Korupce nejen majetková

Elza Tamezová, mexická teoložka, se věnovala korupci a jejímu obrazu v bibli. Neulehčuje si to tím, že by korupci vnímala jen jako selhání jednotlivců. Zkorumpované mohou být celé organizace: „Spáchané nepravosti a korupční jednání nejsou jevy přechodné nebo izolované; stále se vracejí a vzájemně se zesilují a legitimují.“ „Korupce nachází živnou půdu v samé organizaci a společensko-politické i hospodářské struktuře, jejichž mechanismy se mohou snadno vyvíjet špatným směrem. Sledované případy korupce a dokonce ani veřejné sankce proti korupčníkům nenaznačují, že problém často spočívá ve fungování samotných institucí, že jde o zmatení a deformaci struktury.“ Korupce v takovém případě není odchylka od normálu, ale naopak norma sama, metoda fungování instituce.

Lze říci, že do jisté míry je zkorumpovaná každá lidská organizace. Nemusíme být kalvinisty, abychom viděli ohromnou míru nevykořenitelné zkaženosti, která je nám lidem vlastní. Na druhou stranu je zřejmé, že některé instituce s tímto problémem bojují lépe a jiné hůře. Má smysl se snažit je zlepšovat a očišťovat o „strukturální hříchy“, tedy korupci zakódovanou přímo v jejich základech.

V Austrálii právě zahájili proces proti kardinálu Georgeovi Pellovi. Zneužívání chlapců se mu přičítá. Pell je jen další z mnoha v řadě – katolickou církev podobná obvinění v posledních letech neustále pronásledují. Nejen že připravila některé diecéze o majetek kvůli nákladům na odškodnění, ale hlavně připravila celou církev o pořádný kus dobré pověsti. Představitelé instituce, která staví nemalou část své propagandy na „ochraně nenarozeného života“, tak často hanobí život již narozený?

Z hlediska teorie korupce a strukturálního hříchu je potřeba právě zde zpozornět a zeptat se, zda sama instituce církve není v tomto směru zkorumpovaná. Zda její chápání kněžství a kněžské role nevhání muže do pokušení zneužívat svou duchovní moc k získání sexuálního uspokojení na úkor nezletilých svěřenců. Děje se to tak často a má to tak hrozné následky, že zjevně nejde jen o náhodu, o občasná selhání jedinců. Není to sice korupce založená na snaze získat majetek, ale jinak má podobné rysy. „Je nutno zavrhnout celou tuto systémovou logiku, (...) je nutno zrušit negativa tohoto perverzního vzorce fungování. Milost a milosrdenství by přitom byly oněmi základními kritérii, jež umožňují vymanit se z oné zvrácené logiky vládnutí, kterou Pavel nazývá hříchem,“ píše Elza Tamezová o takových situacích.

Dále je v tomto čísle Getseman několik textů o liturgii a svátostech. Pavel Hradilek si ve svém liturgickém seriálu všímá péče o nemocné. Jan Rybář se zamýšlí nad eucharistií: „Více teď chápeme, proč Ježíš mluvil rád o hostině, o svatební hostině; proč tak rád sedal s lidmi ke stolu, i když oni nechápali. Jen hříšníci chápali! Magdalena, Matouš (Mt 9, 9–13), Zacheus (L 19, 1–10). Své obrácení oslavovali u hostiny s Kristem. Divili by se dnešní farizeové, kdo všechno se dnes účastní hostiny s Kristem!“ Dva příspěvky se věnují liturgické obnově v protestantských církvích: Marek P. Lukášek v Českobratrské církvi evangelické a David Beňa v Církvi bratrské.

A začínáme článkem Miroslava Zvelebila o Hildegardě z Bingenu. Dobré počtení!