Jste zde

Hledání podoby západní ekumenické liturgie

Cesta sbližování různých křesťanských církví má i své liturgické vyjádření. Dochází k vzájemným pozváním, jak dvoustranným, tak vícestranným na liturgie sesterských církví. Míra vzájemné pohostinnosti, zejména při slavení eucharistie – večeře Páně je dosud různá, podle pokroků teologického dialogu a jeho následného přijetí církvemi. Společná liturgie ovšem není pouze vyjádřením dosažené jednoty, ale i cestou k této jednotě. Liturgie, díky své eschatologické povaze, mám umožňuje zakoušet již nyní závdavek jednoty, kterou pro nás Pán má připravenu ve svém království, a tuto jednotu přibližovat.

V posledních desetiletích probíhá liturgická obnova a vydávají se nové liturgické knihy v řadě církví Západu.1 Masová obnova započala v šedesátých letech 20. stol. v římskokatolické církvi a anglikánských církvích, pokračovala přes luterské církve až k církvím reformovaným. Jedním ze základních motivů této obnovy jsou právě důvody ekumenické. Jednotlivé liturgie se vzájemně obohacují, sbližují, aniž by však ztrácely své legitimní specifické rysy. Přesto specielně neškolený účastník bohoslužby dnes v zemích s vysokou ekumenickou kulturou těžko rozpozná od sebe liturgii římskokatolickou, anglikánskou či luterskou, v severní Americe i reformovanou.

Kromě „ekumenické“ obnovy vlastních liturgií jednotlivých denominací vznikají, zejména v ekumenických komunitách či pro určité příležitosti, liturgie společné, ekumenické. Nejvýznamnější takovou liturgií je Eucharistická liturgie z Limy sestavená pro slavnostní zakončení zasedání Komise pro víru a řád SRC v Limě v r. 1982, na kterém byly přijaty dokumenty ekumenické konvergence týkající se křtu, eucharistie a pojetí úřadu. Slavnost byla pravdivým vyjádřením shody a vděčnosti účastníků různých tradic včetně pravoslavných a římskokatolických. Příprava liturgie byla svěřena ekumenické komunitě v Taizé, jmenovitě bratru Maxu Thurianovi. Bratři v Taizé měli již v té době bohaté zkušenosti z praktikovaného interkomunia.2 Liturgie vychází z této živé zkušenosti, navíc je odborně dobře připravená, je didaktická – dává nahlédnout do své struktury, každý, kdo ji slaví, ví, co slaví. Tím, že je určena pro mimořádnou slavnostní příležitost, přináší její běžné užívání jisté problémy. Jeví se jako přetížená, některé části má zdvojené. Je poplatná římskokatolické struktuře včetně jejích drobných nedomyšleností.3 Pro běžné užití v ekumenickém shromáždění chybí promyšlené zapojování dalších subjektů slavících liturgii, tedy nejen ordinovaných předsedajících. Přes tyto drobné nedostatky je Limská liturgie živá, je stále slavena a probíhají její úpravy a inkulturace v Třetím světě.

Česká situace je specifická v tom, že dominantní římskokatolická církev sice prošla formálně liturgickou reformou rubrik, ale méně už obnovou uchopení smyslu liturgie. Při dosud převládajícím právním chápání liturgie byly jedny rubriky zaměněny druhými, ale zásadní otázky o právu laika slavit liturgii jako subjekt řešeny nebyly. V Čechách téměř chybí, s výjimkou starokatolíků, tzv. středové církve – anglikáni, luteráni, presbyteriáni – které jsou v jiných zemích motorem liturgické obnovy. Teoreticky by toto místo mohla obsadit CČSH, ovšem jak inovovaná Farského liturgie, tak tzv. druhá liturgie mají při současném poznání a současném světovém procesu obnovy ke standardní podobě ještě daleko. Ostatní církve se samy považují za „neliturgické“. U největší z evangelických církví, ČCE, není problém ani tak v agendě, jako spíše v jejím odpovědném a především kvalifikovaném přijetí sbory. Český evangelík považuje liturgický projev většinou za „nemístnou katolizaci“.

