Móda na příští rok

„Módu příští rok ovládne hudba a náboženství", sděluje titulek jednoho z článků v bulvárně-zpravodajské příloze internetového vyhledávače Seznam.cz; má k tomu dojít přinejmenším podle názoru Ellen Haeserové z nizozemského institutu módy Commandeur. „Madonna odkazuje na náboženství už 25 let, teď přichází opět její chvíle. To, co celá léta prosazovala, se nyní dostane k masám," tvrdí Haeserová podle tohoto zdroje. A nebude to malé zemětřesení v dámské módě: dá se prý očekávat například velký návrat legín. „Madonna je měla v jednom ze svých posledních klipů a od té chvíle po nich ženy opět šílí," říká expertka.

Je to radostná zpráva. Poprvé po dlouhé době se v médiích mluví o náboženství jako o něčem pozitivním a módním; teď lze jenom doufat, že církve půjdou s dobou a uvolní pro své farářky mimořádný příspěvek na zakoupení legín, deseticentimetrových křížů kolem krku a černých průsvitných látek...

Ale vážněji: Pokud by se někdo chtěl ujistit, že Západ již opravdu není křesťanský, stačí se podívat právě na Madonnu a jí podobné, kteří bezostyšně trivializují a komercializují náboženství, a přitom stojí v centru masové kultury a oči milionů lidí jsou upřeny na ně. Nikoli vnitřní spory mezi náboženskými proudy, jaké Evropa zažila v době reformace, nikoli boj s ideovými odpůrci víry, který provázel osvícenství, ale právě toto zcizování náboženských forem k nezávazným hrám a komerčním nabídkám je znamením konce křesťanství jako sdíleného základu evropské kultury.

Neznamená to samozřejmě zánik víry, ba neznamená to ani zánik evropského křesťanství. Ale přináší to velkou změnu: Většina lidí nejen nebude správně rozumět našim náboženským slovům a symbolům - to už jistě víme. Ale co horšího, pokud s nějakým takovým symbolem přijdeme, budou si myslet, že jsme si ho vypůjčili od Madonny nebo z nějaké jiné hračky pro dospělé. Náboženství k masám nadále ponese Madonna, jak pravila ona odbornice na módu citovaná v úvodu tohoto zamyšlení, a nikoli církev. Lidé šílí po tom, co na sobě ve svých klipech nosí královna povrchnosti, a ta si jistě dá záležet, aby se to každý rok obměňovalo: letos náboženství, napřesrok třeba námořnictví.

Zní to hrozivě, ale jako každá kritická situace, i tato má své dobré stránky. Především snad už nebudeme muset tolik zápasit s překonanými a dětinskými představami, které do lidí zasévalo samo křesťanství. Andělé se zlatými perutěmi přestanou strašit v myslích zbožných lidí a stanou se postavičkami z počítačových her. Dále: Má-li něco být módní, musí to být mírně provokující, ale v každém případě salonfähig. Konec ostrakizace a tabuizace víry? A ještě: Móda je hravá a umožňuje lehkost. Je myslím lépe mít proti sobě Madonnu sta barev a sta tváří než příšerně vážné a fanatické proroky vědeckého ateismu. Budeme také více tvořiví a pestří?

Než si odejdete koupit nové legíny, ještě o hlavním článku tohoto čísla. Richard Frieling se v únoru účastnil 9. valného shromáždění Světové rady církví v brazilském Porto Alegre a popisuje tamní atmosféru a průběh jednání, ale i vykládá dosažené výsledky. Na jednu stranu je nadšen „ekumenou srdcí" svědčící skutečně jednotném smýšlení křesťanů v zásadních věcech, ale na druhou stranu nezamlčuje ani rostoucí obtíže: „Bude-li Světová rada církví pracovat nadále tak jako v Porto Alegre a před ním, bude její význam stále menší. To je důvod k obavám," říká.