177 - listopad 2006

Konstantin (Cyril)

Konstantin se narodil asi roku 827 v Soluni v rodině vysokého vojenského úředníka (drungarios).

Pramenem pro poznání Konstantinova života je dílo vzniklé na Moravě brzy po jeho smrti, jež je zároveň jedinečnou památkou velko­moravského písemnictví. Hagiografický charakter nás nutí k opatrnosti při přejímání údajů. Zajímavá je např. číselná symbolika (číslo 7 a jeho násobky): prý byl nejmladší ze sedmi dětí, po jeho narození žili spolu rodiče 14 let jako bratr a sestra, v sedmi letech měl Konstantin sen, ve 14 letech mu zemřel otec, sám zemřel ve 42 letech a papež sedm dní choval jeho tělo v rakvi.

Předurčenost pro dráhu vzdělance sym­bo­lizoval nejenom Konstantinův sen, ve kterém si mezi shromážděnými dívkami vybral Sofii (tj. Moudrost), ale i zprávy o jeho velmi bystré paměti, kterou udivoval ve škole. Studoval v Soluni a Konstantinopoli, kde se na univerzitě stal žákem a přítelem učence a pozdějšího patriarchy Fótia. Byl vysvěcen na jáhna a stal se knihovníkem konstan­tino­polského patriarchy (chartofylax). Z titulu této významné funkce zastupoval patriarchu při všech důležitých jednáních.

Konstantin toužil po životu učence, ale patriarcha Ignatios vědeckému bádání nepřál. Proto rezignoval na svůj vysoký úřad a uchýlil se do kláštera. Když byl Fótios povýšen do úřadu říšského kancléře (asi roku 850), stal se jeho nástupcem na univerzitě a vyučoval filozofii. Zřejmě díky svým zna­lostem získal přízvisko „Filozof".

Pro svou učenost byl účastníkem několika poselstev a disputací. Legenda popisuje jeho úspěšné disputace s bývalým ikonoklastickým patriarchou Janem VII., s Araby i s Chazary a na sklonku života s takzvanými troj­jazyčníky (tvrdili, že při liturgii se mají používat jen tři jazyky: hebrejský, řecký a latinský) v Benátkách. Při diskusích využil rozsáhlé vědomosti nejenom filozofické a teologické, ale i nadání lingvistické.

Svědectvím o Konstantinově nadání je i slovanské písmo (hlaholice), které vytvořil pro potřeby misijní práce na Moravě, kam spolu s bratrem Metodějem a zřejmě početným poselstvem dorazil na podzim roku 863. Zde se věnoval výuce budoucích kněží a pokračoval v překladatelském díle, pře­devším liturgických knih, ale i právních textů.

Asi po čtyřech letech se vydali na cestu, aby nechali vysvětit své žáky (podle některých badatelů zpět do Byzance, podle jiných do Akvileje). Cestou se zastavili v Panonii a poté v Benátkách, kde je zastihlo pozvání do Říma. Spolu s Metodějem donesli do Říma údajné ostatky sv. Klimenta Římského a papež Hadrián II. schválil jejich misijní metody a bohoslužebné knihy. Zřejmě zmožen namá­havými misijními cestami se Konstantin během pobytu v Římě roznemohl a na Moravu se už nevrátil. Vstoupil do kláštera, složil řeholní sliby a přijal jméno Cyril. Zemřel 14. února 869 a byl pohřben v Římě v bazilice sv. Klimenta.

Martin Vaňáč