Zprávy

Praha (KAP) Slovenský biskup Pavol Hnilica zemřel v neděli 8. října ve věku 86 let v Nových Hradech v klášteře kongregace „Pro Deo et Fratribus", jejíž byl zakladatelem.

Pavol Hnilica se narodil 30. března 1921 v Unatíně u Trnavy. Vstoupil do jezuitského řádu a v roce 1950 byl vysvěcen na kněze. O rok později přijal tajně biskupské svěcení. Kvůli pronásledování komunistickou tajnou službou uprchl do Rakouska, kde převzal v Innsbrucku úkoly pro jezuitský řád. V šedesátých letech odešel do Říma, kde spolupracoval také s Matkou Terezou. 13. května 1964 byl Hnilica oficiálně jme­nován titulárním biskupem v Rusadu. Z Říma se také věnoval šíření fatimského poselství.

Hnilica byl považován na základě svých zásluh o podzemní církev v tehdejším Česko­slovensku za jednoho z nejbližších důvěrníků Jana Pavla II.

Německý teolog Pesch vyzývá k překonání rozdělení církví

Hamburk (KAP) Německý katolický teolog Otto Hermann Pesch, působící v Hamburku, důrazně vyzval církve k dalším ekumenickým krokům. „Jak máme poselství Ježíše Krista věřit církvím, které si navzájem odpírají společenství?" Ekumena už nemá „na špici" žádnou oporu, postěžoval si katolický teolog.

Vyslovil též výhrady k tomu, že teologie přináší „stále nové a důvtipnější argumenty" proti jednotě církví. „Pokud je pravda, že učení o ospravedlnění bylo základem rozdělení mezi katolíky a protestanty, nemůže existovat žádný nepřekonatelný problém, který by bránil jednotě", zdůraznil Pesch v souvislosti s ekumenickým Augsburským prohlášením z roku 1999. V něm církve výslovně konstatovaly, že učení o ospra­vedlnění už dnes evangelické a katolické křesťany nerozděluje.

Při usilování o jednotu by neměly mizet všechny rozdíly mezi křesťanskými církvemi, zdůraznil Pesch. Naproti tomu je třeba podporovat vítanou mnohost v biblickém smyslu. Pokud budou církve brát vážně Ježíšovu modlitbu za jednotu, nemohou se rozmýšlet, zda se budou vzájemně sbližovat nebo budou chtít zůstat rozdělené.

Ekumenický institut v Bossey slaví šedesát let

Ženeva (KAP) Ekumenický institut Světové rady církví (SRC) v Bossey u Ženevy existuje už šedesát let. Institut je ve světovém měřítku jedním z nejvýznamnějších ekumenických zaří­zení pro vzdělávání dospělých, kteří poté pracují v křesťanských církvích.

Od svého založení před šedesáti lety je Bossey jedinečným mezinárodním centrem, kde se pěstuje křesťanský dialog. Nedávno opět čtyřicet teologů a teoložek zahájilo pětiměsíční intenzivní semestr na zdejší Ekumenické vysoké škole.

Institut založil v roce 1946 Wilhelm Visser't Hooft, první generální sekretář SRC, aby tak přispěl k uzdravení válkou traumatizované Evropy. Prvních studijních nabídek se účastnili lidé, kteří přežili koncentrační tábory, bývalí příslušníci armády a členové hnutí odporu. Hlavním cílem bylo znovu obnovit dialog a podpořit proces smíření. Kromě toho se Bossey rychle vyvinulo v uznávanou akademickou instituci s vazbami k univerzitě v Ženevě a začalo přitahovat studenty z ce­lého světa.

Institut je někdy popisován jako „eku­menická laboratoř", neboť se zde stále setkávají křesťané nejrůznějšího původu a zabývají se společně komplexními a kontro­verz­ními tématy, před nimiž církve v dnešní době stojí.

Dřívější generální sekretář SRC Konrad Raiser je letos v Bossey jako hostující profesor. Vnímá institut jako prostor, který zvláštním způsobem umožňuje setkávání navzdory existujícím církevním a spole­čen­ským rozkolům. „Svoboda, kterou Bossey poskytuje, umožňuje studentům, aby se tvořivě a otevřeně zabývali i těmi nej­bo­lest­nějšími otázkami, s nimiž se církve a křesťanská společenství potýkají".

Dlouhý seznam absolventů institutu zahr­nuje biskupy, teology, ekumenické refe­renty a rovněž lidi působící v oblasti politiky a občanské společnosti na všech kontinentech. Sám ekumenický patriarcha patří do této skupiny. V průběhu šedesáti let existence institutu v Bossey se jeho programů a akcí zúčastnilo více než 25 000 lidí z prakticky všech církví a konfesí.

Vedoucí institutu, rumunský ortodoxní teolog Ioan Sauca, vysvětluje, že studenti v Bossey se učí „24 hodin denně". „Tím nejdůležitějším prvkem ekumenického vzdě­lávání je ale duchovní život," zdůrazňuje Sauca. Vedle akademického vyučování se studenti v Bossey denně účastní společných modliteb, které připravují a vedou. Spiritualita tedy stojí v centru života společenství. „Pestrá skupina studentů se shromažďuje navzdory hlubokým rozdílům jako autentické bohoslužebné společenství, a tak dosvědčuje, že církev může být jedním tělem s mnoha údy."

