Aklamace anafory

Nejpůvodnější aklamací v rámci anafory je závěrečné Amen.¹ Brzy se objevuje vstupní dialog preface a o něco později hymnus Sanktus.² Kromě toho obsahují některé staré anafory množství dalších aklamací, z nichž řada nachází uplatnění i dnes. Aklamace, ať již recitované nebo lépe zpívané napomáhají shromáždění uchopit obsah i smysl anafory a vyjádřit s ním souhlas. Jsou prvkem prohlubujícím aktivní účast shromáždění.

Aklamace po instituci

Patrně nejznámější je aklamace po instituci díky jejímu zařazení do římskokatolických eucharistických modliteb v rámci reformy posledního koncilu. Aklamace se vyskytuje ve třech variantách jako odpověď na zvolání jáhna (není-li, tak kněze) „Tajemství víry."³ A lid pokračuje zvoláním:

Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme,
na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.

Nebo:

Kdykoli jíme tento chléb a kdykoli pijeme tento kalich,
zvěstujeme tvou smrt a čekáme na tvůj příchod,
Pane Ježíši Kriste.

Nebo:

Zachraň nás svým křížem,
vysvoboď nás svým vzkříšením,
Ježíši Kriste, Spasiteli světa.

Prvé dvě varianty vycházejí z verše 1 K 11,26. Zatímco druhá věrně parafrázuje biblický text, prvá ke vzpomínce na Ježíšovu smrt a parusii přidává ještě zmínku o vzkříšení. Taková uspořádání nalezneme i ve starých anaforách. Např. koptská anafora sv. Basila má zařazenu po instituci tuto aklamaci:

Amen. Amen. Amen. Tvou smrt, Pane, zvěstujeme, Tvé svaté vzkříšení a nanebevstoupení vyznáváme.

Aklamace Jakubovy anafory zmiňuje pouze dvě zásadní spásné události:

Zvěstujeme tvou smrt, ó Pane, a vyznáváme tvé zmrtvýchvstání.

Aklamace mají anamnetický obsah a jakoby předjímají vlastní anamnezi následně přednášenou předsedajícím. Takové uspořádání se dnes opouští, neboť aklamace svojí povahou reaguje na to, co předcházelo. V nově vznikajících anaforách je aklamace řazena až po anamnezi. I zde se najdou staré vzory - např. aklamace v anafoře byzantské liturgie sv. Jana Zlatoústého s doxologickým obsahem:

Tobě zpíváme, tobě blahořečíme,
tobě děkujeme, Pane,
a modlíme se k tobě, Bože náš.

Zajímavá je situace v některých církvích v naší zemi vzešlých z reformace. Těm v důsledku nešťastného vývoje mnohdy chybí anamneze vůbec. Je to vada dosti zásadní, neboť tak není jasně vyjádřeno propojení večeře Páně s Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním. Zařazením anamnetické aklamace se tento deficit řeší.⁴

Amen během anafory

Řada starých anafor, zejména v liturgiích alexandrijského patriarchátu (jako koptská Basilova či Markova) ale i Jakubova anafora obsahují řadu amen, kterými shromáždění reaguje na jednotlivé fragmenty anafor. Tato praxe se dostala severní Afrikou i do mozarabské liturgie a ovlivnila i liturgii římskou. Dodnes o tom existují pozůstatky v římském kánonu, byť již dávno ztratili svůj aklamatický smysl, a jsou „nepovinné": amen na závěr Communicantes, Hanc igitur, Supplices te rogamus a Ipsis Domine. Dnes by takovéto jednoduché aklamace mohly být využity např. v liturgii pro malé děti, které si je snadno osvojí.

Opakované doxologické aklamace

Nová tvorba anafor hojně využívá aklamace zdůrazňující, že celá anafora má především doxologickou formu. Opakují se po přednesu jednotlivých částí anafory. Tak např. 4. a 5. anafora kanadských anglikánů obsahuje aklamaci: Sláva tobě, nyní i na věky.

Jiné aklamace

Z velkého množství aklamací anafor, které se nedají zařadit do žádné z předchozích skupin uvedu hymnus k poctě Bohorodičky (Megalynarion), který je zařazen v byzantské liturgii sv. Jana Zlatoústého v rámci přímluv anafory:

Opravdu se sluší tě blahoslavit,
Bohorodičko navěky blažená a bez jediné poskvrny,
matko Boha našeho:
nad cheruby jsi hodná cti
a slávu serafů s tvou nelze srovnat,
neboť bez porušení jsi porodila Boží slovo;
Rodičko Boží pravá, tebe velebíme.

1viz Getsemany 4/2008 - http://www.getsemany.cz/node/1274

2viz Getsemany 5/2008 -http://www.getsemany.cz/node/1285

3Zařazení této výzvy je osobní zásluha Pavla VI. Může být interpretována dvojím způsobem. Buď „v tomto dění je vše zkoncentrováno", nebo „můžeme to pochopit jen vírou"

4Je však třeba dbát jedné formální věci: Celá eucharistická modlitba je přednášena Otci, zatímco aklamace zpravidla k Synu. Užijeme-li aklamaci namísto anamneze, musíme ji přeformulovat, abychom nenarušili jednotný proud eucharistické modlitby.