David R Holeton

Počátky přijímání nemluvňat jsou nerozlučně spjaty s původem a vývojem praxe křtu nemluvňat. Obě tyto praktické věci však zůstávají i nadále v teorii zahaleny temnotou.

Od třetí čtvrtiny 14. století zaznamenávají po tři sta let Čechy velice pozoruhodné sakramentální a liturgické hnutí. Vzniklo v „jeruzalémské" komunitě reformátorsky orientovaného kněze Jana Milíče, jakož i tamního kněžstva, laiků (svobodných ženatých či vdaných) a značného počtu bývalých prostitutek, kteří se shromažďovali k dennímu slavení eucharistie, při kterém se kázání konalo v národním jazyce a přijímání bylo podáváno všem, kdo si to přáli.

Problém narušeného společenství je sotva problémem novým. Naše nejstarší svědectví o církvích odloučených od společenství je možno najít ve Skutcích apoštolů (kapitola 15), kde nacházíme členy jeruzalémského křídla, kteří odmítají jíst s věřícími pohanského původu, a tím vytvářejí vlastně dvě církve.

Historický úvod

Ze všech církví, které se odvozují od reformace v 16. století, zachovala hodinky pouze Church of England, která je určila duchovním jako povinnost zakotvenou v církevních zákonech.¹ V dějinách anglikánských církví získala každodenní bohoslužba větší význam pro zbožnost duchovních nežli laiků. Anglikánské společenství si zachovalo z hodinek nejméně ranní chvály (morning praise) a večerní modlitbu (evensong).

Bohoslužba v srdci anglikanismu

Bohoslužba hraje v anglikánství centrální roli a bylo tomu tak již od reformace v 16. století. Právě převážně v kontextu bohoslužby formovali anglikáni svoji identitu. A to snad více, nežli jakákoli jiná církev, který vyšla z reformace. Anglikáni se soustřeďovali na liturgické texty obsažené v Book of Common Prayer, coby výraz jejich víry, než na jakákoliv prohlášení či dohody, zvláště pak teologického nebo konfesního rázu.

Úvod

Kromě důvodů čistě funkčních jako je ochrana před nepříznivým počasím a zachovávání jistých pocitů studu hraje oblečení celou řadu dalších sociálních rolí. Běžné oblečení (jako např. uniformy) vyvolává pocit identity uprostřed jisté skupiny lidí (např. armády) a může ukazovat zastávanou osobitou roli nebo funkci či autoritu (policisté, zaměstnanci drah, poštovní doručovatelé atd.). Oblečení jako „zvýraznění" těla odhaluje něco o osobách a jejich vztazích k institucím nebo i k celé společnosti.

Význam denominace pro církev a společnost: několik reakcí

Úvod a objasnění

Hned na počátku bych chtěl objasnit texty, které byly rozdány účastníkům tohoto víkendu.

V rané církvi byla eucharistická slavnost sama o sobě prvotním prostředkem, kterým se společenství pokřtěných smiřovalo, jak jeden s druhým, tak i všichni s Bohem. Nedělní eucharistie se chápala jako týdenní obnova naší křestní smlouvy s Bohem.

Myslím si, že úvahy o kněžích vkládajících ruce při kněžských ordinacích je nutno zařadit do historického kontextu. To, co je nenormální v našem ordinačním ritu do presbyteriátu, není zabezpečení, aby biskup vkládal ruce sám, ale spíše je to pokračující separace vkládání rukou od světící modlitby.

1. Obnova či reforma liturgie?

Rád bych pohovořil o liturgické obnově, nikoli pouze o reformě či revizi liturgie. Jejich vzájemné odlišení je velmi důležité. Zatímco reforma či revize se týká zejména liturgických textů a rubrik, cílem obnovy je proměna celého liturgického života