Lorica

V keltském křesťanství se mimo ochrannou (kruhovou) modlitbu caim objevuje také další typ ochranné modlitby, tzv. lorica. V latině tento pojem znamená pancíř či krunýř a je spjat s obrazem Boží výzbroje z Ef 6, kde je ve v. 14 doslova „induti lorica iustitiae“. Ze starozákonních modliteb je tomuto typu nejblíže Ž 116,1-8:

Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby, sklonil ke mně ucho.

Po všechny své dny chci k němu volat.

Ovinuly mě provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí;

nacházím jen soužení a strasti.

Vzývám však Hospodinovo jméno:

Hospodine, prosím, zachraň mi život!

Hospodin je milostivý, spravedlivý, náš Bůh se slitovává.

Hospodin je ochránce nezkušených:

byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit.

Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal.

Ubránils mě před smrtí, mé oko před slzami, moje nohy před zvrtnutím.

Lorica se tedy vyznačuje hledáním ochrany před nástrahami světa a života u Boha.

V keltské původní kultuře byla zakořeněna silná schopnost vnímání duchovního světa. Vždyť stvoření vnímali jako posvátné a dokonce jako svým způsobem manifestaci božských sil. Ovšem život na britských ostrovech byl drsný. Některá jeho úskalí a překážky byly keltskými křesťany vnímány přímo jako působení zlých sil. Obdobné jsou zkušenosti Pouštních Otců a Matek křesťanského Východu, kteří také zápasili s četnými pokušeními a démony. Nicméně loricy vznikají právě v keltském světě. Byly typické pro období raného středověku. Vzývají Boha (často svatou Trojici), někdy také přírodní živly jako manifestaci Božího působení. Na rozdíl od caimu jsou většinou dlouhé a podrobné. Účinnost loricy závisela na vyjmenováních Boha a nebeských mocností, jež mají ochránit všechny, opět podrobně vyjmenované, oblasti modlitebníka před duchovním i fyzickým nebezpečím. Mocnosti jsou někdy vyjmenovávány tak, jak je pro nás běžnější v litaniích:

Gabriel je můj pancíř, Michael můj pás, Raphael můj štít…

V našem kulturním prostředí je asi jedinou známou (proto hojně překládanou) loricou Pancíř sv. Patrika (St. Patrik’s Breastplate). Není však jedinou modlitbou tohoto typu. Z nejstarší loricy se dochoval jen fragment. Byla vytvořena na konci 7. stol., kdy Irsko pustošil tzv. žlutý mor:

Bůh buď se mnou proti každému zármutku,

jediný v Trojici, Otec, Syn i Duch svatý…

Trojice je mou ochranou před šikem morů,

před náhlou smrtí, před hrůzou, před zradou záškodníků.

Ať mne sám Ježíš chrání před červeným morem!

Před démony všech věků je Boží Syn mým štítem proti chorobě,

proti zranění, proti blesku, proti ohni…

Každý cudný učedník, který byl mučen pro Krista,

každý pokorný, každý férový, každý upřímný,

každý čistý člověk, každý vyznavač,

každý voják, který kdy žil pod sluncem…

ať mne chrání od nynějška před démony mlhy…

ať jsem pod ochranou Boží ruky v každém nebezpečí.

Určitá témata, která se objevují v pozdějších dílech, zde již lze nalézt – ochranu před nemocemi a újmou, svolávání dobra na následovníky Krista, dovolávání se Božího aktivního zásahu.

Nejzajímavější je ovšem lorica Gildase Moudrého (cca 500-570). Je to velice dlouhá modlitba, která se dokonce stala předmětem medicínského výzkumu. Gildas v ní totiž pečlivě vypočítává, co vše má být předmětem Boží ochrany. Začíná od hlavy a postupuje až ke kolenům. Text je nejen hodnotným básnickým dílem, je také unikátní sbírkou anatomických pojmů, nad níž se blahem rozplývají jazykovědci i lékaři. Gildas modlitbu sepsal jako obranu proti démonům, kteří na něj útočili. V souvislosti s tím měl vidění anděla, který k němu přišel a oznámil mu, že „když se člověk bude tuto loricu modlit často, bude k jeho délce života přidáno 7 let a třetina jeho hříchů bude vymazána.“. Od anděla to byla férová nabídka, modlitba je skutečně hodně dlouhá. To keltským světcům nevadilo, obvykle uměli zpaměti celý žaltář a další biblické texty.

