Prohlášení iniciativy Kairos 98

Text nazvaný Kardinálovo slovo k situaci v církvi, jenž arcibiskup pražský Miloslav Vlk zveřejnil s ohledem na přechod Ivana Štampacha k starokatolické církvi v Lidových novinách 31. 7. 1999, zmiňuje též naši iniciativu, a to v souvislosti s tím proudem v církvi, který označuje jako pokrokový nebo liberální.

Kardinálův text jsme četli s rostoucím údivem, který vystřídala úzkost smíšená s roztrpčeností. Považujeme za nezbytné se proti řadě tvrzení v jeho článku ohradit.

V prvé řadě se nám zdá, že uvedené kriterium (napravo - střed - nalevo), použité panem kardinálem pro hodnocení situace v církvi, je naprosto nevýstižné a k popisu stávajícího stavu nedostačující. Jde o zjednodušení, které nemůže vystihnout složitost pestrého a rozmanitého církevního života a zbytečně politizuje obraz církve. Výhrady, které máme k jednotlivým kardinálovým výrokům, lze převést na tohoto společného jmenovatele: nepřesnou a v podstatě nepravdivou výchozí charakteristiku.

K jednotlivým výrokům: Za nepřesný je možno považovat již obsah první věty první kapitoly, v níž kardinál tvrdí, že „během čtyřicetileté doby komunismu nebylo možné v církvi rozvinout otevřenost II. vatikánského koncilu".

Zmíněná otevřenost a dialogičnost vatikánského sněmu (který ostatně proběhl v letech 1962 až 1965, takže vztah ke komunistickému „čtyřicetiletí" není jasný!) má sice souvislost s děním ve světovém společenství, tedy i s děním v komunistických státech, současně však byla průlomem uzavřenosti a nedialogičnosti v samotné církvi, která se v našem století projevila mimo jiné v reakci na tzv. modernistickou krizi na počátku století. Druhý vatikánský koncil tedy částečně prolomil vlastní církevní uzavřenost, nesouvisející přímo s komunismem.

Není pravda, že Kairos 98 (má-li být už takto zbytečně a neúčelně zaškatulkován) patří do proudu, který s (opačným, tj. konzervativním proudem) nekomunikuje. Kairos 98 komunikuje s kýmkoli, kdo je schopen se podepsat-a kdo pouze neprovokuje a neuráží.

Není pravda, že se Kairos 98 snaží získat na svou stranu některé biskupy nebo že některým biskupům „předhazuje, že stojí na opačné straně, než si přeje". Nikdy jsme se o nic podobného nesnažili a ani nás něco podobného-nenapadlo. Je to pod naši lidskou důstojnost a odporuje to způsobům, jaké uplatňujeme při pokusech o diskusi nad rozmanitými tématy a návrhy. Nikdy jsme též netvrdili, že biskupové jsou příliš „napravo". V žádném-našem dokumentu se nemohl pan kardinál nic podobného dočíst.

Není pravda, že se biskupové snaží mluvit „s jednou i druhou stranou". Prohlašujeme, že za dobu trvání iniciativy Kairos 98 s námi oficiálně žádný biskup o našich návrzích nemluvil. Je proto naprosto nemístné se zaklínat upřímnou ochotou k dialogu. Česká biskupská konference nám například bohužel nebyla schopna zaslat ani rozbor Návrhu ústavy katolické církve či další rozbory, které si nechala zpracovat svou teologickou komisí.

Není pravda, že si představujeme, že biskupové „jednoduše přijmou naše návrhy". Skutečně nás pan kardinál podezírá z takové naivity? Stojíme o hlubokou, zásadní diskusi a o změny, které by vyrůstaly z této věcné debaty. neděláme nic jiného, než že k této diskusi předkládáme určitá témata, na což máme právo i podle platného Kodexu kanonického práva. Podsouvat nám jiné úmysly je bezpředmětné.

Není pravda, že Kairos 98 v praxi neuznává charismata biskupů. Pokud se vyskytují, vděčně je přijímáme a děkujeme za ně Hospodinu, a to jak za charisma řízení církve, tak i za další dary. Pan kardinál nemůže uvést jediné slovo z dokumentů Kairu 98, které by zpochybňovalo jakékoli charisma, které se v naší církvi objevuje.

Není pravda, že bychom zapomínali na to, že církev má být „společenstvím Božího lidu, všech, s danými pravomocemi, posláními, charismaty". Biskupskou autoritu respektujeme. Pokud upozorňujeme na některé negativní jevy v církvi nebo na určité trendy, které se nám jeví jako nezdravé a církvi škodící, pak právě s uvědoměním toho, že církev je společenstvím celého Božího lidu a že jediná opravdová autorita v církvi je autoritou založenou na Kristu, který přišel, aby sloužil, nikoli aby si nechal sloužit.

Je zmatečné označovat za kořen současných problémů v církvi rozšíření názoru, že církev je společnost světského druhu, která je budován zdola, jak to popisuje pan kardinál. Zaprvé proto, že současná církev je samozřejmě také společností „světského druhu" (stačí připomenout vliv, který měla a stále ještě má na naši církev světská monarchická forma vlády!). Za druhé, církev může být budována samozřejmě také „zdola". Nevíme ostatně, co mají pohledávat tyto pojmy v církevní terminologii. Není tedy pravda, že by Kairos 98 viděl věci tak, jak nám je podsouvá pan kardinál.

Není pravda, že by „docent Štampach naznačil (svým krokem) směřování jím zastupovaného tábora" (tj. Kairu 98). Prohlašujeme, že přestup Ivana Štampacha je jeho osobním rozhodnutím, které se nedotkne základního směřování naší iniciativy. Ubezpečujeme pana kardinála, že Kairos 98 nesměřuje do starokatolické církve a jeho iniciátoři, signatáři a sympatizanti jsou stále přesvědčeni o možnosti reformovat vlastní církev, a to jak v organizačním, tak v duchovním smyslu slova.

V souvislosti s činem I. Štampacha chceme dodat ještě následující: Docenta Štampacha považujeme nadále za velmi platného člena iniciativy Kairos 98, i když - z evidentních důvodů - přestává být jejím mluvčím. I nadále však s námi bude spolupracovat, především na dokumentech, které budou mít širší, tj. ekumenický přesah, a dále tehdy, pokud budeme moci využít jeho teologické a religionistické erudice. Navíc konstatujeme, že jakkoli je čin I. Štampacha hodnocen i uvnitř naší iniciativy rozličně, v zásadě konstatujeme, že k jeho - jistě nelehkému - rozhodnutí došlo též z důvodů, pro které vznikl Kairos 98 a které jasně ukazují, že s naší církví není vše v pořádku.

Novým mluvčím iniciativy Kairos 98 se namísto I. Štampacha stává od 1. 8. 1999 Mgr. Ing. Jan Spousta, bytem Brigádníků 11, 100 00 Praha 10.

Za iniciativu Kairos 98

Jiří Hanuš