Jste zde

Bohoslužebná agenda Církve bratrské

autor: 

Od svých počátku byla Církev bratrská církví „neliturgickou“. A to znamená, nejen že ve shromáždění – cituji ze Zásad Církve bratrské z roku 1973 – je „vše formální potlačeno“ a že „nepoužíváme žádnou pevně předepsanou liturgii“; nýbrž také samo liturgické přemýšlení je trvale v kolébce. Pokud tedy představovaná agenda vlastně není plodem promyšlené „liturgické obnovy“, nýbrž spíše první liturgickou vlašťovkou, v leckterém ohledu nevzletnou; pokud se jen málokterý z našich kazatelů zabývá liturgikou; a pokud já sám, okrajový spoluautor agendy, jsem liturgický amatér: pak ode mě tyto úvodní omluvy přijměte prosím zrovna i jako první názorné příklady prezentace. Řečeno s nadsázkou: jak jinak může někdo z Církve bratrské mluvit o liturgii, než jaksi neliturgicky… a rozpačitě.

1. Historické a teologické souvislosti

Svobodná církev reformovaná – tak se Církev bratrská původně jmenovala – vznikla v 80. letech 19. stol.; a její otcové – pražští vzdělanci i podorličtí venkované, ale také kongregacionalističtí misionáři z Bostonu – ji vtiskli svůj osobitý charakter. Církev to chtěla být reformovaná, svobodná reformovaná: Svobodná, co se týče státního uznání; a svobodná, co se týče forem církevního života a služby světu. Např.: roku 1897 potvrdila konference, že SCR koná jak křest věřících, tak i křest nemluvňat. Církev od té doby dvakrát změnila jméno, toto ustanovení však platí dodnes: a snad právě v něm leží i mentální a teologické kořeny její liturgické volnosti a plurality.

V návaznosti na probuzenecké hnutí klade Církev bratrská důraz na svobodné rozhodnutí víry: členy se stávají ti, kteří, jak říkáváme, vyznali svou osobní víru v Krista. Proto – cituji ze Zásad z roku 1973 – jsou shromáždění „zaměřena především k pěstování společenství s Bohem a mezi věřícími. Proto obsahují ty prvky, které obecenství vytvářejí, a vše formální je potlačeno.“ A staré Zásady pokračovaly: „Ve shromážděních nepoužíváme pevně předepsanou liturgii ani předem stanovené biblické texty. Duch svatý nesmí být omezován, aby mohlo vždy zaznít inspirované slovo…“ V nových Duchovních zásadách z roku 2016 (DZ) už tyto falešné distinkce nenajdete. Obšírněji a dobře reformovaně je dnes řeč o ústřednosti slova a svátostí (DZ 138): Bůh evangeliem tvoří společenství; a to Mu odpovídá modlitbami, zpěvem, vzájemnou službou. Mluví se vděčně (a s odkazem na možná nebezpečí i sebekriticky) o „značné volnosti“ liturgických forem (DZ 140). Také v představované agendě se píše o „flexibilitě a variabilitě v bohoslužbě“, ovšem s tím, že „vědomé úsilí o vyváženou bohoslužbu nestojí v protikladu ke svobodě Ducha, tak jako ani Duch svatý nestojí v protikladu k řádu“ (BA, s. 5-6).

Církev bratrská byla po pravdě vždy církví řádu, a to právě i řádu liturgického. Bohoslužba, kterou pamatuji z dětství a na kterou dnes narazíte ve starších sborech, bylo shromážděním reformované tradice – s modlitbou, se čtením Písma, s kázáním, s oznámením, se sbírkou a požehnáním, to vše proloženo společným zpěvem; několikrát do roka (dnes nejméně 12x) s Večeří Páně. Osobitou ingrediencí vždy byly volné modlitby v návaznosti na kázání: modlitby buď předem určených bratří či sester, anebo spíše modlitby nepřipravené. K tradici patří také občasná osobní svědectví. Vlivem charismatického hnutí se dnes do pořadu bohoslužeb v tradičních sborech zapojuje více osob. Charismaticky ovlivněné sbory a sbory založené v posledních dvaceti letech – a těch bude více než polovina – nahrazují reformovaný pořad trojtaktem písní chval, kázání a modliteb, případně dalších příspěvků.