Článek se pokouší hledat podobu ekumenické liturgie v českém prostoru. Je ovlivněn praktickou potřebou takovýchto liturgií na různých místech. Omezuje se na bohoslužbu Západu, i když k vzájemnému ovlivňování liturgií Západu a Východu docházelo a bude docházet. Přesto je zásadní pojetí natolik rozdílné, že pokusy o jakousi umělou syntézu by mohly vést k mrzačení obou hlavních směrů.

Cesty hledání

I když jde v liturgii o zásadní otázky, např. o věrnou aktualizaci božího slova, soulad liturgie a života, účast celé obce, uplatnění subsidiarity, i když bychom v Čechách potřebovali ekumenický překlad Otčenáše a Apostolika, omezím se na úvahu o hledání struktury liturgie. Domnívám se, že člověk potřebuje formu, ve které se cítí doma a může se soustředit na obsah. Optimální je liturgie „bez papíru“, kdy nevyčerpáváme svoji energii sledováním pořadu. Žádoucí pestrost liturgie, podle mého názoru, nemusí být dána změnou struktury, ale variantami a nejrůznějšími formami dané části, vypouštěním či doplňováním částí spíše než jejich přehazováním.

V mnoha ohledech existuje mezi liturgiemi základní shoda. Např. liturgie slova předchází večeři Páně, v rámci liturgie slova jsou zvěstné prvky doplňovány odpovědí atd. V článku si všímám především pozice (a tím i smyslu) prvků, kde úplná shoda není a o kterých se vede diskuse. Je to pozice úkonu pokání, pozdravu pokoje, symbola a lámání chleba. Při hledání sleduji dvě linie: jednak historickou, kterou procházejí všichni, kdo obnovují liturgie svých denominací – poměřují je s liturgiemi prvních staletí, kdy křesťané ještě ve své většině nebyli rozděleni. Druhý pohled porovnává výsledky obnovy v různých denominacích. Závěrem se pokouším navrhnout jako příklad jednu formu ekumenické liturgie.

Historická cesta

Liturgie je svojí povahou konzervativní a není možné si sednout a sepsat text liturgie nezávisle na tom, jak ji slavily generace křesťanů před námi – vznikl by zmetek. Jednou z legitimních funkcí liturgie zůstává tradování účinných znamení spásy, jakýsi most spojující porozumění znamením spásy u současníků a u křesťanů minulosti.

Ze stejných důvodů není obhajitelné lpět nekriticky na určité dějinně podmíněné formě a považovat ji za normativní pro všechna následující období. Následující ukázky dokumentují neustálý vývoj pokusů naplňovat Kristův příkaz slavit jeho památku.

Historická linie je důležitá, ale nikoli jediná určující. Přestože tvůrci moderních liturgických agend mají k disposici zpravidla stejné historické prameny, nedocházejí k úplně stejným výsledkům. Musí respektovat nosné prvky v jejich vlastních tradicích, musí respektovat vnitrocírkevní diskuse.

Vzal, vzdal díky, lámal, dával

Tato čtyři po sobě jdoucí slovesa označující eucharistické dění se vyskytují v bibli několikrát. Jednak ve všech čtyřech zprávách o ustanovení večeře Páně (synoptici: Mt 26,26; Mk 16,22; L 22,19 a nejstarší zpráva v 1 K 11,23, kde chybí „dával“). Dále v popisu tajemného nasycení pěti tisíc u všech evangelistů (Mt 14,19; Mk 6,41; L 9,16; J 6,11). U synoptiků je ještě vsazeno „vzhlédl k nebi“, u Jana chybí „lámal“, ale z nejbližšího kontextu je zřejmé, že tak činil. Nasycení čtyř tisíc s uvedeným eucharistickým obratem navíc popisuje Matoušovo a Markovo evangelium. (Mt 15,36; Mk 8,6) To, že se ve zprávách o nasycení objevují namísto vína ryby, nás nemusí uvádět do rozpaků. Eucharistická slavnost v době napsání evangelií či předloh k nim byla provázána s hostinou k nasycení. Navíc ještě např. v Apoštolských tradicích datovaných do 3. stol. se vyskytuje přijímání eucharistického chleba, vody, mléka s medem a vína (AT 21). Eucharistický obrat se vyskytuje při stolování emauzských učedníků s Ježíšem (L 24,30) a při ztroskotání lodi vezoucí Pavla do Říma (Sk 27,35).

