Josef Myslivec

Uprostřed září slavíme památku Povýšení svatého Kříže. Až donedávna byl tento druhý svátek připomínající význam nástroje Kristova utrpení. První svátek pod názvem Nalezení sv. Kříže (3. května) byl však zrušen reformou kalendáře Jana XIII. Historie obou svátků je spletitá a už proto zajímavá. Zářijový svátek není nic jiného než připomínka posvěcení Konstantinových staveb na Golgotě, se kterou byla spojena i vzpomínka na nález Kristova kříže, připisovaný legendami aktivitě sv. Heleny, Konstantinovy matky. Byl to tedy původně místní svátek jeruzalémský, ke kterému se scházelo velké množství poutníků. Brzy jej převzala i jiná místa křesťanského Východu, především ta, která měla relikvie Kristova kříže, Cařihrad a Apamea. Brzy se svátek stává příležitostí, aby se celý křesťanský Východ v ten den zamyslil nad vítězstvím kříže a poklonil se tomuto symbolu Kristova oběti. V obou kavkazských církvích se tento svátek (přenesený u Arménů na nejbližší neděli po 14. září) stal jednou z největších slavností církevního roku, z důvodů, které je dost těžko vysvětlit.

Přetištěno z Pracovních textů k bohoslužbě slova – Matka Boží před Týnem a sv. Havel, květen-červen 1971.

Jistě všichni znáte jméno Josefa Ratzingera, dnes profesora dogmatiky v Řezně, jehož znalosti jej vynesly mezi přední teologické poradce II. Vaticana. O předloňských Vánocích (v roce 1969 – pozn. red.) mluvil Ratzinger v jednom německém rozhlase na námět „Jak bude vypadat církev v roce 2000?“ Přednáška nyní vyšla tiskem a neuškodí, když se seznámíme s některými jejími myšlenkami. Vznikla sice v jiném prostředí, než je naše, s jinou problematikou, ale my můžeme s jejím pohledem do budoucna porovnat své vlastní představy. Nejsou to zbytečné starosti, vždyť za budoucnost jsme přinejmenším spoluzodpovědni.