A právě do prostoru této liturgické plurality vstupuje naše nová, a vůbec první ucelená bohoslužebná agenda. Nechce a nemůže předepisovat! Chce spíše nabízet pomoc, hledá-li ji někdo: zejména v případě citlivých kazuálií, jako jsou svatby a pohřby, volali někteří kazatelé po inspiraci a nápovědě. Agenda chce kultivovat: obsahuje proto i poznámky týkající se kupř. oděvu sloužících (s. 15), výzdoby modliteben (s. 16), časového rozsahu věnovaného písním chval (s. 19), ozvučení modlitebny (s. 22) atp. V neposlední řadě chce agenda předcházet – jak se v ní několikrát opakuje – nebezpečí svévole a zapomnětlivosti na biblické základy, resp. na odkaz otců. Ne že by snad situace na sborech byla v tomto ohledu nějak tragická! A přece je agenda podnikem takříkajíc „anti-trendovým“. Někteří po ní volali, ale vlastně netuším, kolik kazatelů ji reálně používá, či kolik jich používá – např. při slavení eucharistie – vlastní formuláře. Samotný formát brožury – stránky se zavírají, tisk je drobný – jako by ani nepředpokládal, že ji někdo bude skutečně používat (na webu Církve bratrské je nicméně dostupná citovatelná verze)…

2. Struktura agendy

Agenda snad obsahuje vše užitečné a žádané: formuláře ke slavení svátostí, formuláře členského slibu, ordinační a instalační sliby, pověření učitele teologie, sliby starších sboru; formuláře církevního sňatku, pořad pohřebního shromáždění, ale třeba také návod ke službě pomazání nemocných. Bližší pohled na obsah však napoví, jakou popelčí existenci liturgika u nás vede:

První dva formuláře agendy – „Žádost o přijetí za člena“ a „Formulář převodu členů“ (mezi sbory) – nejsou formuláři v liturgickém slova smyslu a nejsou ani citovány (jde o úřední lejstra, která ovšem, pokud vím, neexistují). Pod č. 3 a 4 následují formuláře členských slibů. Jejich součástí je – anebo není – křestní formulář; podle toho, jestli je kandidát členství už pokřtěný, nebo o křest teprve žádá, což je zdaleka většinový případ. Pod č. 5 následuje formulář (a novinka) Bohoslužebné připomínky křtu. Formulář křtu dítěte ovšem najdete až pod č. 8. Co oddělilo křest vyznávajících, resp. bohoslužebnou připomínku křtu, od křtu dětí? Pod č. 6 a 7 figurují sliby sborových starších a sliby vedoucích dorostu, členů sborové hospodářské rady atp. Na formulář dětského křtu navazuje pod č. 9 formulář požehnání dítěti. Po něm následují formuláře svatebních obřadů. Agenda pokračuje slibem seniora, slibem členů ústřední Rady Církve bratrské, instalačním slibem kazatele, až po něm slibem ordinačním a dalšími kazuáliemi, které už nebudu vyjmenovávat. Eucharistické formuláře najdete pod č. 21, z celkových 24 oddílů.

Co se tu stalo? Pro nestojí křestní formuláře pohromadě? Proč svatební formulář následuje až po formuláři požehnání dítěti? Proč kazatelská instalace předchází kazatelské ordinaci? A proč se eucharistie nachází až v závěru v agendu? Kam se poděla logika bohoslužby, či křesťanského a církevního života? Ptal jsem se: formuláře byly původně seřazeny jinak; agenda však vyšla až po zásahu tvůrců nové Ústavy, resp. Řádu Církve bratrské: a ti pořadí liturgických formulářů přizpůsobili pořadí článků Ústavy (a názvy liturgických formulářů doplnili čísly příslušných paragrafů). Spíše než mystagógickým průvodcem je tak agenda břečťanem ovíjejícím církevně-právní dokument.

3. Formuláře a jejich teologie

Ale bez ohledu na pořadí: jaká je teologie agendy? Ve formulářích se odráží historický a teologický vývoj, život a zřízení Církve bratrské. Proto jsou tu, jak jsme viděli, formuláře pro křest vyznávajících i pro křest nemluvňat. Proto jsou křestní formuláře vřazeny do členských slibů. Proto agenda nabízí hned pět formulářů k Večeři Páně, od  tradičně civilních a stručných až po rozsáhlé, „vysoko-církevní“. Mnohé z formulářů nevznikly na zelené louce a u zeleného stolu, nýbrž ujímají se zaběhnutých vzorů a zvyklostí.

Agenda má, jak už bylo naznačeno, dva oddíly, jednak Bohoslužebný řád, jednak Formuláře. Bohoslužebný řád není závaznou instrukcí. Agenda tu na cca 30 stránkách přináší spíše teologii bohoslužby. Jednotlivé části bohoslužby jsou tu představeny ve vzájemném vztahu: Bůh slouží nám – slovem a svátostmi. Vytváří tak společenství bratří a sester, velkých i malých, které Bohu odpovídá – modlitbou, zpěvem, nasloucháním Bibli, vírou, vzájemnou službou, svědeckým a věrným životem ve světském povolání. Teologický výklad je zřejmě maximum, co může Bohoslužebný řád v církvi kongregačního typu přinést; formulář „vzorové“ nedělní bohoslužby v agendě nenajdete1 (pohřební shromáždění představuje výjimku).

