Návštěvy

Dne 30. 3. 1993 se uskutečnilo v Communiu setkání se čtyřmi zástupci "Světového křesťanského hnutí pracujících", kteří přijeli z Belgie. Spolu s našimi hosty nás bylo 11. Skupina nevelká, ale o to přehlednější při diskuzi. Po krátkém uvítání jsme se vzájemně stručně představili. Hosté se zajímali o naše rodiny a pracovní zařazení. Trochu úsměvná situace nastala, když téměř všichni muži uvedli postupně původní povolání elektrikář, včetně jednoho z hostů. Zajímalo nás, co je náplní "Světového křesťanského hnutí pracujících" a za jakým účelem přijeli k nám. Pokusím se s vámi podělit o své dojmy a poznatky. "Světové křesťanské hnutí pracujících" se snaží o koordinaci skupin v mnoha zemích světa. V těchto skupinách se křesťané snaží sdílet své rodinné i pracovní starosti. Zabývají se otázkou nezaměstnanosti, snaží se přispívat ke zlepšení podmínek na pracovištích, vedou své členy k zodpovědnému přístupu k těmto věcem. Mnohé problémy řeší aktivní prací v odborech apod. Díky tomu se daří krůček po krůčku dosahovat dobrých výsledků. To vše je založeno na myšlence, že není dobré, aby lidé zůstávali se svými starostmi osamoceni a církev je tu proto, aby pomáhala a sloužila, aby byla s nimi a pro ně. Odpovědi na všemožné otázky se snaží nacházet v Božím slově, které se tak stává základní osou celé jejich činnosti. Kromě toho mívají tyto skupiny i program čistě duchovní, případně studijní. Program bývá velice rozmanitý, neexistuje nějaký jednotný model. Rozličné jsou i struktury v různých místech. Někde vzniká skupina na půdě farnosti, v jejímž čele stojí kněz. Jindy je tvořena jen laiky, často bez ohledu na bydliště a farnosti jejích členů. Rozdílný je i přístup biskupů k tomuto hnutí. Některými je vítáno, jiní jsou proti. "Světové křesťanské hnutí pracujících" si tedy klade za cíl zprostředkovat kontakty mezi jednotlivými skupinami a umožnit tak výměnu zkušeností, informací i jakousi solidaritu mezi křesťany různých míst světa. V naší zemi se tedy snažili navázat první vztahy a získat alespoň představu o tom, jak se u nás žije, co nás trápí, zajímá apod. Přestože se rychle vytvořilo velice otevřené prostředí, bylo chvílemi znát, že naše a jejich pozice je přece jen dost odlišná. Uvědomili jsme si, že to, co oni řeší teď, nás teprve zřejmě čeká. Daleko více jsme možná nakonec mluvili o tom, jak žijeme ve společenství než o tom, že máme problémy na pracovišti nebo o ne zcela růžové ekonomické situaci. Dospěli jsme k poznání, že křesťané, alespoň ti z našeho okruhu, jsou přece jen v těchto otázkách trochu mimo, protože svoboda, kterou jsme získali, je pro nás tak velkým darem, že to, co teď tíží asi mnoho lidí (ekonomika, určité sociální nejasnosti, strach z nezaměstnanosti, zmatek panující leckde atd.), nás přece jen nechává víc v klidu a nevidíme to tak tragicky. I život ve společenství nám lecos usnadňuje a hlavně důvěra, že Hospodin se stará. Jejich přínos je ale pro nás výzvou, abychom začali být citlivější k sociálním problémům. Večer jsme ukončili společnou modlitbou Otče náš, každý ve svém jazyce. Naši hosté nabídli v případě zájmu zprostředkování různých kontaktů, rádi by měli nějaký přísun informací v tom, co se děje v naší zemi. Mají zájem znovu přijet, uvítají i písemné zprávy, které by mohly zajímat křesťanské pracující v jiných zemích světa a dostaly by se k nim prostřednictvím bulletinů. Je možné psát i česky. Některé materiály zanechali i nám a postupně by měly být překládány. Bude-li mít tedy někdo zájem o bližší informace nebo přímo o spolupráci se "Světovým křesťanským hnutím pracujících", případně zajímavé náměty, obraťte se na redakci "Getseman", kde vám pomohou navázat potřebný kontakt.

