Pavel Kuneš

Evangelíci bylo v naší rodině slovo, zahrnující všechny nekatolíky. S nimi jsme nepřicházeli do žádného styku. Chodit do jejich kostelů nebo bohoslužebných prostor nikoho ani nenapadlo, a účastnit se evangelických bohoslužeb katolíci nesměli. Kromě jednoho nebo dvou Židů se snad všichni ve třídě pražské obecné školy hlásili jako katolíci. V prvním roce pobytu v litoměřickém semináři jsem se dozvěděl, že o rok starší spolužák z obecné školy, Ludvík Svoboda, studuje na evangelického faráře.

Už několik let vzpomínáme s přáteli na svého učitele. Býval kaplanem v jednom pražském kostele, a tak se tam setkáváme při vzpomínkové mši. Jako jeden z nich tuhle mši sloužívám. Letos jako vždycky jsem přicházel do kostela půl hodiny před začátkem a v postranní lodi jsem potkal mladého, světlovlasého kněze, oblečeného v krajkové albě, směřujícího do zpovědnice. Zastavil jsem ho a představil jsem se mu s tím, ze za půl hodiny tam budu mít mši, jak je už dva měsíce domluveno. Požádal mě o celebret. To je knížka podobná pasu, kde se potvrzuje, ze jsem knězem, kde působím atd.