově. Návštěva se uskutečnila v červnu a měla velký význam pro vzájemné poznání a byly rovněž naplánovány další akce: další návštěva Holanďanů - tentokrát "mládežníků", která se uskutečnila na jaře letošního roku a naše návštěva v Holandsku. Od února tohoto roku probíhala na Spořilově přípravná setkání zaměřená na přípravu zájezdu do Rijsmijku. Počet účastníků byl stanoven na 30 členů + 2 řidiči autobusu a termín na 7. 5. - 13. 5. 1991.

Pokusím se nyní zrekapitulovat průběh zájezdu s ohledem na zhodnocení situace farnosti sv. Bernadetty v Rijsmijku, jejímiž jsme byli hosty, a na specifické momenty, jež nás zaujaly. Po příjezdu jsme byli uvítáni ve společenské místnosti, která je součástí kostela sv. Bernadetty. Tato a další menší místnosti slouží k setkávání různých skupin farnosti. Zde jsme byli rozděleni na ubytování do rodin. Již během tohoto setkání se projevila pečlivá příprava farního týmu na naši návštěvu - obdrželi jsme tištěné seznamy hostí a hostitelů, podrobný program celého zájezdu, plán města a propagační materiály. Následující den, 9. května, na svátek Nanebevstoupení Páně, jsme se zúčastnili slavnostní bohoslužby. U vchodu do kostela jsme dostali podrobné liturgické texty, vytištěné zvlášť pro tuto příležitost. Holandské texty byly přeloženy do češtiny, pasáže čtené během liturgie v češtině naopak do holandštiny. K dispozici jsme měli i překlad homilie. (Stejně tak tomu bylo i při další bohoslužbě.) Velmi jsme ocenili architektonické řešení kostela: oltářní stůl a ambon uprostřed, před nimi varhany a prostor pro hudební skupinu nebo chrámový sbor, po stranách lavice. Při tomto uspořádání interiéru mohou všichni daleko lépe sledovat liturgii a být jí více účastni. Průběh bohoslužby nás přesvědčil, že tyto technické předpoklady jsou zvýrazněny aktivní účastí laiků, a to i ve formách pro nás neobvyklých - například dívky v roli ministrantů, ženy činné při bohoslužbě slova i při podávání eucharistie; při další liturgii jsme mohli slyšet z úst jedné členky farnosti její vlastní předem pečlivě připravenou homilii. Po bohoslužbě nám různé skupiny laiků představily svou práci ve farnosti. Namátkově uvedu některé z nich: farní rada, liturgická komise, lektoři, pracovníci farní školy, skupina pro práci s dětmi v kostele, organizátoři bohoslužeb slova, absolventi teologického kursu, 3 sbory pro liturgický zpěv, ekumenická skupina, misijní skupina, hnutí pro pomoc třetímu světu, skupina Amnesty International, redakce farního časopisu, a dokonce skupina pro zabezpečení občerstvení v kostele, mající mimo jiné na starosti také 2x měsíčně vaření a roznášení kávy po nedělní bohoslužbě přímo v kostele. Všichni farníci vlastní katalog Wie is wie (Kdo je kdo), kde jsou všechny pracovní skupiny uvedeny spolu se seznamy svých členů, jejichž jména, druh služby, adresy a telefony jsou uvedeny v abecedním seznamu v druhé části katalogu. Je tedy možné rychle zjistit obsazení kterékoli skupiny nebo informace o kterémkoli aktivním členu farnosti a spojení na něj. Jmenná část katalogu obsahuje 391 jmen, u řady z nich jsou uvedeny 2-4, výjimečně až 6 forem aktivity ve farnosti.

Z rozhovorů s našimi hostiteli vyplynulo, že tato farnost je vzhledem k poměrům v současné katolické církvi v Holandsku neobvykle živá. Všude však mají vážné problémy s nezájmem mládeže a mladší generace o církev. Farnost žije společenským životem na velmi dobré úrovni, zato u nás poměrně obvyklá forma společenství, které se pravidelně programově setkává, je zde prakticky neznámá. Celkem překvapivé bylo pro nás zjištění, že řadě členů tamní farnosti chybí informace o současném životě církve ve světě, o nových spiritualitách - právě tak je zde velmi slabé začlenění do těchto spiritualit. Objevují se také překvapivé (a značné) mezery v základním teologickém rozhledu u laiků. Na druhé straně je patrný silný smysl pro otevřenost církve vůči světu (to se mimo jiné projevuje též v činnosti "skupiny otevřeného kostela", jejíž členové slouží v kostele v pracovní dny od 9 do 17 hodin formou osobních nebo telefonických konzultací s eventuálním zprostředkováním pomoci všem potřebným). Novinkou pro nás také bylo, že některá řádová společenství (například členové řádu sv. Františka) umožňují laikům po předchozí dohodě až několikatitýdenní pobyt ve svém klášteře. Hosté se zde mohou (ale nemusí) zúčastnit jakékoli formy života komunity. Na závěr bych chtěl zhodnotit a ve stručné zkratce přiblížit průběh zájezdu. Organizace celého zájezdu byla ze strany našich hostitelů pečlivě promyšlená a po technické stránce velmi dobře zajištěná. (Je nutno říci, že i naši organizátoři v této konkurenci obstáli výborně.) Při společných akcích jsme postupně navštívili Haag, sídlo parlamentu a vlády, prohlédli jsme si Rijswijk, pláže Schereningen, autobusem jsme se projeli kolem tulipánových plantáží do Amstrodamu - část města jsme projeli lodí a další část prohlídky města jsme absolvovali pěšky. Prohlédli jsme si malebné město Naarden, kde jsme se zastavili v muzeu J. A. Komenského; navštívili jsme též jeho mauzoleum. V Kijkduin jsme byli hosty exotické turecké restaurace. Jeden den jsme strávili prohlídkou Delftu, návštěvou místního kostela se 100 m vysokou věží, vybavenou krásnou zvonkohrou a večer jsme strávili v městském kulturním centru v Rijswijku s našimi hostiteli na společenském večeru. Poslední den jsme se projeli lodí mezi skleníky po kanálech v okolí Naaldwijku a večer jsme se na parkovišti s našimi přáteli rozloučili s těžkým srdcem, ale s nadějí, že se na jaře 1992 uvidíme v Praze.

Pája