O neobvyklém daru chudé vdovy (Markovo evangelium 12,41-44)

Příběh o chudé vdově, která dala do chrámové pokladnice vše, co měla, se vyskytuje pouze v Markově evangeliu (12,41-44) a Lukášově evangeliu (21,1-4). Odehrává se na tzv. „nádvoří žen“ (zhruba 60 x 60 m) uvnitř jeruzalémského chrámu. V roce 19 př. n. l. započal s přestavbou chrámu král Herodes Veliký (37-34 př. n. l.). Rozměry chrámu musely odpovídat rozměrům Šalomounova chrámu. V létě roku 18 př. n. l. se konalo slavnostní posvěcení chrámu.

Příběh je záměrně zařazen za skupinu Ježíšových výroků, které vrcholí varováním před zákoníky. Těm Ježíš vyčítá, že vyjídají domácnosti vdov (Mk 12,40). Za svou právní pomoc pro sociálně slabé si nechávají zaplatit tak mnoho, že tyto vdovy přijdou o veškerý majetek.

Historicita tohoto vyprávění zprávy bývá zpochybňována, protože se namítá, že Ježíš nemohl vědět, kolik vdova dala do chrámové schránky. Ježíš však mohl zaslechnout vdovu, když sdělovala výši darované částky knězi konajícímu službu (viz Robert H. Stein, Mark, Grand Rapids 2008, s. 577).

Kritické vydání řeckého textu Nového zákona Nestle-Aland (28. vydání) má v hlavním textu čtení „Posadil se naproti chrámové pokladnici“ (Sinajský kodex, Vatikánský kodex), zatímco část řeckých rukopisů (Alexandrijský kodex) a latinská Vulgáta mají čtení „Postavil se Ježíš naproti chrámové pokladnici“. Tato různočtení zřejmě odrážejí rozdílné postoje mezi židovskými rabíny. Jedni tvrdili, že v chrámu smí sedět pouze davidovský král, zatímco druzí říkali, že to není povoleno ani jemu. V každém případě to, že podle nejstarších rukopisů Ježíš „usedl“ v chrámu, bylo něco neobvyklého. Upozornění na textovou variantu by proto nemělo chybět v poznámce pod čarou.

Když Marek zmiňuje bohaté dárce, používá ve verši 41 imperfektum („dávali“), aby jím popsal probíhající děj. U vdovy však Marek ve verši 42 používá aorist (jednoduchý minulý čas), aby jím v tomto případě vyjádřil jednorázovou akci a naznačil tak, že dala všechno, co měla (viz Adama Kubiś, „The Poor Widow's Mites. A Contextual Reading of Mark 12:41-44“, Biblical Annals 3 (2013), s. 339-381).

V závěru tohoto příběhu zazní slavnostní prohlášení. Po úvodním „Amen pravím vám“, Ježíš vyhlašuje, že ta žena dala víc než všichni ostatní. Druzí dávali jen zlomek toho, co měli. Vdova dala všechno, co měla (doslova „celý svůj život“), a naplnila tak první přikázání lásky: Milovat Boha z celého srdce (Mk 12,33). (Viz Petr Pokorný, Evangelium podle Marka, Praha 2016, s. 224).

Ježíš dává chudou vdovu za vzor štědrosti a pravé zbožnosti. To je tradiční interpretace příběhu. Někteří vykladači se však domnívají, že dar vdovy nebyl ničím jiným než projevem falešné zbožnosti, k němuž byla navedena náboženskými vůdci, a proto by měl být Ježíšův výklad vnímán spíše jako stížnost, žaloba. Tuto interpretaci navrhl Addison G. Wright (1982) a získala si značný počet přívrženců (viz A. G. Wright, „The Widow’s Mites: Praise or Lament? – A Matter of Context“, Catholic Biblical Quarterly 44 (1982), s. 256-265). Ježíš odsuzuje chování zákoníků a jako příklad „vyjídání domu vdov" vidí v tom, že ji přinutí ke „zbožnému" činu a připraví jí tak o veškerý majetek. Z hlediska kontextu se však tato interpretace nezdá příliš pravděpodobná.

Mk 12,41-44

12,41 Posadil se(a naproti chrámové pokladnici(b a díval se(c, jak lidé(d vhazují peníze do pokladnice. A mnozí bohatí dávali hodně.(e

12,42 Přišla jedna chudá(f vdova a vhodila(g dvě drobné měděné mince, tj. čtvrtinu asu(h.

12,43 A zavolal své učedníky a řekl jim(ch: „Amen(i pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do chrámové schránky.“

12,44 Všichni totiž dali z toho, co jim přebývalo, ona však ze svého nedostatku dala všechno, co měla, celé své živobytí.“

a) V řeckém textu je na začátku spojka kai („a“), kterou v hlavním překladu vynecháváme. Alexandrijský kodex, minuskulní rukopis 33, rukopisy byzantské skupiny, Vulgáta: „A posadil se Ježíš“. Ježíš na způsob učitele Zákona sedí v nádvoří chrámu. Obraz sedícího Ježíše je u Marka poměrně vzácný: kromě 12,41 ještě v 9,35 a 11,7. Část řeckých rukopisů uvádí různočtení, že Ježíš stál naproti chrámové pokladnici, viz Washingtonský rukopis, kodex Koridethi, rukopisy f1.13: „A postavil se Ježíš“. Lukáš (L 21,1) se o tom, že Ježíš seděl v nádvoří chrámu, vůbec nezmiňuje.

b) Řecké slovo gazofylakion je pokladnice nebo schránka na sbírání příspěvků a daní, které byly přineseny do jeruzalémského chrámu. Podle mišnaického traktátu Šeqal 6,5-6 bylo v síni jeruzalémského chrámu třináct schránek ve tvaru zvířecího rohu s nápisy pro rozličné účely darů (viz Petr Mareček, Evangelium podle Lukáše, Praha 2018, s. 545n).

c) Původní znění Sinajského kodexu: „dívá se“ (theórei).

d) Dosl. „zástup“ (ochlos).

e) Bezův kodex: A naproti chrámové pokladnici seděl Ježíš. Díval se, jak lidé dávali hodně.

f) Bezův kodex, kodex Koridethi a Itala vynechávají slovo „chudá“.

g) Zde je použito sloveso balló („házet, vrhat, vložit“) v aoristu (ebalen), zatímco ve v. 41 v souvislosti s bohatými lidmi je imperfektum (eballon). Skutečnost, že vdova dala dvě mince, naznačuje, že mohla dát méně (P. Mareček, Evangelium podle Lukáše, s. 546).

h) V řeckém textu je slovo kodrantés, které pochází z latinského quadrans = „čtyrák, čtvrtina asu, nejmenší římská mince“.

Ch) Washingtonský rukopis, f1.13, rukopisy tzv. byzantské skupiny: „říká jim“.

i)^.Lukáš (L 21,3) místo hebrejského slova amen používá řecké slovo aléthós („vpravdě, opravdu“).

Sinajský kodex (4. stol.)

Posadil se naproti chrámové pokladnici a dívá se, jak lidé vhazují peníze do pokladnice. A mnozí bohatí dávali hodně. (Druhý korektor opravuje „dívá se“ na „díval se“.)

Bezův kodex (5. stol.)

Naproti chrámové pokladnici seděl Ježíš. Díval se, jak lidé dávali hodně.

Postavil se Ježíš naproti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé vhazují peníze do pokladnice. A mnozí bohatí dávali hodně.