Lukáš 8, 26-39

Uzdravení posedlého mají všechna synoptická evangelia (Mt zpracovává celý příběh patrně nejodlišněji - jak co se týče lokalizace místa, tak i v počtu posedlých). Děj příběhu se odehrává v pohanské krajině. Proto je zde zlý duch líčen jako ten, který má obrovskou moc a sílu, které pohanští obyvatelé krajiny nejsou s to vzdorovat. Nejsou ani s to svému nemocnému nějak pomoci.

Lokalizace místa, kde se děj příběhu odehrává, je problematická - mohlo se jednat o Gerasu či Gadaru (jak uvádějí paralelní texty). Místopis působil problém asi již autorům evangelia - Gadara je od pobřeží poměrně vzdálená, Gerasa se na pobřeží Genezaretského jezera nachází. Proto se přiklánějí k tomuto místu. Ať tak či onak, Ježíš každopádně vychází mimo hranice Izraele, tedy na území, kterému vládne zlo.

Příběh neřeší, jak onen posedlý ke svému trápení přišel. Ale konstatuje, že nečistý duch vylučuje onoho člověka ze společnosti ostatních - bydlí v hrobech. Pro Izraelce té doby byl jakýkoliv kontakt s mrtvým tělem znečišťující (viz předpisy v Nu 19, 11-13). Ježíš zde však tento předpis zákona ignoruje minimálně natolik, že se s posedlým - či spíše s démony - dává do řeči. Zeptat se démona na jméno byla tehdy obvyklá praxe exorcistů zaříkávačů. Odráží se zde víra, že pomocí jména lze manipulovat s onou entitou, která je nese. Jde o obvyklý rys příběhu o exorcismu. Možné je však i to, že se autor evangelia snaží naznačit, že se v daném případě jednalo o jakousi démonskou supersílu, skoro jako by lokálního charakteru. Jméno „legie" (legión) je latinismus, podstatné jméno od slovesa „lego" - vybírám. Chce tedy autor evangelia mimo enormní množství démonů naznačit, že se tedy jednalo o jejich elitu? Anebo by se naopak přiklonil k významu „sběř"?

Zlí duchové prosí, aby nemuseli odcházet. Alespoň ta prasata, která jsou tak vhodně po ruce, kdyby jim mohla patřit. Vyjednávání s démony a jejich odeslání jinam opět patřilo k všeobecným rysům příběhu o exorcismu.

V ději se náhle poněkud nečekaně objevují pasáci vepřů. Byli dosud mlčky předpokládáni. Ti se stanou posly zprávy o vysvobození a tato zpráva způsobí sběh lidu. Tito lidé, místo toho, aby sdíleli radost nad uzdravením či vysvobozením, žádají Ježíše, aby odešel. Určitě to nebylo pouze z obav, že by mohli přijít o další výhodné obchodní artikly či domácí zvířectvo. Dávají však přednost tomu, co dobře znají. V podstatě jim vyhovují jejich nemocní a šílení, mají již zpracováno, jak s nimi jednat. Je to zkrátka jednodušší než přijmout vpád něčeho nového, neznámého, mocného, něčeho, co by patrně oni sami nedokázali uřídit ke své spokojenosti. Možná máme i my dnes tendenci volit podobná řešení. Náš klid je nám nade vše, a proto se raději přizpůsobíme problémům.

Strach svých krajanů cítí i onen právě uzdravený. Proto by raději odešel s Ježíšem. Místo toho dostává úkol - mluvit o tom, co mu učinil Bůh. Zvláštní je, že evangelisté zde mají potřebu nenápadně vsunout zmínku o tom, za koho Ježíše považují oni sami. Uzdravený jde a vypráví, jak veliké věci mu učinil Ježíš.