Jste zde

Liturgická hudba v římskokatolické církvi

Papežská „televizní" bohoslužba 28. 9. 2009 ve Staré Boleslavi byla určena primárně mládeži. Z toho důvodu byly v jejím rámci zařazeny rytmické zpěvy. Brzy po liturgii, 7. 10. 2009, se objevil „Otevřený dopis mladých lidí všeho věku o liturgii"1 adresovaný několika církevním institucím. Dopis vyjadřoval nevoli nad hudební stránkou zmíněné liturgie. V reakci na to uspořádala Společná liturgická komise pražské arcidiecéze a plzeňské diecéze v sobotu 23. 1. 2010 studijní den k otázkám liturgické hudby, který je dobře zdokumentovaný, vč. kompletních audionahrávek.2

Signatáři dopisu i většina diskutujících na studijním dnu považuje některé formy hudby pro liturgii „nevhodné", „úpadkové" apod. Přitom často projevují, zřejmě aniž si toho jsou vědomi, elementární liturgickou nedovzdělanost. Problém je, že u nás dosud nemáme odborníky s kvalifikací v muzikologii i liturgologii současně, kteří by formovali praktiky věnující se liturgické hudbě. Nekompetentnost mnohých diskutujících vede k pochybnosti o smyslu takové diskuse. Jeden přední český liturgista mi v této souvislosti napsal: „diskuse se skutečně pohybuje v jakýchsi pseudo-estetických a pseudo-sakrálních kategoriích, kterým, upřímně řečeno, nerozumím."

Kvalitních současných hudebních děl vhodných k liturgii je málo. Není zpochybňována úroveň skladeb Jacquese Berthiera („zpěvy z Taizé"). Díky masovým návštěvám zdejších lidí v Taizé i díky setkáním, která komunita připravuje na různých místech, tyto zpěvy u nás zdomácněly. Je to dobře, protože splňují nároky na liturgickou hudbu kladené. Jejich užívání v Čechách má však mnohde dva nedostatky. Jednak se nevyužívají sóla, čímž je shromáždění ochuzováno nejen o pěkný zážitek poslechu školeného hlasu, ale i o vlastní obsah, sdělení zpěvu. Druhý problém se týká výběru konkrétní skladby pro daný účel. Bývá zařazován zpěv z Taizé, bez ohledu, zda se obsahem hodí či ne. I když jsou některé skladby liturgicky „univerzální" (jako např. zpěvy chvály), jiné jsou vhodné pouze v určité liturgické době nebo dni. Dosud nedoceněné jsou v Čechách skladby jiných komunit. Např. zpěvy komunity na Ioně jsou často inspirovány motivy africkými, latinskoamerickými a asijskými.

Nikdo také nezpochybní hudební kvality např. Truvérské mše prof. Ebena. Soubor skladeb byl však komponován ještě v době postupného zavádění liturgické obnovy II. Vatikána a ne vše důležité se již bralo v potaz. Pro římskou liturgii jsou např. konstitutivní procesní zpěvy, tvořené zpravidla žalmy či jinými hymny, které jsou proměnné podle charakteru liturgie. Např. obsahem římského zpěvu k přinášení darů je téma dne, nikoli přinášení darů. Podobně římskou liturgii charakterizují zpěvy mezi čteními v rámci bloku slova. Po prvním čtení je to žalm a před evangeliem alelujový zpěv s veršíkem, který je předzvěstí evangelia. To v celku takovýchto skladeb zvaných „mše" chybí a je nahrazeno jakýmsi pseudoordinariem.

Na závěr studijního dne hovořil biskup František Radkovský o potřebě nových skladeb vhodných pro liturgii i skladeb pro duchovní setkání. Poprosil přítomné hudebníky, aby se o to pokusili. Záměr to je jistě chvályhodný, ale domnívám se, že biskupové budou muset vyvinout daleko větší úsilí, aby došli k uspokojivým výsledkům. Uvedu příklady, jak se s problémem vypořádaly dvě biskupské konference.