Sv. Patrik se soustřeďuje více nad ochranu před mocí z duchovní oblasti. Rozhodně jí věnuje v své modlitbě větší část:

Svolávám dnes všechny tyto síly,

které stojí mezi mnou a ďábly,

proti vší kruté nemilosrdné moci,

která může bránit mému tělu a duši,

proti zaklínadlům falešných proroků,

proti černým zákonům pohanství,

proti falešným zákonům kacířů,

proti lstivosti modlářství,

proti kouzlu, čarodějnic a kovářů a čarodějů,

proti každé znalosti, která podlamuje tělo a duši člověka.

Mezi duchovní síly se kováři nedostali omylem, jako ti, kdo pracovali s ohněm a podrobovali si hmotu, byli považováni za ty, kdo vládnou duchovními silami. Kováře jako jediné řemeslníky najdeme mezi božstvy různých kulturních okruhů (např. antická, germánská, keltská i slovanská božstva mají mezi svými příslušníky kováře).

Menší část modlitby sv. Patrika je pak věnována „běžným“ nehodám:

Kristus mě dnes chrání proti jedu, proti popálení, proti utopení, proti poranění….

V Irsku byla populární Lorica sv. Fursy datovaná na počátek 7. stol. Originál se nachází ve sbírkách British Library.

Ať jsou paže Boží kolem mých ramen, dotek svatého Ducha na mé hlavě, znamení Kristova kříže na mém čele, hlas Ducha svatého v mých uších. Vůně Ducha svatého ať je v mém nose, vidění společníků z nebe v mých očích, řeč společníků z nebe v mých ústech, dílo církve Boží v mých rukou, služba Bohu i mému bližnímu v mých nohou, ať dělám Bohu domov ve svém srdci a ať patřím zcela Bohu, svému Otci.

Jako ochranné modlitby se loricy užívaly v rámci ranních modliteb. Podobně bylo zvykem modlit se je před cestou. Keltští křesťané jako poutníci pro Krista a misionáři cestovali obzvlášť často. Jednou z loric spojených s tématem cesty je modlitba, připisovaná tradicí sv. Columbovi:

Buď pro mne jasným plamenem přede mnou,

buď pro mne jasnou hvězdou nade mnou,

buď pro mne hladkou cestu pode mnou,

buď pro mne laskavým pastýřem za mnou,

v tento den, v tuto noc a navěky.

Čím mohou loricy inspirovat postmoderního křesťana? Současný člověk si již není tak zcela jist svou všemohoucností, tím, že vše dokáže a vyřeší, že překoná všechny překážky. Daleko více než dříve si je vědom svých limitů a možná ve své skříni nachází i nějaké ty kostlivce úzkostí, strachů a stresů. Vědomí toho, že občas jsou výsledky lidského úsilí více než nejisté, vrací člověka k potřebě o pomoc žádat. Je pak přirozeně na něm, k jakým duchovním silám se obrátí. V dílech o současné spiritualitě lze najít koncepty inspirované tradičními loricami, jak si čas od času sepsat ochrannou modlitbu „na míru“. Jsou psány současným a srozumitelným jazykem a ponechávají kreativitu na čtenářích samých. Mimo jednotlivce je zde opět prostor pro práci v malých skupinách či v rodině.

Citovaná literatura

Carmichael, A. (1900). Carmina Gadelica. Načteno z https://en.wikipedia.org/wiki/Lorica_(prayer

Fursa. (nedatováno). The Lorica of St. Fursa. Získáno 26. 2 2020, z A Collection of Prayers: https://acollectionofprayers.com/2018/08/02/the-lorica-of-st-fursey/

Gwynn, E. J. (nedatováno). Liber Hymnorum. Získáno 26. 2. 2020, z http://www.tertullian.org/fathers/gildas_07_intro.htm

Jungmann, J. A. (2007). "Lorica", Christian Prayer Through the Centuries. Paulist Press.

Lebarová, D. (2008). Keltsko křesťanská spiritualita v období raného středověku (diplomová práce). České Budějovice: Jihočeská universita České Budějovice, Teologická fakulta.

Miller, C. (2007). The Path of Celtic Prayer: An Ancient Way to Everyday Joy. IVP Books.

Singer, C. (1919). The Lorica of Gildas the Briton (? 547): A Magico-medical Text containing an Anatomical Vocabulary. Proc R Soc Med.(12 Suppl.), stránky 124–144. Získáno 26. 2. 2020, z https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2067108/

The Lorica of Gildas. (nedatováno). Získáno 26. 2 2020, z Early Church Fathers - Additional Texts: http://www.tertullian.org/fathers/gildas_08_lorica.htm