Jste zde

Ekumenický příběh Evy Žárské

Skutečně si nejsem jista, zda bych na Vaši výzvu v prosincovém čísle Getseman reagovala, nebýt oživení množství vzpomínek 17. listopadem a odchodem spolužáka Ludvíka Dřímala z Valašského Meziříčí, trvalého jáhna, jehož smuteční oznámení podepsal vedle rodiny i Mons. Jan Graubner.

Na vsetínském gymnasiu jsme maturovali roku 1953. Rok úmrtí J. V. Stalina, i K. Gottwalda – všude temno, v lepším případě pološero, sotva se dalo dýchat. Komunistické, státní i školské orgány, trvale a intenzivně vedly trvalý boj proti tomu, co nazývaly tmářství – zaměřený především proti věřícím křesťanům. Rok před tím, nám sotva sedmnáctiletým během vyučování rozdali čtvrtky papíru, abychom podepsali, že vystupujeme z příslušné církve, s ujištěním, že naprosto není třeba nikomu – rodičům, ani farnímu sboru to oznamovat – stačí podepsat. Podepsalo tenkrát deset spolužáků. Při různých prověrkách pak později někteří se sklopenou hlavou přiznávali, že se dosud nevyrovnali... nebo že rodiče…

S otevřeným postojem jsme zůstali ve třídě dva. Nadaného spolužáka T. Kuběnu – adventistu, který o sobotách do školy nechodil, volné ještě dlouho nebyly, vyloučili, přesněji bezohledně vyhodili. Zájem o duchovní věci nás brzy sblížil. Často a živě jsme debatovali, navzájem si doporučovali knihy i autory. To nás pojilo a posilovalo. Tak skromně začínala ekumenická spolupráce, jak jsme později konstatovali. Ludva, hluboce věřící katolík, já cítící sounáležitost s generacemi evangelíků přežívajících od dob pobělohorských na valašských kotárech. Jdeme-li na hlubiny, či výšiny víry, snižují se dělící ploty. Oba jsme samozřejmě nebyli doporučeni ke studiu na vysoké škole. Později, po našem návratu z Uherského Hradiště na Vsetín se spřátelily i obě rodiny.

Po dvou letech mi bylo povoleno nadstavbové studium pro vznikající hygienickou službu. Zde jsem poznala další pro mě důležitou osobnost – spolužačku Květu Strapinovou, římskou katoličku z Brumova-Bylnice. Spojuje a posiluje nás už více než šedesátileté přátelství, založené na společné víře v Toho, který nás všechny i naše představy vysoce přesahuje.

Inspirativním příkladem ekumenického setkávání je osmnáctiletá historie Ekumenického pěveckého sboru na Vsetíně. Počátek pěveckého sboru se datuje do devadesátých let do doby, kdy aktivní členové ČCE, BJB, ŘKC, Křesťanských sborů, CB, CASD společně vytvořili nejen Ekumenický zpěvník (čtyřhlasý pro místní ekumenická setkávání) o 72 písních, které vybírali ze zpěvníků zúčastněných denominací z celkem cca 3500 písní, ale vznikl také asi osmdesátičlenný pěvecký sbor. Byť již řadu let neexistuje, často mnozí členové s vděčností na společné zpívání vzpomínají. Zpěvník dosud dobře slouží zvláště při ekumenickém týdnu modliteb, který po celý týden na Vsetíně letos již probíhá a účastní se ho všechny výše jmenované církve a společenství.

V neděli očekáváme u obou našich evangelických sborů (horní a dolní) tři krále - dospělé, neboť pro děti by bylo riskantní jít s tradičně slušnou částkou vybranou při této příležitosti.

Getsamanům a všem kvalitním křesťanským tiskovinám Boží pomoc a požehnání přeje Eva Žárská, členka ČCE, na Vsetíně 7. 1. 2020