218 - léto 2010

Sv. Brigita Švédská (kol. 1303, Finsta u Uppsaly - 23. 7. 1373 Řím)

Sv. Brigita patří k nejuctívanějším světcům Skandinávie. Narodila se jako dcera Birgera Perssona, jednoho z největších pozemkových vlastníků ve Švédsku, který zastával rovněž funkci místního soudce. Jak otec, tak matka (přes níž byla Brigita spřízněna s královským dvorem a s další národní světicí - sv. Ingrid) byli velmi zbožní a dopřáli dceři důkladné náboženské vzdělání. Již od sedmi let vykazovala malá Brigita sklony k neobyčejně silnému prožívání duchovního života, které se projevovaly opakovanými mystickými viděními. Po smrti matky se její výchovy ujala teta Kateřina.

V roce 1316 byla třináctiletá Brigita vybrána ke sňatku s osmnáctiletým Ulfem Gudmarssonem. Záhy získala na svého nového manžela v otázkách náboženství a duchovního života rozhodující vliv. Měla s ním 8 dětí, z nichž jedna dcera, Kateřina, se později stala rovněž svatou. Laskavá povaha, velkomyslnost a neokázalý život ji brzy vynesly pověst svatosti. Později působila jako dvorní dáma na dvoře nového krále Magnuse Eriksson, který byl jejím vzdáleným příbuzným. Také na této pozici si dokázala vytvořit svými názory a příkladným životem znační vliv. V letech 1341-1342 vykonali s manželem poutní cestu do Santiaga de Compostelly. Brzy po návratu domů podlehl její manžel rychlé a prudké nemoci - zemřel v r. 1344.

Po manželově smrti se Brigita cele oddala mystické náboženské praxi spojené s askezí a odříkáním. Mystické náboženské vize se začaly dostavovat s větší intenzitou a častostí. Ve vizích k ní přicházel Kristus a diktoval jí její knihu, která získala v průběhu středověku ohromnou populiaritu. 

Sv. Brigita se rovněž zasloužila o vznik nového konventu nové kongregace zvané podle zakladatelky „brigitky". Aby dosáhla potvrzení své instituce, vypravila se v r. 1349 do Říma, kde strávila již zbytek svého života (s výjimkou pouti do Svaté země těsně před smrtí v r. 1373). Řehole nově vzniklého společenství potvrdil v r. 1370 Urban V. Brigita využila veškeré své autority, aby přemluvila papeže k návratu z Avignonu do Říma. Samotným Římanům se však do srdcí zapsala svým zbožným životem a neúnavnou prací pro druhé. Její tělo bylo rok po smrti převezeno do švédské Vadsteny a v r. 1391 byla Bonifácem IX. kanonizována. Jan Pavel II. jí v r. 1999 prohlásil patronkou Evropy.

Vize svaté Brigity se staly základem celého systému středověké lidové zbožnosti, který spočíval v pravidelném opakování patnácti modliteb na způsob růžence. Tematika modliteb byla, jak je pro Brigitu a její vize typické, pašijová a vycházela z tzv. „sedmi posledních slov Kristových." V pozdním středověku začala lidová víra s těmito modlitbami spojovat nejrůznější přísliby jako vysvobození určitého počtu příbuzných z očistce apod. Tato lidová víra se natolik rozšířila, že před jejím praktikováním a jejími důsledky varovala Kongregace pro nauku víry ještě v r. 1954.

Jan Klípa