Bible je pro všechny křesťany pramenem zásadní hodnoty. Liturgisté se proto snaží postavit bohoslužbu tak, aby věrně kopírovala, co nám Ježíš přikázal konat na svoji památku. Jednotlivé kroky – vzal (příprava darů), vzdal díky (eucharistická modlitba), lámal (lámání chleba) a dával (přijímání) – by měly na sebe navazovat bez dalších zbytečných vsuvek.

V praxi to pro mnohé znamená očistit přípravu darů od pozůstatků „obětování“, od soukromých modliteb kněze, od výzvy Orate fratres, 4a často nezařadit modlitby „nad dary“. Příprava darů bude spočívat spíše než ve slovech ve skutečném přinesení chleba a vína zástupci obce a jejich přijetí předsedajícím.

Eucharistická modlitba se všemi podstatnými náležitostmi je dnes již pravidlem. 5

Lámání chleba je jeden z konstitutivních prvků liturgie. Nemělo by chybět. Symbolizuje jednak Kristovu vydanost za všechny, jednak jeho smrt. Proto zvyk používat v některých církvích tzv. malé hostie se nedá hodnotit pozitivně. Zamlžující je, když na místě lámání někteří římskokatoličtí služebníci přinášejí eucharistický chléb ze zásoby ve svatostánku. Nejen, že se chovají neekumenicky, ale závažným způsobem porušují vlastní liturgické předpisy (IG 56h), a dokonce smysl i literu liturgické konstituce posledního koncilu (SC 55). Méně, ale přesto zavádějící je, když se jednotlivé kousky odlamují až těsně před přijímáním jednotlivých účastníků slavnosti. Budí to dojem čistě praktického konání a hodnota symbolu je zatemněna.

Jako je z podstaty věci v obnovených liturgiích samozřejmostí eucharistická modlitba, tak by mělo být samozřejmostí přijímání pod obojí.

Následující schémata přibližují strukturu slavení, jak ji popisují vybrané prameny. Všimněme si, jak je biblická tradice naplňována a dále rozvíjena. Ve starých liturgiích se uvedené prvky biblické tradice se objevují ještě v těsné návaznosti.

Lámání chleba jako samostatný obřad chybí. V Římě se objevuje ve 4. stol. těsně po skončení eucharistické modlitby, před Otčenášem. Toto umístění můžeme sledovat i u starogalské i u středověké ambrosiánské liturgie. Otčenáš se před lámání dostává o dvě století později, a to pouze v Římě v 6-7. stol.

Pozdravení pokoje nacházíme ve všech liturgiích vždy před zahájením eucharistické modlitby. Většinou je zařazeno ještě před přípravu darů (Justin, Apoštolská tradice, Apoštolské konstituce atd.), a není tedy narušena posloupnost „vzal, vzdal díky, lámal, dával“. Výjimku tvoří od 5. stol. opět Řím, kde byl pozdrav přesunut těsně před přijímání, aby se znesvářená římská šlechta alespoň v tomto okamžiku na chvíli usmířila.

Úkon pokání ve starých liturgiích chybí. Kanonické pokání konané v té době mělo zcela jinou formu. Jako součást eucharistické liturgie na Západě se objevuje až v 9. -10. stol. , a to jak v uvedené ambrosiánské liturgii, tak v liturgii římské, ovšem již ve zklerikalizované podobě.

