Jednání na obzoru?

Kongregace víry prý uvažuje o vyslání zvláštního pověřence do ČR, jež se má osobně setkat s každým tajně vysvěceným knězem, který dosud není integrován do oficiální struktury církve. Kardinál Ratzinger tuto otázku diskutoval s českými biskupy při jejich nedávné návštěvě „ad limina" v Říme. Tiskové oddělení ČBK sdělilo, že kardinál Ratzinger zamítl myšlenku zřídit pro tajně vysvěcené personální prelaturu. Protože Normy vydané v r. 1992 Vatikánem o zařazení tajných kněží do oficiální struktury nebyly nikdy zveřejněny, došlo ke sporům a k znejistění mnohých kněží z podzemí. Současná diskuse ukazuje, že vedení církve udělalo chyby při integrování tajných kněží. Vatikán chce ocenit angažovanost těchto kněží v době útlaku. Věříme, že se též uskuteční plánovaná schůzka vatikánského představitele s biskupy-mluvčími skryté církve a bude zahájen dialog. Znejistění podzemních kněží bylo z velké části způsobeno tím, že se oficiální místa tvářila, jako by žádné legitimní autority v podzemí neexistovaly a odmítaly s nimi jednat. Jedná se o kněze, o jejichž platnosti svěcení jsou pochybnosti, a kteří jsou ve značném počtu ženatí. Návrh Vatikánu, aby byli opět podmíněně vysvěceni, však mnozí odmítají. Ženatí mohou byt zařazeni do orientálního ritu, kde podmínka celibátu není, ale mnozí i toto řešení odmítají. V listopadu minulého roku bylo po reordinaci „sub conditione" veřejně zařazeno do církve řecko-katolické prvních 18 kněží. Jinou možností řešení je zařazení těchto kněží jako jáhnů do latinského ritu. Přesto existuje jistý počet těch, pro něž se dosud spokojivé řešení nenašlo. Důvod toho, že ženatí podzemní kněží odmítají „zařazení", není podle našich informací ani tak v odmítnutí „cizího" východního ritu, jak se někdy tvrdívá (vždyť tito kněží přijali svoji službu jako biritualisté), ale zejména v požadavku nové podmíněné ordinace spojené s novým slibem poslušnosti. Pro pochybnosti, že první svěcení nebylo platné, nejsou žádné vážné důvody. Nový slib poslušnosti znamená zříci se slibu původního. To by bylo právně neúnosné (CIC řeší exkardinaci a inkardinaci jinak) a lidsky nemravné. Nejeden tajný kněz si prostě neumí představit, proč by se měl zříci svého biskupa, který je pro svoji službu vybaven jak charismatem, tak teologickým vzděláním a riskoval pro církev svůj život. V mnoha diecézích by se tak ostatně dal do služby biskupům, kteří s komunistickým režimem kdysi tiše spolupracovali a kteří zejména postrádají vizi budoucnosti a schopnosti k účinnému a dialogickému řízení církve.

redakce Getseman