Zastření eucharistické symboliky na Velehradě

Ve zprávách 5. 7. 2014 jsem viděl pár záběrů z Velehradu, které mě podnítily, abych se podíval na záznam letošní „bohoslužby z Velehradu“1. I když by celá liturgie stála za důkladný rozbor, všimnu si jediné části, resp. dvou částí propojených v jednu: přímluv propojených s přípravou darů. Právě propojení svojí povahou velmi odlišných oddílů (jeden je součástí bloku slova a druhý součástí eucharistického bloku) je předmětem tohoto příspěvku.

Přímluvy

Modlitba věřících (přímluvy) byla v římské liturgii obnovena po více než patnácti stech letech reformou II. vat. koncilu. Uzavírá blok liturgie slova a je odpovědí na slyšené boží slovo. Svojí povahou je určena křesťanské obci. Především v přímluvách má dojít k uplatnění obecného kněžství jednotlivých členů slavící obce. „V přímluvách neboli modlitbě věřících odpovídá lid na Boží slovo s vírou přijaté a vykonává poslání svého na křtu přijatého kněžství tím, že prosí Boha za spásu všech lidí.“2 Obecnost se týká i náplně přímluv – jsou zaměřeny především vně shromáždění - mají slavící shromáždění propojovat s celou církví i s celým světem.

Pořadí proseb je obvykle toto:

a) za potřeby církve;

b) za státní představitele a spásu celého světa;

c) za ty, které tíží jakékoli nesnáze;

d) za místní společenství.3

Přímluvy představují v českých zemích, podle mého názoru, nejzanedbanější část pokoncilní liturgie. Čtyři okruhy přímluv jsou často zaměněny za čtyři přímluvy. Část, která ve starověku svým rozsahem a významem odpovídala eucharistické modlitbě,4 trvá často méně než minutu… Pokřtění se na formulaci přímluv podílí minimálně.

Přímluvy na Velehradě byly čteny a možná i připravovány laiky. Byla jim věnována vcelku náležitá pozornost. To je jistě chvályhodné. Škoda, že byly převážně monotematické (až na dvě přímluvy). Rubriky to sice mimořádně připouští, je však otázka, zda to byl případ Velehradské bohoslužby: „Avšak při zvláštní příležitosti, jako je biřmování, sňatek, pohřeb, může se pořadí proseb upravit s přihlédnutím k této zvláštní okolnosti. Pronášené úmysly ať jsou střízlivé, sestavené s rozumnou volností a stručností a ať vyjadřují prosby celého společenství.“5

Přes tyto dílčí nedostatky nepodrobuji kritice přímluvy jako takové, ale to, co je provázelo.

Během přímluv byly přinášeny předsedajícímu různé předměty, s eucharistickou symbolikou nemající žádný vztah. Nebyly ani určeny pro někoho potřebného. Patřily mezi ně hračky, mobilní telefon, počítač. Jakési prázdné, zavádějící symboly. Křesťanská liturgie převzala antické pojetí symbolu, kdy symbol v sobě nese část skutečnosti, na kterou poukazuje. Symbolická komunikace nepotřebuje žádné vysvětlování. Na Velehradě byla „symbolika“ jednotlivých předmětů krkolomně vysvětlována. Zvláště zmatečné bylo přinášení další bible a dalšího kříže – symbolů, které již jednou byly přineseny na začátku bohoslužby (jako evangeliář a procesní kříž). Nakonec byl přinesen chléb a víno, které do průvodu patří. Mohla by tam být i voda. Na vodu, která se již od antiky přilévá do vína (pouze barbaři pili neředěné víno) se ale zapomnělo a byla dodatečně sháněna…

Průvod s dary

Specifikem římské eucharistické liturgie starověku a raného středověku jsou tři průvody:

1. Vstupní průvod, kdy účastníci (nejen klérus) přicházeli z místa shromáždění (statio) na místo slavení (collecta)

2. Průvod s dary, při kterém pokřtění přinášeli dary určené pro chudé. Byla to jistá forma diakonie. Část těchto darů (chléb a víno) byla využita pro eucharistické dění (dobrořečení nad nimi, lámání a přijímání)

3. Průvod s požehnaným (chcete-li konsekrovaným) chlebem a vínem, které služebníci vraceli dárcům, kteří je přijímali.

Během všech těchto průvodů jsou zpívány procesuální zpěvy (žalmy s antifonami) a děj je zakončen předsednickou modlitbou (vstupní, nad dary či postcommunio)

Reforma II. vat. koncilu tyto průvody obnovila, byť s jistými omezeními. K průvodu s dary rubriky mj. stanovují: „… Potom se přinášejí dary. Je chvályhodné, aby chléb a víno přinášeli věřící. Kněz nebo jáhen je od nich přijímá na vhodném místě, aby je odnesl na oltář. Ačkoli chléb a víno určené k bohoslužbě nepřinášejí věřící ze svého jako kdysi, přece obřad přinášení darů si uchovává svůj duchovní význam a smysl. Je možné převzít zároveň i peníze nebo jiné dary přinášené věřícími pro chudé a pro kostel anebo v kostele sebrané, ty se uloží na vhodném místě mimo oltář.“6

Nevím, co autoři scénáře na Velehradě sledovali, ale očividně se octli mimo (závazná) pravidla. Přitom liturgie, které předsedá diecézní biskup, má být vzorem pro celou diecézi:

„Největší význam má slavení eucharistie ve společenství místní církve. Diecézní biskup, hlavní rozdělovatel Božích tajemství v jemu svěřené místní církvi, je správce, podněcovatel a strážce celého liturgického života. Při slavení liturgie, kterému předsedá, zejména ovšem při slavení eucharistie, kterou slaví spolu s kněžími, jáhny a lidem, se projevuje tajemství církve. A proto slavení těchto mší mají být vzorem pro celou diecézi.

