029 - květen 1993

Editorial

V den, kdy dostávám výtisk 4. čísla Getseman, má redakce již připravené číslo další a je třeba je představit. Spěch tak trochu zvyšuje návštěva prof. Häringa v Praze. Chceme vás na ni srdečně pozvat a poskytnout včas potřebné informace. Politické události, které jsme zmiňovali minule (Temelín, Libkovice, daně, školné, "voršilky" atd.), jakoby rázem zmizely ze zorného úhlu společenského zájmu. Teď jsou tu boje o televizi a rozhlas, o vnitro (zůstane poslední Mohykán disentu ve vládní funkci?), snaha strojvedoucích metra o zvýšení platů, zákon o střetu zájmů, korupční skandálky a skandály, operování mafií na našem území atd. atd. Co z toho nás bude zajímat za měsíc? Ale nemylme se, že problémy mizí, když se o nich nemluví. Ukládají se s neúprosnou důkladností do našeho i společenského podvědomí, hromadí se tam, a nebudou-li seriózně řešeny, projeví se jednou jako krize společenského organismu. A následky mohou být tragické. Hněv lidu vyprovokovaný přehlížením, bezmocí, pauperizací, zneužíváním moci a arogancí v dějinách zboural nejeden systém! Pro společenství kolem Getseman byl tento měsíc i příležitostí k prohloubení chápání mnoha věcí. Republiku navštívila skupina Světového hnutí křesťanských pracujících (MMTC) a kromě významných církevních a odborářských představitelů navštívili její členové i jedno z našich center. Hnutí vzniklo před 25 lety. Dnes sdružuje po celém světě buňky křesťanů, jimž nejsou lhostejné palčivé problémy lidí ve světě a kteří vědí, že starost o ty nejpotřebnější a utiskované, o svět práce a sociální otázky patří k podstatným rysům křesťanské existence. Sdílené zkušenosti umožňují vidět v celosvětových parametrech, umožňují vytváření pout solidarity. Malá společenství se stávají zdrojem duchovní, ale také politické síly, která je schopna čelit brutálnímu egoismu často nelidského ekonomického a politického systému, který získal dnes až na malé výjimky celý svět. Jeho vítězství ve francouzských volbách jen potvrzuje naléhavost kritického hlasu. Tento systém den ze dne produkuje své výdobytky: nezaměstnanost, zadluženost chudších zemí, zbrojení, bídu na jedné a nesmyslný blahobyt na straně druhé, produkci na úkor životního prostředí. . . Je to systém, který není nový a měl už v moderních dějinách několikrát příležitost se ukázat. Jeho řešení však vedla k roku 1914 a 1939. Jeho současní "proroci" mají velký úspěch zejména za pomoci svých "zázraků", prosperity a peněz. Kritické hlasy umlkají. Vydrží křesťané na stráži hodnot evangelia? V diskuzi jsme si uvědomili, že radost ze svobody a absence celosvětového vidění souvislostí paralyzovaly naši citlivost pro tyto problémy a je dobře, že nám přátelé připomínají jejich naléhavost. Skutečně nestačí být spokojen s tím, že nám nikdo nebrání se společně modlit, že vychází pár brožurek s křesťanskou tématikou a že se hierarchové občas ukáží po boku mocných. Nakonec neobstojí ani naše spirituální vidění chudoby, které opět paradoxně paralyzuje naši solidaritu s těmi, kteří trpí nedostatkem a ekonomickým diktátem mocných. Nepřítomnost této světskoduchovní solidarity a prorocké kritiky dává zelenou zrůdným mafiím a zneužíváním moci. Tady i ve světě. Možná, že tato ztráta či nepřítomnost celosvětového (kosmického) vidění a jednostranná spiritualizace křesťanských postojů je jádrem krize křesťanství u nás. Druhá návštěva představitelů Mezinárodního ekumenického sdružení dává zase možnost i nám se zapojit do celosvětového proudu ekumenismu zdola, který je vlastně dnes nosným a živým prvkem celého hnutí. Jistě impuls proti našemu ekumenickému usínání. S referáty o návštěvách se sešly články otevírající širší pohled. Häringova zkušenost s africkou církví Učil jsem se s otevřenýma očima a Vokounova Teologie, kampak, hovořící o přerodu "od konfesní epochy k ekumenické, od eurocentrické k polycentrické a planetární, od mechanického ovládání světa k ekologickému společenství". Management našeho nadějného autora se pokouší aplikovat zkušenosti z oboru řízení na život církve. Souhrou náhod je tedy toto číslo vlastně monotematické: hledání planetárních souvislostí. Tak trochu se však této planetární vizi vymyká rozhovor s tajně svěceným knězem. Teprve se to učíme. Snad právě planetární a kosmická vize ano i kněžství (Teilhard de Chardin - mše nad světem) nás osvobodí od partikulárních eklesiálních závislostí, které jsou zvláštním pokušením právě u mnohých v ES. Z širšího pohledu však jedno útěšné slovo ze světa. Je aktuální z minulého měsíce a autorem je opat francouzského kláštera Étienne Ricaud. "Jsou hraniční povolání, např. dělnický kněz, kněz mnich nebo jako byl P. de Foucauld. Není to typické povolání, ale církev pochopila, že je důležité, aby ho někdo žil k užitku všem. I když je kněžství prožíváno osamoceně, ten, kdo ho přijal, přijal ho pro dobro celé církve. Uprostřed kněžského společenství a nikdy mimo ně, je mnich kněz pro ostatní kněze znamením toho, co je srdcem, jádrem kněžství. To, co oni prožívají v množství pastorační práce a v danosti se vším, to mnich kněz žije v koncentrované existenci u zdroje, z něhož čerpá svou apoštolskou plodnost." Tajemství skryté existence pro záchranu světa.

Václav Podskalský