S jistým zjednodušením lze říci, že zvládnout hudební stránku liturgické obnovy po II. Vatikánu je zvládnout zpěv žalmů. Ať již zpívaných celým shromážděním či scholou (kantorem), kdy se shromáždění připojuje refrénem. Z žalmů (případně jiných biblických kantik) jsou vybírány procesní zpěvy - zpěv doprovázející vstup služebníků, dříve celého shromáždění, na místo slavení; zpěv doprovázející přinášení chleba a vína; zpěv doprovázející přinášení požehnaného (konsekrovaného) chleba a vína služebníky - i zpěv po 1. čtení. Katolická biskupská konference Spojených států uspořádala několikrát jakési exercicie, na které pozvala přední skladatele. Každý den byl na programu jeden žalm. Biblisté, pastoralisté a liturgisté žalm uvedli krátkými vstupy a umělci měli dost času nechat na sebe žalm v tichu působit. Někteří si již na místě psali hudební nápady. Výstupem z této části byl výběr několika málo nejlepších zhudebnění ke každému žalmu. Druhá série exercicií byla pro básníky, kteří absolvovali podobné podněty jako hudebníci obohacené o problematiku překladu daného žalmu a navíc již mohli poslouchat navržené melodie. Jejich úkolem bylo obléci hudbu slovy žalmu tak, aby jej bylo možno zpívat. Výsledkem celého snažení bylo zhudebněných několik desítek žalmů, často ve dvou či třech nápěvech.3 Pomocí těchto žalmů lze pokrýt propria celého liturgického roku.

Americký projekt byl velmi zdlouhavý a nákladný, navíc narážel na nepochopení vatikánských úředníků kvůli svobodnému přístupu překladu básnických textů žalmů do moderní angličtiny. Dnes by byl zcela neprůchozí, neboť se vyžaduje, aby liturgické texty byly překládány doslovně z Neovulgáty. Katoličtí biskupové Anglie a Walesu nechali sestavit zpěvník z dosud užívaných skladeb v anglicky mluvících zemích.4 Obrovská výhoda světového jazyka je v tom, že je z čeho vybírat. I zpěvník je rozsáhlý, vybavený velmi dobře zpracovanými rejstříky - podle biblických míst, podle konkrétní neděle či svátku atd. Cenný je i rozbor váhy zpěvu jednotlivých částí eucharistické liturgie sestavený na základě Všeobecného úvodu k Římskému misálu. Jinými slovy, pokud se v liturgii zpívá, které části to mají být v každém případě, které v druhém pořadí atd. Části liturgie jsou rozděleny do pěti skupin podle závažnosti.

Absolutní prioritu (t.j pokud se zpívá, tak se nesmí opomenout) mají 4 aklamace shromáždění. Jedna je součástí bloku slova (alelujový zpěv) a tři součástí eucharistického bloku (Sanctus, anamnetická aklamace - např. „Tvou smrt zvěstujeme..." a závěrečné Amen.)

Druhé pořadí má hymnus Gloria a responsoriální žalm po 1. čtení.

Třetí pořadí (střední důležitost) má pět zpěvů propria: tři procesní zpěvy (vstupní, k průvodu s dary, k přijímání); zpěv díků po přijímání a závěrečný zpěv (není nutně součástí římské liturgie, ale v řadě zemí je zažitý)

Čtvrté pořadí (malou důležitost) má zpěv Kyrie v rámci kajícího ritu, zpěv aklamace v přímluvách, zpěv eucharistické modlitby (vč. počátečního dialogu, ovšem vyjma aklamací, která mají nejvyšší prioritu, aby byly zpívány), zpěv modlitby Páně a zpěv k lámání chleba (Beránku boží)

Páté pořadí (zpěv výjimečně) má vstupní pozdrav, vstupní modlitba, vyznání víry a závěrečné požehnání.

Domnívám se, že pokud by se jak tvůrci, tak „uživatelé" liturgické hudby inspirovali těmito prioritami, již tím by přispěli ke kultivaci liturgické hudby u nás.

1 http://dopis.varhanici.info/dopis.php; do 21.6.2010 podepsalo tento dopis 1153 lidí

2http://liturgie.euweb.cz/10-01_studijni_den.html

3Consultation on a Liturgical Psalter, International Commision on English in the Liturgy (Commission of Catholic Bishops Conferences), Washington D.C., 1984

4Celebration Hymnal for Everyone, McCrimmon, England, 1995