030 - červen 1993

Editorial

Květen bývá pro katolíky měsícem mariánským. Krása tradiční mariánské zbožnosti okouzluje i duchy jinak racionalistické a progresivní. S určitou výhradou rozumějí poezii hvězdy jitřní a růže mystické i mnozí z protestantských přátel. Trochu složitější to bylo s oslavou 600. výročí smrti sv. Jana Nepomuckého. Historický Jan patřil gotice. Byl mučen státní mocí v rámci prosazování církevní politiky a vhozen do zapomenutí. Barokní Jan, toho vlastně známe víc, je Jan spíše ideologický. Ze statečného odpůrce státní moci se stal, promiňte vypůjčený výraz, pokroucený svatý na mostech víceméně habsburských, symbol rekatolizované země. Symbol, který protestanté a liberální společnost jen těžko mohou dnes bezproblémově oslavovat. A přesto se slavilo. Procesí, mitry, berle, kříže, volva, audi, mercedesy, preláti, prezident, a před tím i premiér. Nejrůznější motivace se slévají do podivně vyznívající kakofonie zesílené ještě přítomností médií. Pro většinu národa kuriózní podívaná! Význam Janův však přesto zde je: jednat odvážně, nebát se, žít ve svobodě. K oslavám světeckým připojme i oslavy spíše světské. Blahopřejeme "opatu chuligánovi", jak nazývali přátelé břevnovského opata Anastáze Opaska. Je to církevní hodnostář, ale zároveň člověk lidský, pokorný, odvážný, svobodný. Blahopřejeme pražskému arcibiskupovi Vlkovi ke květnovým narozeninám, ke zvolení do funkce Rady evropských biskupských konferencí. . . Snad nám to všem pomůže k větší evropskosti či světovosti i teologického myšlení.

Svým způsobem svátkem byla návštěva prof. Häringa v Praze a setkání s ním. Světoznámý teolog, poradce papežů a koncilu hovořil otevřeně, svobodně a solidárně o palčivých otázkách dneška. O těch globálních i o našich lokálních a bolavých. Odvážně se solidarizoval s tajně svěcenými kněžími a v exkluzivním rozhovoru pro Lidové noviny (13. 5. 1993) naznačil i jistá nová východiska pro řešení situace. Dynamika, radost, odvaha, svoboda vyzařovaly z tohoto hlubokého člověka. Fascinoval jeho pohled zaměřený spíše do budoucnosti. Bohatý materiál z návštěvy budeme publikovat. V tomto čísle je to homilie z nedělní bohoslužby, kterou s námi pan profesor slavil. Inspiruje-li nás budoucnost, ptáme se, jaká bude. O prognózu se pokouší několik článků. Významný pravoslavný teolog Olivier Clément v rozhovoru Jak budovat Evropu, Jaroslav Vokoun v Blízké budoucnosti katolické církve a Marcel Légaut, uznávaný francouzský katolický myslitel, v Rozhovoru i studii o Večeři Páně. Bude to opravdu budoucnost malých společenství a proměna církevní instituce? Nebo z křesťanství zůstanou jen nepatrné zbytky skryté přítomnosti v proudu života (sůl, kvas)? Anebo se obrodí sen mocné a vlivné církve? Co myslíte? Na odpovědi (odpovězte si a napište nám) závisí i to, jak se budeme orientovat a jakou církev a jaké křesťanství budeme žít. Nejsme proroci, ale na základě jevů současných můžeme odhalovat vývoj. O takovou analýzu současnosti se pokouší Angela Ludwigová vykreslující situaci a názory mladé generace v oblasti náboženství. Redakční poznámka zachycuje současný stav oficiálního řešení statutu tajně svěcených ženatých. Oslavný měsíc, který máme za sebou, jistě nesmí oslabovat naši citlivost pro problémy lidí kolem nás. Ty nejaktuálnější: katastrofální finanční a koncepční situace ve zdravotnictví (krize bodového hodnocení a rozčarování ze zaklínadla tržních principů) a ve školství (ministr má přece zastávat zájmy svých a ne ve slepé víře podporovat ekonomy a finančníky). Podobně je to v policii (tam však ministrovi všechna čest). Schválené zvýšení nájemného a vodného, pokles reálných mezd (ne "v průměrech", ale skutečných lidí kolem), hrozby stávkami. . . Kromě toho jsou tu závažné problémy mezinárodní, zejména na Balkáně. Arcibiskup v Černé hodince (ČT 17. 5. 93) mluvil o své koncepci práce a byl okouzlen přítomností katedrály uprostřed Hradu - tedy spoluprací. Určité spolupráci se státem jistě můžeme přitakat, ale to neznamená mlčení a ztrátu prorocké funkce církve, která byla všem tak srozumitelná za episkopátu kardinála Tomáška. Bez eschatologického (budoucnost) a prorockého (kritika a soud) prvku se ztrácí slanost soli.

Václav Podskalský