Dělník Boží Václav „Tinťa“ Dvořák

Msgre. Václav Dvořák (narozen 28. prosince 1921 v Bechyni, zemřel 30. července 2008 v Českých Budějovicích) byl naposledy generálním a později biskupským vikářem českobudějovické diecéze, předtím však také vězněm komunistického režimu, významnou postavou podzemní církve a celý život skautem. Ve skautském hnutí byl znám pod přezdívkou Tinťa.

Když jsem šel Lannovou třídou z nádraží k českobudějovické katedrále, kde se měl konat Tinťův pohřeb, potkal jsem skupinku smutečních hostí. Dámy vzpomínaly na svá setkání s tímto nevšedním knězem a smály se. Co smály - chechtaly. Kdo byl člověk, který i v situaci, kterou máme spojenou se smutkem, žalem a slzami dokázal přinést smích?

Dětství v Bechyni

Když jsem s Tinťou před časem připravoval rozhovor pro Skauting, ptal jsem se jej na jeho skautské začátky. „A víš, že to je i pro mne otázka? Já to sám přesně nevím... Pravděpodobně za to mohli mí kamarádi, kteří byli skauty a řekli mi, pojď mezi nás." Ve čtrnácti letech se stal rádcem družiny a od svých sedmnácti let vedl oddíl, protože v Bechyni nebyl nikdo jiný. Dlužno podotknout, že zároveň byl i aktivním členem Sokola. Do Bechyně tehdy jezdíval katolický skautský oddíl Legio Angelica a příklad jeho vedoucích, zejména benediktina Methoda Klementa Tinťu vedl k rozhodnutí stát se knězem.

Za války

V roce 1938 absolvoval lesní školu ve Staré Říši. Maturoval už po okupaci a ve stejný rok nastoupil do kněžského semináře v Českých Budějovicích. Setkal se tu s řadou dalších skautů. Byl mezi nimi i Karel Fořt - Fík (později známý spíše jako otec Karel z náboženského vysílání rádia Svobodná Evropa).

Od rozhodnutí stát se knězem jej nezviklala ani maminka, která si pro něj v listopadu přijela, ani totální nasazení v linecké zbrojovce. V Linci byl také kněžský seminář a Tinťovi se podařilo domluvit pro české seminaristy možnost tajného studia u místních profesorů teologie. A po večerech připravoval s dalšími skauty lesní školu, aby až válka skončí měly oddíly kvalifikované vůdce.

„Jednou nás z práce vyrušil výkřik: Führer ist da! vzpomínal po letech. „Všichni běželi ven a opravdu, v otevřeném voze tam přijel Hitler. Stál jsem od něj dva tři metry. Já tak litoval, že nemám s sebou nůž..."

Vlastizrada

Po válce se Tinťovi a ostatním podařilo zahájit činnost připravované Jihočeské lesní školy. Zároveň pokračoval ve studiu teologie - v Lyonu ve Francii. Setkal se tu s myšlenkou, která ho oslovovala po celý život - nebýt jako kněz zavřený někde na faře, ale žít mezi lidmi, kterým slouží. Chodit s nimi do zaměstnání, sdílet s nimi jejich starosti i radosti. Netušil, že se komunistický režim postará, aby měl k tomuto ideálu až neskutečně blízko.

Záhy po komunistickém puči v roce 1948 ho jeho biskup vysvětil na kněze a poslal do pohraničí. Tinťa se podílel na převádění lidí do Německa, a vysloužil si tak pozornost StB. Jako ostatní bohoslovci narukoval k nechvalně známým PTP. Tajná policie však nezahálela, a tak zanedlouho kasárnu PTP vystřídalo vězení. Odsouzen byl za velezradu na dvanáct let. Po propuštění pracoval jako dělník.

Studium doma i v zahraničí

Koncem šedesátých let se mohl krátce vrátit do kněžské služby. Získal možnost postgraduálního studia teologie v zahraničí a dokonale ji využil. Přitom se ovšem účastnil i několika zahraničních vzdělávacích akcí pro vedoucí skautů - Jihočeská lesní škola nesměla zaostávat za světem.

V době normalizace Tinťa zúročil zahraniční kontakty, které získal. Ač nemohl dlouhou dobu veřejně vykonávat kněžské povolání, dokázal zajistit pro ty, kteří nemohli veřejně studovat teologii, kvalitní studijní literaturu i dobré přednášející. A řadu z nich doprovodil i k tajnému kněžskému svěcení ve východním Německu (například prof. Tomáše Halíka).

Po roce 1989 si jej nově jmenovaný českobudějovický biskup Miloslav Vlk vybral za generálního vikáře. Je i Tinťovou zásluhou, že v Českých Budějovicích nyní sídlí teologická fakulta. Poněkud ve skrytosti zůstalo Tinťovo další dílo - snaha o vzájemné smíření mezi Čechy a Němci. Pasovský biskup Eder na Tinťově pohřbu řekl: „První, kdo z naší strany prošlapával cestu přes hory k vám, byl svatý Vintíř. Z vaší strany cestu prošlapával Václav Dvořák."

Vedení Jihočeské lesní školy Tinťa předal v roce 1993 mladším, ale takřka až do posledního okamžiku byl aktivním oldskautem - členem jihočeské družiny Svojsíkova oddílu.