Abyste měli živou naději

Ohlédnutí za 2. ekumenickým církevním sjezdem
(2. Ökumenischer Kirchentag)

Naděje, že budoucnost křesťanství je ekumenická, to byl motor 2. ekumenického církevního sjezdu, který se konal od 12. do 16. května 2010 v Mnichově. Jsem přesvědčen, že tento sjezd měl, má a bude mít význam překračující hranice Německa. Motto „Abyste měli živou naději" je odvozeno z první kapitoly 1. Petrova listu. Tím získal sjezd zakotvení v Novém zákoně.

Církevní a katolické sjezdy patří k tradici německého křesťanství. Jsou to setkání organizovaná seskupeními křesťanů a ne církevními úřady. Také tento 2. ekumenický církevní sjezd společně pořádali dvě laické organizace: Deutscher Evangelischer Kirchentag (DEKT - Německý evangelický církevní sjezd) a Zentralkomitee der deutschen Katholiken (ZdK - Ústřední výbor německých katolíků). Hostiteli sjezdu byly dvě bavorské církevní instituce, totiž Evangelická luterská církev v Bavorsku (Evangelisch-Lutherische Kirche in Bayern) a římskokatolické Arcibiskupství Mnichov a Freising.

Programatickým cílem ekumenického církevního sjezdu bylo setkání křesťanů různých tradic a konfesí, kteří sice přicházeli s nejrůznějšími očekáváními, ale se společnou nadějí na posílení pocitu sounáležitosti. Proto bylo dalším cílem společně vydat svědectví o své víře a dát najevo společnou odpovědnost za svět a jeho budoucnost. V povědomí křesťanů různých konfesí je zakotven poznatek, že to, co křesťany spojuje, je obsažnější, rozsáhlejší a závažnější než to, co je konfesijně odděluje. Zážitek ekumenického křesťanského společenství se měl při církevním sjezdu zakusit a oslavit.

Toto setkání se konalo v Mnichově od středy 12. května, počínaje pozdním odpolednem, do poledne v neděli 16. května 2010. V těchto dnech bylo naplánováno a uskutečněno téměř 3000 pořadů a bohoslužeb v centru Mnichova a na mnichovském výstavišti Riem. Seznam všech pořadů a akcí tvoří knihu o 720 stranách - formát paperback. K tomu se druží ještě zpěvník stejného formátu v rozsahu 200 stran.

Informace o programu

Zahájením sjezdu byly ekumenické bohoslužby ve středu 12. května v 17:30 hodin. Od 18:30 se konal večer setkávání v centru Mnichova. K tomu byl vnitřní městský okruh pro provoz motorových vozidel zcela uzavřen - pouze tramvaje se směly provozovat. Křesťanské skupiny, spolky a organizace stejně jako další zájmové skupiny se na uzavřeném dopravním okruhu představovali návštěvníkům svými stánky. Večer setkávání byl zakončen večerním požehnáním.

Čtvrtek, pátek a sobota (13., 14. a 15. května) měly podobnou strukturu: od 8 do 9 hodin ranní modlitby a bohoslužby, od 9:30 celá hodina práce s biblí, 11:00 až 12:30 první tematický a kulturní programový blok, 12:30 až 13:30 polední modlitby, 14:00 až 15:30 a 16:00 až 17:30 další dva programové bloky témat a kultury a potom večerní modlitby a bohoslužby. Od 20ti do 22ti hodin následoval čtvrtý tématický a kulturní blok a pak noční modlitby. Protože se ve čtvrtek 13. 05. 2010 slavil svátek Nanebevstoupení Páně, konaly se také dopoledne příslušné konfesijní bohoslužby.

Tematické pořady byly sdruženy do čtyř tématických oblastí. První oblast nesla název „Odpovědně jednat - být křesťanem v tomto jednom světě". Zde šlo o otázky míru a bezpečnosti, spravedlnosti, zachování stvoření, o lidská práva a ekologii. V druhé oblasti pod názvem „Společně žít - být křesťanem v otevřené společnosti" se projednávala témata jako překonání krizí, práce - chudoba - rodina, generační konflikty, diakonie a liturgie, církev a hospodářství a ekonomie, dialog s vědami, sociální práce a sociální sítě. Třetí oblast s názvem „Hledat a nalézat - křesťanská existence a rozmanité nabídky orientace" se zabývala otázkami orientace ve světě mnoha nabídek a také dialogem křesťanů s židovstvím, islámem a různými světonázorovými směry. Oblast 4 projednávala pod názvem „Víru žít - být křesťanem v různorodosti církví" mezikřesťanský dialog jako znamení naděje a také informace o křesťanských iniciativách a hnutích ve světe.

Z tohoto krátkého přehledu si člověk může udělat jenom nedokonalou představu o tomto setkání, na kterém se podílelo na 160 000 účastníků. Jednotlivec nemohl v žádném případě stihnout ani malou část toho, co by ho všechno mohlo zajímat. K tomu přistoupila ještě skutečnost, že na různé pořady, fóra, přednášky a diskuze bylo nutno se přepravovat jak v městském centru Mnichova z jednoho konce na druhý, tak i pendlovat mezi centrem a poněkud východněji ležícím výstavištěm Mnichov-Riem.

Obrovské haly výstaviště dosažitelné z centra vlakem nebo metrem obdržely různé funkce. Některé byly místem přednášek, fór a panelových diskuzí, v jiných se představovaly nejrůznější křesťanské spolky, skupiny, iniciativy a organizace. Na 900 skupin se zde shromáždilo a provozovalo vlastní stánky. Ty měly částečně specifický program nebo se zde skupiny prezentovaly pomocí výzdoby svého stánku a rozdáváním informačního materiálu.

