Jste zde

Příspěvky k hledání podoby ekumenické liturgie

Několik čtenářů reagovalo na moji výzvu a hodnotilo, vesměs pozitivně, návrh struktury ekumenické liturgie uvedené v Getsemanech 3/2001. Asi nejvýznamnější jsou příspěvky odborníků – doc. dr. Františka Kunetky, vedoucího katedry liturgické a pastorální teologie z Olomouce, reprezentujícího římskokatolickou tradici, a prof. dr. Pavla Filipiho, vedoucího katedry praktické teologie ETF UK, reprezentujícího reformační tradice. (Reakce prof.dr. Davida Holetona, kanadského anglikána, který přednáší liturgickou teologii na ETF a HTF UK, je avizována.)

Doc. Kunetka dokládá, že byla uvedena neúplně nejstarší schémata slavení eucharistie vycházejících z Justinovy Apologie a Hippolytovy Apoštolské tradice. V obou případech se nevyskytovalo slavení eucharistie samostatně, ale předcházelo mu čtení biblických textů – liturgie slova. Prof. Filipi reaguje obdobně a navíc upozorňuje, že byla opomenuta další část na závěr – „diakonie“, pomoc těm, kdo jsou v nouzi, která byla v Justinově době ještě integrální součástí liturgie, a mělo by tomu tak být i dnes.

Doc. Kunetka upozorňuje, že v navrženém schématu ekumenické liturgie jsou přetíženy vstupní obřady. Hymnus Gloria (pocházejícíz ranních chval) by mohl být zařazen jako vstupní zpěv, podobně by tak mohla být zařazena kyriová litanie. „Znamení kříže působí poněkud neorganicky..., užijeme-li trinitárního pozdravu, dochází k duplikaci se znamením kříže.“

Úkon smíření s Bohem (naznačený ritem pokání) a s lidmi (naznačený pozdravem pokoje) doporučuje doc. Kunetka spojit, s ohledem na jednotu přikázání lásky. Kloní se k umístění po homilii. Prof. Filipi se rovněž domnívá, že pozdrav pokoje před přijímání nepatří. Jednak – nahlíženo z vnějšku – se tím shromáždění „rozvolní“, přeruší se „tah“ od slov ustanovení k přijímání vložením aktu, který jakoby znovu odvracel pozornost od Dárce a daru k jeho příjemcům. A za druhé, vážněji, se tím žene voda na mlýn „zwingliánskému“ pojetí představou, že to, co se při přijímání děje, jen symbolicky, názorně potvrzuje, čeho už jsme byli předtím svým usmířením sami dosáhli; nyní si jen – sit venia verbo – „připijeme na bratrství“. V tomto kontextu považuje prof. Filipi za chvályhodný způsob, kdy se pozdravem pokoje zdraví účastníci stolu Páně až po přijímání, dávajíce tak najevo, že tam se něco v jejich vztazích něco efektivně změnilo, protože je navzájem usmířil Kristus. Nicméně i umístění pozdravu pokoje na začátku eucharistického bloku má dle prof. Filipiho svoji „theo-logiku“.

S umístěním lámání chleba ihned za eucharistickou modlitbu doc. Kunetka souhlasí. „Pokrm je třeba nejprve připravit, a pak se společně pomodlit ,stolní modlitbu‘ Otčenáš.“ Prof. Filipi považuje symboliku lámání chleba, tak jak jsem ji popsal, za přetíženou. Ke christologické interpretaci (naznačení Kristovy smrti) se nepřiklání. Přestože i kalvinistická tradice uvádí „lámání“ do analogie se smrtí Ježíše: „Jeho tělo bylo tak jistotně za mne na kříži obětováno a lámáno... jako jistotně očima vidím, ze se chléb Páně láme...“(Heidelbersky katechismus 75) – což je ovšem v rozporu s J 19,33: „Když přišlik Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali...“ Prof. Filipi, který se této problematice dříve badatelsky věnoval, dospěl k závěru, že se jedná o „technický“ popis nejobyčejnějšího úkonu s chlebem před konzumací (palestinsky chléb se nekrájel, nýbrž ulamoval na sousta), který byl v prvokřesťanské tradici užit k označení společného stolování (viz např. Sk 27,35). Prof. Filipi se přiklání k symbolice koinonické, symbolice dělení a sdílení, dokumentované např. Iz 58, 7.10: „Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? ...budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti temné světlo a tvůj soumrak bude jako poledne.“

Prof. Filipi by dal v eucharistické bohoslužbě přednost vyznání víry Nicejsko-cařihradskému před křestním vyznáním Apoštolským, přesto, že jeho církev je spíše na pozici mého návrhu. NC je „ekumeničtější“, užívají jej i východní církve, a je také „poetičtější“: každý, kdo je říká, nemůže nechápat, ze jde o obrazy, metafory, nikoli popisy a definice.

Převedeme-li připomínky do schématu, pak by návrh vypadal takto:

1. Úvodní zpěv (může být někdy Gloria či Kyrie)

2. Liturgický pozdrav

3. Uvedení do liturgie

4. Úvodní předsednická modlitba

5. 1. čtení

6. Žalm

7. (2. čtení)

8. Alelujovýzpěv

9. Evangelium

10. Homilie

11. Ticho

12. Akt pokání abožího milosrdenství

13. Pozdravení pokoje (nebo za bod 21)

14. (Symbolum)

15. Přímluvy

16. Příprava darů + zpěv

17. Modlitba naddary

18. Eucharistickámodlitba

19. Lámání chleba – zpěv Beránku Boží

20. Otče náš...

21. Přijímání

22. Modlitba popřijímání

23. Požehnání, poslání.

24. Závěrečný zpěv