Jmenuji se střelec vojín Klimeš a tento článek berte tak trochu jako dopis: jednak z toho důvodu, že jeho obsah není podložen dlouhým a pečlivým studiem datových zdrojů a osobních výpovědí reprezentativního vzorku příslušníků armády, nýbrž obsahuje mé osobní postřehy, které jsem stačil nasbírat u jednoho útvaru během tří měsíců mé náhradní vojenské služby1; jednak proto, že v textu je hodně nadsázky, s tím počítejte – zkušenost někoho jiného může být jiná; jednak proto, že formě dopisu se asi přiblížím i jazykem tohoto textu; a v neposlední řadě mi jde o jistý druh osobního sdělení, jehož cílem není prostě informovat, ale motivovat: Nikoli ke konkrétnímu rozhodnutí, ale k promyšlení postoje s přihlédnutím k věcem, které by vás možná ani nenapadly. Dopis je adresován klukům, které asi čeká vojna. Obsahuje ale některé obecnější postřehy, o které bych se rád podělil i se širší čtenářskou komunitou.
Poslední komentáře