Tématické pořady oblastí 1 až 4 se konaly výlučně na výstavišti a měly souhrnný název „agora". To bylo v městech antického Řecka veřejné místo, kde se odehrával společenský život (svobodných občanů).

V neděli 16. května byl sjezd ukončen společnou ekumenickou bohoslužbou v 10 hodin na Theresienwiesen, to znamená „pod širým nebem". Přes studené a vlhké počasí se zúčastnilo 120 tisíc lidí. Na konci bohoslužby se oba prezidenti sjezdu, katolík Alois Glück a evangelík prof. Dr. Dr. Eckhard Nagel s účastníky rozloučili a popřáli všem šťastnou cestu. V závěrečném ceremoniálu nechybělo ani pozvání na 33. německý evangelický církevní sjezd v Drážďanech 1. až 5. června 2011 a na 98. německý katolický sjezd v Mannheimu 16. až 20. května 2012.

Celkový dojem, zážitek a bilance

Jako účastník si kladu otázku, zda se setkání křesťanů skutečně událo. Z vlastní zkušenosti mohu s dobrým svědomím prohlásit: ano, křesťané se setkávali, mluvili spolu a vyměňovali si názory, zážitky a také úmysly a přání. Dvakrát se nám stalo, že jsme se zapředli do ekumenických hovorů i ve vlaku S-Bahn nebo U-Bahn. Vedle úmyslů navštívit některé určité pořady jsme se ale orientovali na potřeby naší organizace KirchenVolksBewegung Wir sind Kirche v Německu. Náš stánek na výstavišti v hale A6 byl téměř neustále obležen zájemci o „rozhovory u Jakubovy studnice". Tento již tradiční pořad naší organizace je tvořen hovory s různými k tomu pozvanými osobnostmi s možností klást otázky a slyšet od pozvané osobnosti odpovědi.

Naše hnutí Wir sind Kirche organizovalo a provedlo i další pořady v centru města. Tím jsme patřili ke spolupořadatelům sjezdu. Naším důležitým tématem byla společná večeře Páně / společná eucharistie. Jestliže se sejdou křesťané různých tradic a konfesí, aby poukázali na své společné základy a kořeny - a potvrdili se v zaměření zase tvořit jednu jedinou pospolitost - potom nelze otázku společné večeře Páně / eucharistie vyloučit. To ale byl záměr a směrnice prezidia tohoto církevního sjezdu. Kvůli nekompromisnímu stanovisku naší římskokatolické církve si prezidium sjezdu zapovědělo otázku společenství při večeři Páně / eucharistii vůbec pokládat. Ale touha křesťanského lidu po tomto důležitém a základním společenství byla latentně přítomna.

Této touze se pomohlo k veřejnému projevu navenek oranžovými stuhami s nápisem „Gemeinsame Mahlfeier" (společná slavnostní hostina). Tyto asi 25 cm dlouhé stuhy si téměř všichni rádi špendlili na oblečení, tím vyjádřili své přání a takřka „hlasovali" pro společnou večeři Páně / eucharistii. Po třech dnech bylo možno tyto oranžové stuhy vidět v Mnichově všude. V sobotu večer se nám podařilo vytvořit plánovaný a ohlášený lidský řetěz, kterým byly „spojeny" oba biskupské kostely. Katolická arcibiskupská katedrála Liebfrauendom byla na jednom konci lidského řetězu, na druhém konci byl kostel evangelického luterského biskupa, St. Matthäus-Kirche. Vzdálenost obou kostelů obnáší 1200 metrů. Lidský řetěz byl vytvořen tak, aby ani chodci, ani provoz na vozovkách nebyl omezován v pohybu. V 17:30 hodin se řetěz uzavřel a za zpívání písně na slova z Matoušova evangelia kapitola 18, verš 20: „kde se sejdou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich", trval asi 15 minut. Pohyblivé znamení touhy po společné hostině Páně poskytli lidé stojící v řetězu zvedáním paží s oranžovými kartičkami a vlnovitým máváním - dobře známým z fotbalových stadionů („La-Ola-Welle" / „la-ola-vlna"). V 17:45 hodin se řetěz rozešel, aby bylo možno se zúčastnit konfesijních bohoslužeb začínajících v 18 hodin.

Touhu křesťanů různých konfesí po společné eucharistické hostině, jak nám to Ježíš přikázal pokynem „To čiňte na mou památku!" podchytili ve svých závěrečných promluvách i oba prezidenti sjezdu. Vyjádřili naději, že na příštím, třetím ekumenickém církevním sjezdu, se tato touha Božího lidu uskuteční.

2. ekumenický církevní sjezd v Mnichově bylo mohutné setkání německých a také středoevropských křesťanů. Na 127 tisíc trvalých a na 40 tisíc denních účastníků si posílilo své povědomí společných kořenů a společné budoucnosti. Mnohé dojmy, myšlenky, texty a názory si účastníci odnesli domů. Vzájemný dialog křesťanů a rozhovor s ostatními obdržel nové impulzy. Ty budou zrát, aby přinesly kýžené ovoce.

Jsem velmi rád, že jsem se tohoto sjezdu účastnil a mohu takový „Kirchentag" jenom vřele doporučit. (Souhrnné informace se nalézají na http://www.oekt.de)