Symbolum jako součást eucharistické liturgie pochopitelně ve starých pramenech chybí. Apostolikum bylo součástí křesťanské iniciace, a tak nepřímo s eucharistií souviselo. Nicejsko-cařihradské krédo bylo zahrnuto do liturgie v 6. stol. v Konstantinopoli a v 7. -8. stol. proniklo do galsko-francké liturgie (ovšem bez filioque). V Římě se objevuje až v 11. stol.

Justin
Pramen: Apologie I. , 65, 1-5; Apologie I. 67, 1-7 (kolem r. 155)

1. kázání
2. přímluvy
3. políbení pokoje
4. předložení chleba a vína
5. díkuvzdání
6. rozdělení a přijímání

Apoštolská tradice
Pramen: Hippolyt Římský: Apoštolská tradice, Refungium Velehrad-Roma, 2000, str. 35-36 (kolem r. 300)

1. modlitba věřících
2. políbení pokoje
3. příprava darů (chleba, vína, mléka a medu, vody)
4. díkůvzdání
5. přijímání eucharistie (chleba, kalicha s vodou, kalicha s mlékem a medem, kalicha s vínem)

Jeruzalémská liturgie
podle Páté mystagogické katecheze sv. Cyrila Jeruzalémského (4. stol)
Pramen: sv. Cyril Jeruzalémský: Mystagógické katechese, Refungium Velehrad-Roma, 1997

po přípravě darů následuje:

1. Mytí rukou sloužících
2. Pozdravení pokoje
3. Anafora sestávající se z úvodního dialogu, modlitby chval a díků, epikléze, modliteb za živé i mrtvé a končící modlitbou Páně.
4. Přijímání – zvolání Svaté svatým, zpěv Okuste a vizte, přijímání těla a krve Páně, děkovná modlitba

Apoštolské konstituce
VIII. kniha Apoštolských konstitucí 1. pol. 4. stol. (tzv. Klementinská liturgie)

Pramen: Grisbrooke, W. J.: The Liturgical Portions of the Apostolic Constitutions, Grove Books, Bramcote Nottingham, 1990 (úvodní rity nejsou)

Liturgie slova
1. čtení ze Zákona
2. čtení z Proroků
3. responsoriální žalm (viz. II. kniha apoštolských konstitucí 57, 6)
4. čtení ze Skutků nebo z epištol
5. pozdrav biskupa
6. exhortace (volně přeloženo kázání)

Propouštěcí rity
7. výzva k propuštění a propuštění nevěřících
8. propuštění katechumenů (ektenie, modlitba, propuštění)
9. propuštění energumenů (tj. posedlých zlými duchy) (ektenie, modlitba, propuštění)
10. propuštění illuminomenů (katechumenů v posledním stupni katechumenátu před křtem) (ektenie, modlitba, propuštění)
11. propuštění kajícníků (ektenie, modlitba, propuštění)

Obecná modlitba církve
12. dlouhá ektenie s 21 prosbami zakončená modlitbou biskupa

Příprava k oběti
13. políbení pokoje
14. lavabo (mytí rukou)
15. závěrečné propuštění
16. přinesení darů na oltář

Eucharistická modlitba
17. úvodní dialog, chvála Hospodinu, díkůvzdání za stvoření, díkůvzdání za Starou smlouvu, úvod k sanktus, sanktus, díkůvzdání za Novou smlouvu
18. instituce
19. anamnéze
20. epikléze
21. přímluvy
22. doxologie

Příprava k přijímání
23. ektenie
24. modlitba v ponížení

Přijímání
25. pozvání a odpověď
26. přijímání za zpěvu žalmu 33

Díkůvzdání po přijímání
27. pozvání
28. modlitba díkůvzdání

Závěr
29. modlitba nad lidem
30. propuštění

Římská basilikální liturgie 4. -6. stol.
Pramen: Schmidt, H. A. P. , Introductio in liturgiam occidentalem, Herder, 1965, str. 352-3

Litanie
Orace (kolekta)

Biblická čtení
Graduale, aleluja nebo traktus mezi čteními
(orace po čteních)
Opuštění modlitby věřících
Přesunutí pozdravu pokoje
Modlitba nad dary
Začlenění preface, sanktus

