Jiří G Kohl

U příležitosti zahájení druhého vatikánského koncilu (11.10.1962) se 18. až 21. října 2012 konalo ve Frankfurtu nad Mohanem Konciliární shromáždění. Motto znělo: „Znamení doby - naděje a odboj". Mělo se uvažovat o tom, jaká znamení doby je možno pozorovat a vnímat teď, dnes a co to dnes znamená, usilovat o „aggiornamento", „zdnešnění" církve, a jak se má v současné situaci křesťanská víra žít.

Na shromáždění se sešly jak církevní skupiny usilující o reformu, tak i seskupení zasazující se o uskutečňování sociální spravedlnosti ve společnosti.

K přednášce Jana Konzala „Komuniální forma církve", pronesené 21.10.2011 před sdružením Coena, Soběhrdy, k pojednání „Modely církve" stejného autora (pojednání má datum 7.2.2000) a k článku Jana Konzala „Proč neuhýbat úvahám o nové vizi církve", Getsemany 3/2012, s. 54-59.

Cíl a smysl tohoto pojednání je uvedenou přednášku, pojednání i článek - vnímané pisatelem těchto řádků jako angažovaný přístup k danému tématu - co se týče obsahu a zaměření strukturovat. Výsledkem má být všeobecně srozumitelný přístup k tématu, které nás bude zřejmě zaměstnávat i v budoucnosti.

V sobotu 23. července 2011 mi poslal jeden dobrý přítel úryvek z článku německého teologa Theodora Schneidera. Jsem přesvědčen, že český překlad úryvku může pomoci si trochu rozšířit obzor.

Často můžeme slyšet výpovědi jako: „V neděli byl kostel plný věřících...", „...na pobožnosti byl kněz a jenom málo věřících...", „... při papežské mši byl stadion naplněn věřícími". Za věřící jsou zde označováni lidé, kteří se účastní náboženských událostí.

Ohlédnutí za 2. ekumenickým církevním sjezdem
(2. Ökumenischer Kirchentag)

Naděje, že budoucnost křesťanství je ekumenická, to byl motor 2. ekumenického církevního sjezdu, který se konal od 12. do 16. května 2010 v Mnichově. Jsem přesvědčen, že tento sjezd měl, má a bude mít význam překračující hranice Německa. Motto „Abyste měli živou naději" je odvozeno z první kapitoly 1. Petrova listu. Tím získal sjezd zakotvení v Novém zákoně.

Dva významní teologové osvobození působící v Latinské Americe dovršili v prosinci 2008 70 let života. Jsou jimi Leonardo Boff a jezuita Jon Sobrino. O teologii osvobození se v posledních letech příliš intenzivně nehovoří. Životní výročí uvedených osobností je však příležitostí ztratit o tomto tématu pár slov.

Nad knihou Václava Vacka „Pozvání k Večeři Páně".¹

Pokus o recenzi knihy, která mne nadchla

Dokument Kongregace pro nauku víry

Podle posledního dogmaticko-eklesiologického dokumentu vatikánské Kongregace pro nauku víry zvaného Odpovědi na některé otázky týkající se jistých aspektů nauky o církvi nejsou církve reformace církvemi ve vlastním slova smyslu, protože jim chybí svátostné kněžství a apoštolská posloupnost (successio apostolica), tzn. nepřerušená následnost v duchovním biskupském úřadě od apoštolů až do současnosti. Pravoslavné (orthodoxní) církve platí podle tohoto stanoviska za skutečné církve. Jsou označovány jako částečné nebo místní církve, respektive jako sesterské církve. Svátostné chápání služebného úřadu jakož i apoštolskou posloupnost mají jako katolická církev. Jenom neuznávají papeže za hlavu církve, což je označeno za nedostatek. Chybí jim tedy napojení na Petrovu službu a na Petrův úřad.