Lenka Waldhegerová

Dne 14. 4. 1993 navštívila Černošice paní Gisele Laurentová, sekretářka "Mezinárodního ekumenického sdružení" se sídlem v belgickém Linkebeeku. Spolu se svým doprovodem cestovala do Polska, kde se vytvořil jeden z prvních regiónů této neformální ekumenické organizace ve východní Evropě. U nás se sešla se zástupci ekumenické skupiny "Křesťané z Černošic", aby získala základní představy o stavu ekumenického úsilí v České republice. "Mezinárodní ekumenické sdružení" na rozdíl od Světové rady církví či Konference evropských církví sdružuje nikoli církve, ale jednotlivce (duchovní i laiky) a skupiny angažující se v praktickém ekumenismu na základní, místní úrovni. Jejich heslem je "Žít dnes církev zítřka". Jsou sdruženi v regiónech. Zpravidla se región kryje se zemí, ovšem ve větších zemích je regiónů více. Kromě toho se setkávají jednou ročně na týdenní společné dovolené zástupci všech regiónů. Zde je možnost vzájemného sdílení, obohacení se tradicemi druhých církví, účast na bohoslužbách různých církví. Letošní setkání bude ve španělské Salamance 18. - 25. 8. 1993. Pro nás je dostupnější účast na setkání polského regiónu s mezinárodní účastí 28. 8. - 2. 9. 1993 v Ustroňi s tématem "Křesťanství dnes, ve sjednocené Evropě". Pro ty, kdo se v praktickém ekumenismu angažují a alespoň částečně ovládají některý světový jazyk, je zcela reálné se některé z akcí zúčastnit. Bližší informace zájemcům dodáme. Ekumenická skupina "Křesťané z Černošic" byla požádána o zmapování ekumenismu na základní úrovni u nás, s cílem případně vytvořit český región. Prosíme vás proto o spolupráci.

Zajímavá byla svědectví o stavu ekumenismu v západní Evropě. Paní Gisele Laurentová (katolička) se domnívá, že ekumenické úsilí má vzestupnou tendenci. Pouze ze strany představitelů hierarchických církví stagnuje. Daří se zejména sjednocování na konkrétních úkolech. Rozdělení církví se však bohužel chápe spíše jako danost a nikoli jako anachronismus. Na dotaz, proč špičky hierarchických církví se staví k ekumenismu někdy velmi zdrženlivě, odpověděla paní Gisele, že důvodem je obvykle konzervatismus - strach ze změny, případně strach ze ztráty moci. Na můj dotaz, ve kterých zemích je v Evropě rozšířeno interkomunio mezi katolíky a protestanty odpověděla paní Gisele, že takto nelze otázku položit. Rozhodující není země, ale moudrost a tolerance příslušného katolického biskupa. Interkomunio je poměrně rozšířeno, ale spíše v menších uzavřenějších skupinách, případně při mimořádnějších příležitostech. Masový jev to ještě není. Ekumenismus má mnohem lepší podmínky rozvoje v nábožensky snížených oblastech než tam, kde převládá jedna církev (jako katolická v Polsku, Belgii či luterské ve Skandinávii). Jak sdělila německá učitelka Angela (luteránka), jsou např. ekumenismu nepřivyklí luteráni ze severního Německa velmi překvapeni, když přijdou na bohoslužbu vlastní církve v Bavorsku, protože si připadají jako v katolickém kostele. Dostali jsme celou řadu materiálů a časopisů "Mezinárodního ekumenického sdružení" se svolením cokoli publikovat v Getsemanech. Velice jsme to přivítali, neboť v naší zemi pociťujeme citelný nedostatek ekumenické literatury. Jen např. v Belgii, velikostí s námi srovnatelné, vychází tři ekumenické časopisy.

Pavel Hradilek