Biskup tedy má mít na mysli, aby kněží, jáhni i věřící laikové vždy správně chápali pravý smysl liturgických obřadů a textů a tak aby byli vedeni k aktivnímu a užitek přinášejícímu slavení eucharistie. Za tím účelem ať také bdí nad tím, aby se zvětšovala důstojnost těchto bohoslužeb, k níž velmi přispívá krása posvátného místa, hudby a umění.“7

Biskup nemusí být odborníkem na všechno, za liturgii však odpovídá a má možnost, někdy i povinnost si vyžádat posouzení odborníka. Je to důležité zejména u slavností přenášených televizí. Zmiňuje se o tom samotná Liturgická konstituce II. vat. koncilu: „Rozhlasový a televizní přenos posvátných úkonů; zvláště pokud jde o eucharistickou oběť, ať se děje taktně a důstojně, pod vedením a odpovědností odborníka, kterého tím úkolem pověří biskupové.“

Jaké jsou možnosti?

Vyvarovat se paraliturgickým excesům, jaké bylo možno sledovat na Velehradě, není tak složité. Chceme-li rozvíjet skutečnou eucharistickou symboliku, stačí pozorně číst Všeobecné pokyny k Římskému misálu a držet se jich.

1. Chléb užívaný k eucharistii má být zřetelným znamením běžného chleba. I když se v latinské církvi užívá chléb nekvašený, nic nebrání tomu, aby byl silnější, aby nebyl nepřirozeně bílý, aby byl větší a dal se nalámat na množství částek: „Zřetelnost znamení vyžaduje, aby látka ke slavení eucharistie měla vzhled opravdového pokrmu. Eucharistický chléb, i když nekvašený a v dosavadní podobě, má být takový, aby kněz při mši s účasti lidu mohl hostii opravdu lámat na více částí a aspoň některým věřícím je podat. Tím se nevylučují malé hostie, když to vyžaduje počet přijímajících a jiné pastorační důvody. Lámání chleba – tak byla eucharistie v apoštolské době označována – zřetelně ukazuje sílu a důležitost znamení jednoty všech v jednom chlebě i znamení lásky, když se jeden chléb rozděluje mezi bratry a sestry.“8

Stále užívaná bílá kolečka připomínají spíše papír než chléb. Můj učitel liturgiky říkal, že je pak těžší věřit, že se jedná o chléb, než věřit, že jde o Kristovo tělo.

2. V rámci tak důležité slavnosti by bylo nanejvýš vhodné přijímat pod obojí způsobou. Žádné ustanovení tomu nebrání. Naopak: „Plněji je vyjádřeno svátostné znamení při svatém přijímání, když se podává pod obojí způsobou. V této formě totiž dokonaleji vyniká znamení eucharistické hostiny a jasněji je vyjádřena vůle, jíž nová a věčná smlouva je stvrzena Kristovou krví, i vztah mezi hostinou eucharistickou a hostinou eschatologickou v království Otcově.“9 Jistě by tak byla lépe uctěna i památka sv. Konstantina a Metoděje. V jejich době jiné přijímání než pod obojí nebylo známé (ani na Východě, ani za Západě). Námitky, že by to dlouho trvalo, se mi zdají nepodložené. Bylo tam snad málo služebníků? Či snad je na Moravě problém sehnat pár litrů kvalitního vína?

3. Liturgický prostor, který je pro účel slavnosti postaven na nádvoří Velehradu je vhodný spíše pro estrádu než pro eucharistickou liturgii. Jak napomáhá uchopit smysl eucharistie, když se díváme téměř všem sousedům na záda? V kamenných kostelích často brání úpravám liturgického prostoru památkově chráněné lavice, které tam byly v době protireformace umístěny. Na nádvoří by nebyl problém komuniální prostor vytvořit. Opět by to bylo v duchu cyrilometodějských tradic. Nedávno byl vykopán takový velký prostor s centrální disposicí na Vyšehradě…

1http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10727174275-bohosluzba-z-velehradu/

2Všeobecné pokyny k Římskému misálu, Editio typica tertia 2002, odst. 69

3Všeobecné pokyny k Římskému misálu, Editio typica tertia 2002, odst. 70

4srov. I. apologie Justina, mučedníka 67

5Všeobecné pokyny k Římskému misálu, Editio typica tertia 2002, odst. 70

6Všeobecné pokyny k Římskému misálu, Editio typica tertia 2002, odst. 73

7Všeobecné pokyny k Římskému misálu, Editio typica tertia 2002, odst. 22

8Všeobecné pokyny k Římskému misálu, Editio typica tertia 2002, odst. 321

9Všeobecné pokyny k Římskému misálu, Editio typica tertia 2002, odst. 281