V druhé části agendy najdeme, jak už jsme viděli, formuláře k tuctu kazuálií, jednotlivostí a mimořádností, kterou se přidávají k bohoslužbám. Tyto formuláře vykazují dva nápadné, a zřejmě tedy charakteristické rysy: je to jednak důraz na lidské sliby, jednak bezmála plošná absence eulogií. Dovolte nejprve několik slov ke slibům: Snad kromě eucharistických formulářů (a pochopitelně kromě formulářů k pohřbu a k pomazání nemocných) předkládají všechny ostatní formuláře výčty závazků – pro křtěnce, pro rodiče křtěňátek, pro starší sboru, pro ordinované atd., k nimž oni říkají své „Ano“ či „S pomocí Boží slibuji“. Dva z pěti eucharistických formulářů přináší oblíbené „otázky“ vysluhujícího a „odpovědi“ sboru, jež se týkají vědomí hříchu, víry v Krista a ochoty odpustit bližním. Křtěnec se tedy zříká zlého; nový člen sboru se zavazuje k lásce k bratřím a sestrám, ke službě a loajalitě sboru atd.; sboroví starší se zavazují k věrné práci, k mlčenlivosti v důvěrných záležitostech, ke kritické podpoře svého kazatele; atd. atp. V liturgickém důrazu na závazky a osobní vyznání se jistě vyjadřuje ono úsilí o osobní a živou víru, jak je vytesáno do probuzeneckých základů Církve bratrské. Že zde dřímá i typické probuzenecké pokušení – pokušení subjektivismu a jistoty čerpané z vlastních prožitků či rozhodnutí – nemusím obšírně rozvádět.

Důraz na závazky je o to výraznější, když pomyslíme na druhý zmíněný rys formulářů, totiž na bezmála plošnou absenci eulogií, na kterou upozornil Pavel Hradilek ve své recenzi:2 Najdeme je v nějaké formě pouze v eucharistických formulářích a – kdoví proč zrovna tady – ve formuláři pro obnovu manželských slibů a v pořadu pohřebního shromáždění (č. 20 a 23). Nejspíš jsme se, my tvůrci, stali obětí oné zapomnětlivosti, jíž agenda chce předcházet. Snad jsme předpokládali, že důvody našeho liturgického konání jsou přece všem známé – že totiž lidské akci předchází dílo Boží -, navíc je o nich řeč ve zmíněných vyznáních a závazcích. Anebo jsme spolehli na bratry a sestry, že ve svých volných modlitbách doplní, co my jsme ve formulářích nevyjádřili; agenda takovým modlitbám opakovaně dává prostor. Obávám se ale, že takto – bez výslovných připomínek zakládajícího Božího díla (křtu, Večeře Páně, ordinace, sňatku atd.), bez naší explicitní odpovědi díků a bez explicitních proseb o dílo Ducha svatého – jsou formuláře skutečně torzovité, ne-li zavádějící.

A přece! Na volné modlitby, společné písně, neformální pozdravy a svědectví nesmíme v této souvislosti zapomenout! Tedy na to, co v agendě vypsáno není, a z povahy věci ani nemůže být. Agenda s tím vším ale, jak jsem řekl, výslovně a s železnou pravidelností počítá. Nejde přitom o dobrovolné doplňky, nýbrž naopak o konstitutivní součást obřadu. Připomínám, mluvím o liturgické agendě Církve bratrské: Tu podstatnou liturgii, „službu lidu“, jak ji u nás asi většinově vnímáme, nelze naformulovat předem; eulogie, anamnéze i epikléze se odehrává předně v „lidové službě“ volných modliteb a společného zpěvu shromáždění.

Závěrem

Jak se první ucelené Bohoslužebné agendě v Církvi bratrské daří, vlastně nevím. A jak se jí v budoucnu povede, umím odhadnout ještě hůř. Předpokládám, že liturgická volnost a pluralita zůstane zachována. Některé sbory možná pokročí směrem k liturgické obnově (buď s touto agendou, anebo z vlastních či ekumenických zdrojů). Jiné sbory budou dále pěstovat volné formy. Agenda ale jistě přispěje, už svou existencí, k hlubšímu liturgickému přemýšlení a těm, kteří hledají oporu, nabídne potřebnou pomoc.

Předneseno na 46. semináři Institutu ekumenických studí „Liturgická obnova církví vzešlých z reformace“ 13.-14.4.2018 v Praze

1„Silně slabá“ novozákonní teologie bohoslužby není deficitem, který je nutno napravit, nýbrž zásadním teologickým datem, s nímž musíme a smíme žít. Jednotný bohoslužebný pořádek není v Novém zákoně doložitelný; zjevným faktem je naopak lokálně podmíněná pluralita liturgických forem, ale také naše hubená znalost o konkrétní podobě těchto forem. Bohoslužebný pořad proto v Církvi bratrské počítáme mezi „věci případné“, řečeno se starou Jednotou, podmíněné dobou a potřebami. Z povahy věcí, konkrétně z řádu spasení (skrze zvěstované Boží slovo) anebo z novozákonního faktu svátostí (voda, chléb a víno, slova ustanovení, přítomná obec atd.) ale vyplývají některá základní a zásadní pravidla křesťanského shromáždění, pravidla na různých místech a v různých dobách různě uskutečňovaná.

2Getsemany, prosinec 2017 https://www.getsemany.cz/node/3489