Irské přání

Klidně kráčej svou cestou uprostřed všeho hluku a spěchu a měj na paměti, jaký postoj dokáže vzejít z ticha.

Pokud je to možné, buď s každým zadobře, ale nevzdávej se přitom sama sebe.

Svou pravdu vždy říkej klidně a jasně a vyslechni si také ostatní, i ty, kdo jsou nevědomí a hloupí - i oni mají svůj příběh.

Hlučným a hádavým lidem se vyhýbej. Jsou pro mysl pohromou.

Budeš-li se chtít srovnávat s druhými, pak věz, že tě čeká marnost a hořkost.

Vždyť vždycky budou lidé větší i menší než ty.

Ze svých úspěchů i záměrů se raduj, vždy se snaž pokročit dál, avšak zůstaň skromný. To je trvalé jmění v proměnlivém štěstí života.  Ve svých záležitostech se chovej obezřetně. Svět je samý úskok a podvod.

Avšak nebuď slepý k ničemu, v čem se s tebou setká ctnost.

Buď sebou samým - především: Nepředstírej náklonnost tam, kde ji necítíš.  Ale nepohrdej láskou tam, kde se znovu ozve. Vždyť kolik ona zakusí rozčarování, kolik snese vyprahlosti, a přece zas vyrůstá s úpornou vytrvalostí a stále znova, jako tráva.

Vlídně přijmi, k čemu dospěl úradek tvých let, a je-li tvé mládí u konce, s půvabem ho odevzdej.

Pěstuj silnou mysl, ať tě může ochránit, stihne-li tě neštěstí. Nepřepínej se však příliš vysokými sny: ze zklamání a proher povstává mnoho úzkostí.  Usiluj o prospěšné sebeovládání, jinak buď však k sobě vlídný a mírný.  Jsi dítětem stvoření, o nic méně než stromy a hvězdy. Máš právo na to, abys tu byl. A ať už to vnímáš nebo ne, bezpochyby míří stvoření tam, kam má.  Žij v míru s Bohem, tak, jak ho teď sám chápeš. A ať jsou tvé snahy a sny jakékoli v tom hlučném zmatku života - žij v míru se svou vlastní duší.  Se vším svým klamem, se vším trápením i sny, co se tak rychle rozplynou - jak krásný je stále přece jen ten svět!