280 - březen 2016

Facebookové rozloučení s farníky

Münsterský katolický farář od sv. Kříže Thomas Frings bude letos naposledy slavit se svou farností Velikonoce. Pak odejde. Rozloučil se dlouhým textem na farním facebookovém profilu.

To by samo o sobě nebylo nic zvláštního. Mimořádné je, že Thomas Frings ani nepochybuje o smyslu kněžství, ani mu nedocházejí síly, ani nebyl církví pověřen jinou službou. Prostě došel k závěru, že způsob, jakým se teď „dělá církev“, nepřináší náležité ovoce. Přes veškeré úsilí neustále ubývá návštěvníků kostelů, nositelů služeb, kandidátů kněžství, udělených svátostí a tak dál. Víc a víc se také zdá, že ti lidé, kteří nadále konzumují služby této církve, nepožadují křesťanskou naději, ale folklór. Zkrátka tradiční německá katolická církev pomalu umírá. Proto se Thomas Frings rozhodl neinvestovat dál svoje síly do údržby toho, co se mu jeví jako odsouzené k zániku, a namísto toho chce být průkopníkem jiných cest, jak udržet Kristovu zvěst při životě.

Ne, řešení nemá. Nejdřív odejde na nějaký čas do kláštera, aby ho v modlitbě a usebrání hledal. Ale svou cenu má i poctivá reflexe současného stavu, který se až tak neliší od situace v některých částech Česka. Jeho dopis na rozloučenou proto najdete přeložený v tomto čísle Getseman.

K otázkám reformy v katolické církvi patří i ustavení správného vztahu mezi teology a vedením církve (takzvaným „učitelským úřadem“, jak bývá tento úřad zjednodušeně chápán a omezován jen na biskupy nebo dokonce jen na římského biskupa a jeho okolí). Peter Hünermann se tím zabývá v článku Svoboda vědy a učitelský úřad církve. Konstatuje, že katolická teologie nedostává náležitou svobodu bádání, jaké se těší ostatní vědní disciplíny. A dochází k závěru, že „posuzovat teologický výzkum nemůže Kongregace pro nauku víry, která se metodologicky opírá pouze o existující staré dogmatické definice“, a navrhuje vytvořit nový „reprezentační orgán teologie, zvolený teologickými fakultami a vybavený odpovídajícími kompetencemi“.

Jestliže dnes na Západě hrozí odsun křesťanství do říše folklóru, v mnoha jiných obdobích dějin hrozil jeho odsun do říše filozofické abstrakce. Poprvé se tak stalo již v dobách velmi raných, ve 2. a 3. století, při setkání s řeckým filozofickým a mystickým intelektualismem. Ten usiloval o poznání, gnósis, pohrdal údajně zlou hmotou a v Ježíšovi spatřoval především božského učitele. Jeden z gnostických spisů, takzvané Evangelium pravdy, pro nás okomentoval Martin Gruber.

Dalším starobylým pramenem, kterým se v tomto čísle zabýváme, je Augustinovo pojednání O manželském dobru. Důležitý traktát, zabývající se otázkami manželství a sexuality, přibližuje Miroslav Zvelebil.

A konečně třetí výlet do starověku nám připravil Pavel Hradilek textem o vlivu ariánství na liturgii. Zajímavé třeba je, že ariáni a pravověrní spolu bojovali mimo jiné pomocí honosných průvodů, které v noci vypadaly jako „ohnivá řeka“.