Pavel Jartym

Bible olomoucká (1417): Blahoslavení jsú chudí duchovně, neb jich jest nebeské královstvie.

Český ekumenický překlad: Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.

Jeruzalémská bible: Blahoslavení, kdo mají duši chudého, neboť jejich je nebeské království.

Sinajský kodex (4. stol.) 40. Přichází k němu malomocný, prosí ho, padá na kolena a říká: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ 41. Ježíš se slitoval, natáhl ruku, dotkl se ho a říká mu: „Chci, buď očištěn.“ 42. A malomocenství hned od něho odešlo a byl očištěn. 43. Ježíš ho důrazně napomenul a poslal ho hned pryč. 44. Říká mu: „Ne abys o tom někomu pověděl! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co nařídil Mojžíš - jim na svědectví. 45.

Vyprávění o uzdravení slepého žebráka jménem Bartimaios začíná v Markově evangeliu Ježíšovým příchodem do Jericha, které je poslední zastávkou na jeho cestě do Jeruzaléma. Samotný děj se však neodehrává v Jerichu, ale během Ježíšova odchodu z města. Je to také poslední příběh o uzdravení zaznamenaný v Markově evangeliu.

„Řeč je známkou osobnosti v dobrém i zlém," píše dánský jazykovědec Louis Hjelmslev (1899–1965) v knížce O základech teorie jazyka. Je zajímavé, jak každý z nás si uvědomuje sílu slova, ať už vědomě nebo nevědomě. Umíme slovem pochválit i pohanět. A slova nás také dokážou usvědčit, když nechceme mluvit na rovinu.

Stejně jako ovoce poukazuje na kvalitu stromu (Mt 12,33), tak i slova člověka vypovídají o jeho srdci.

Marek napsal své evangelium pravděpodobně v Římě, tedy mimo Palestinu. Jeho čtenáři byli především bývalí pohané. Proto je pozoruhodné, že své vyprávění začíná právě citací z židovské Bible (křesťanského Starého zákona):

1. Počátek evangelia Ježíše Krista, Božího Syna,

2. jak je psáno v proroku Izajášovi: „Hle, posílám svého posla před tvou tváří, který připraví tvou cestu.

Příběh o chudé vdově, která dala do chrámové pokladnice vše, co měla, se vyskytuje pouze v Markově evangeliu (12,41-44) a Lukášově evangeliu (21,1-4). Odehrává se na tzv. „nádvoří žen“ (zhruba 60 x 60 m) uvnitř jeruzalémského chrámu. V roce 19 př. n. l. započal s přestavbou chrámu král Herodes Veliký (37-34 př. n. l.). Rozměry chrámu musely odpovídat rozměrům Šalomounova chrámu. V létě roku 18 př. n. l. se konalo slavnostní posvěcení chrámu.

1,29 A hned, jak vyšli ze synagogy, vstoupili s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu.

1,30 Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní říkají.

1,31 A přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horečka ji opustila a ona je obsluhovala.

Nestle-Aland (28. vyd.)

14. Když pak^a byl Jan uvězněn^b, přišel Ježíš do Galileje, hlásaje Boží evangelium^c

15. a říkaje^d: „Naplnil se určený čas^e a přiblížilo^f se Boží království. Obraťte se^g a věřte evangeliu.“

Je všeobecně známo, že se nedochoval žádný originální rukopis Nového zákona, ale jen opisy, u nichž na některých místech existuje více čtení (variant). Proto se textová kritika pokouší z dochovaných rukopisů rekonstruovat původní text. Máme k dispozici asi 5 100 textových svědků Nového zákona: přes 130 papyrů, pergameny s majuskulním textem (asi 300), pergameny s minuskulním textem (necelé 3 000) a rukopisy psané na papíře. Většinu rukopisů Nového zákona tvoří pouze neúplné rukopisy a jejich přesný počet nelze určit.

Ústřední myšlenka: Tento příběh se odehrává ve tmě, během večerní plavby po rozbouřeném jezeru („moři“). Utišením bouře ukazuje Ježíš svou božskou autoritu a vytýká svým učedníkům, že se bojí a nemají víru. Strach a nedostatek víry spolu souvisejí, stejně jako víra (důvěra) a odvaha.