Editorial

Kristus vstal z mrtvých: velikonoční radostná zpráva, velikonoční naděje, která nás bude zvláště provázet liturgickým obdobím, umístěným asi ne náhodou do jarního času v přírodě. Před Emauzy jsou ale Getsemany, před prázdným hrobem Kalvárie. Také pro nás se v našich životech setkává smutek s radostí, předchází ji a proniká jí. Smutno bylo i nám z redakce, když jsme se sešli na pohřbu našeho přítele a spolupracovníka Institutu ekumenických studií, Petra Kozlíka, který tragicky zahynul v Tatrách. A tak toto číslo rámuje setkání dvou textů: pohřební homilie J. Konzala a biblické analýzy velikonoční události z pera R. E. Browna, která vědeckými prostředky dokazuje věrohodnost biblické zvěsti o Vzkříšeném.

Za upozornění stojí i článek Přejít k barbarům? historika J. Hanuše. Zpracovává střet fundamentalismu a liberalismu z trochu neobvyklé perspektivy historika. Jak nečekaně podobné si někdy jsou minulost (v tomto případě sto padesát let stará) a současnost!

Na téma liberalismu nám došel dopis čtenáře, zpochybňující Küngův komentář o papežské autoritě z obálky minulého čísla. Ve svém závěru klade v této souvislosti podstatnou otázku, které jsme se (samozřejmě nejen my) ostatně už častěji dotkli: Kam směřují křesťané konce 20. století? Prosíme čtenáře (a kromě toho poprosíme i někoho zcela konkrétního), aby k tomuto problému zaujali stanovisko, právě v naznačeném kontextu Küngovy kritiky a čtenářské reakce. Rádi bychom, aby se Getsemany staly více prostorem k diskusi a sdílení. Přemýšlejte a pište, zajímavé ohlasy rádi uveřejníme. Kam vlastně jde dnešní církev? Kam její liberálové a kam její fundamentalisté? Je to Kristova cesta? Je to cesta naděje a míru?  Nolite timere vos; surrexit enim sicut dixit. Nebojte se, neboť hle vstal z mrtvých