Institut má samozřejmě své plány a vize také do budoucna. Jedním z dílčích plánů je mezináboženský letní kurz pro mladé lidi z velkých světových náboženství, který by měl podpořit dialog a vzájemné porozumění mimo hranice tradičního křesťanského kontextu. V roce 2005 vzniklo na institutu ekumenické výzkumné centrum, které má za cíl podporovat spravedlivé, harmonické a nosné vztahy mezi kulturami a nábo­ženstvími.

Papež a patriarcha připravují společné prohlášení

Istanbul (KAP) Papež Benedikt XVI. povede během svého pobytu v Istanbulu na konci listopadu několik rozhovorů s hlavními představiteli katolické církve, ortodoxie a staro­orientálních křesťanů. Dále se papež setká také s předními zástupci islámu a židovství. Podle informací Kathpressu přiletí papež 29. listopadu v 19 hod. do Istanbulu, kde ho přivítá ekumenický patriarcha Bartoloměj I. Oba pak odjedou do Phanaru, sídla ekumenického patriarchy, a poté se odeberou do katedrály sv. Jiří k tiché modlitbě, která bude ukončena slavnostním Te Deum.

Slavná liturgie na svátek svatého Ondřeje začne 30. listopadu v katedrále sv. Jiří již v 9 hodin. Papež usedne se svým oficiálním doprovodem naproti trůnu ekumenického patri­archy, odkud bude sledovat průběh liturgie a spoluúčastnit se modlitbou. Na konci tříhodinové bohoslužby budou pro­neseny oficiální promluvy. Poté opustí papež a patriarcha se svými průvodci chrám a z balkónu úředního sídla požehnají lidu. Bezprostředně poté se odeberou do tzv. trůnního sálu, kde dojde k podpisu s napětím očekávaného společného prohlášení. Násle­dovat bude společný oběd v nejužším kruhu.

Kruh rozhovorů otevře v průběhu odpo­ledne arménský patriarcha Mesrop II., který v dalších dnes pojede do Říma a Assisi. Velmi sledované po celém světě budou rozhovory papeže se zástupci islámu a židovství. Před svým odletem se papež 1. prosince ještě setká s patriarchou Barto­lomějem I. a patriarchou Mesropem II. Oba patriarchové se zúčastní slavné bohoslužby v katolické katedrále Santo Spirito. Na cestě k letišti navštíví Benedikt XVI. - jako před ním i Pavel VI. a Jan Pavel II. - chrám Hagia Sofia, z něhož je v současné době muzeum.

Benedikt XVI. se chce při své cestě do Turecka setkat také s šéfem tureckého státního úřadu pro náboženství (Diyanet). Rozhovor s Ali Bardakoglu byl do programu zařazen dodatečně a je znamením zvláštního papežova zájmu o dialog s muslimy, uvedl biskup Luigi Padovese, který papežskou cestu připravuje. Bardakoglu papeže po jeho řezenském projevu nejprve ostře kritizoval, pak ale také pozitivně hodnotil papežovo vysvětlení, kterým se pokusil odstranit vzniklé nedo­rozumění.

Se zvláštními bezpečnostními opatřeními během čtyřdenní návštěvy Padovese nepočítá. Protesty a demostrace ale zřejmě lze očekávat. Zároveň biskup vyjádřil naději, že bude papež v Turecku moci mluvit bez cenzury a bude mít možnost odstraňovat nedorozumění, jelikož promluvy a kázání budou přenášeny v televizi živě. V minulosti reprodukovala turecká média papežovy výroky záměrně ve zkrácené podobě, aby podala negativní obraz katolické církve. Padovese zdůraznil, že papežská cesta je pastorální. Papež nepřijíždí, aby dělal misionáře, jak opakovaně tvrdil turecký tisk. Benediktovi XVI. jde o to, aby povzbudil katolickou církev v Turecku a jako jeho předchůdci se zasadil o náboženskou svobodu a ochranu menšin. Papež také hledá ekumenický dialog, zvláště s patriarchou Bartolomějem I.

Komise historiků v Polsku

Varšava (KAP) Polští biskupové zřídili komisi historiků, která má pomoci vyjasnit otázku spolupracovníků bývalé komunistické státní bezpečnosti v řadách katolického kléru. Úkolem komise bude zároveň podat celkový obraz pronásledování církve v poválečném Polsku. Církev nežádá žádná privilegia, pouze požaduje respektování své ústavy a autonomie zaručené v konkordátu, říká se v prohlášení biskupů. Církev po desetiletí sama bránila „lidskou a národní důstojnost," a to dávno předtím, než vznikla organizovaná opozice. I proto církev byla nejpronásledovanější a nej­častěji atakovanou institucí. „Zločinná ma­šinerie komunistických taj­ných služeb" nutila podle prohlášení vydí­ráním i hrozbami členy církve ke spolupráci. V tomto kontextu je třeba jednotlivé případy posuzovat. Zároveň biskupové vyjádřili soli­daritu se všemi oběťmi, které poškodili spolu­pra­covníci státní bezpečnosti z řad kléru.