Vývoj kánonu:
a) Te igitur, Quam oblationem, Qui pridie
b) Memento
c) Communicantes, Hanc igitur, Nobis quoque
Pozdrav pokoje po Otčenáši
Modlitba po přijímání
Modlitba nad lidem
Ite Missa est

Rekonstrukce starogalské liturgie z 6. /7. stol.
Pramen: Gottesdienst der Kirche 4: Meyer, H. B., Eucharistie. Geschichte, Theologie, Pastoral. Regensburg, 1989, str. 156

Příprava obětních darů podobně jako proskomidie na východě v samostatné místnosti, kam věřící přinesli své dary

Úvod
Vstup se zpěvem (podobný introitu, proložený antifonou)
Trishagion
Kyrie
Chvalozpěv podobný Gloria (Benediktus zvaný proroctví)
Závěrečná předsednická modlitba (po proroctví)

Bohoslužba slova se třemi čteními
1. čtení ze Starého zákona
Zpěv tří mládenců v ohnivé peci
2. čtení z apoštolských listů, Skutků nebo Zjevení (při svátcích svatých také nebiblické čtení z martyrologia)
Responsoriální žalm
Průvod s evangeliem s doprovodným zpěvem
Zpěv evangelia diakonem
Kázání biskupa nebo kněze (resp. čtení homilie z Otců diakonem)
Modlitba věřících formou litanií pronášených diakonem se závěrečnou modlitbou kněze
Propuštění katechumenů

Průvod s dary, při kterém jsou před bohoslužbou připravené dary položeny klérem na oltář, zatímco se zpívá „sonus“

Čtení Diptychů

Pozdravení pokoje
Orace

Eucharistická modlitba
(Vstupní dialog)
Contestatio/Immolatio (předkládání/obětování) (preface)
Sanktus
Postsanktus
Slova ustanovení
Post sekreta/mysterium (prosba/epiklese)

Lámání chleba spojené s doprovodným zpěvem

Otče náš s proměnným úvodním slovem a embolismem

Modlitba požehnání nad lidem, po které nepřijímající odcházejí

Přijímání kléru a věřících pod oběma způsoby, doprovázené zpěvem

Předsednická modlitba (postcommunio)

Propuštění diakonem

Středověká ambrosiánská liturgie
Pramen: Gottesdienst der Kirche 4: Meyer, H. B., Eucharistie. Geschichte, Theologie, Pastoral. Regensburg, 1989, str. 162

Úvod
Průvod k chrámu stacionární bohoslužby za zpěvu více antifon
Vyznání hříchů knězem před oltářem (od 9. /10. stol. )
Vstupní zpěv bez verše a bez Gloria Patri
Trojnásobné Kyrie
Gloria (od 7. /8. stol. )
Denní modlitba

Liturgie slova
Čtení ze Starého zákona (resp. o svátcích svatých z jejich životopisů)
Mezizpěv (Graduale resp. Tractus)
Čtení z apoštoláře
Aleluja (a sváteční antifona před evangeliem)
Evangelium
Propouštění čekatelů křtu s požehnáním (do 12. stol. )
Antifona po evangeliu
Pozvání k pokoji
Modlitba (snad pozůstatek závěrečné orace přímluv)

Eucharistie
Přinesení obětních darů se zpěvem
Soukromé modlitby kněze (od 10. stol. )
Vyznání víry (od 9. stol. )
Modlitba nad dary
Preface s proměnným textem (od 6. stol. )
Sanktus (od 5. stol. )
Kánon (jako římský, ale s jistými variantami)
Lámání chleba s proměnným zpěvem
Otče náš s úvodem a embolismus
Pozdravení pokoje
Pozvání k pokoji (převzaté z římského ritu)
Přijímání (do 12. stol. na Zelený čtvrtek a Velikonoce pod obojí způsobou) s formulí Tělo Kristovo. Amen.
Zpěv k přijímání
Závěrečná modlitbaZávěr
Trojnásobné Kyrie
Dominus vobiscum – Et cum spiritu tuo
Prosba o požehnání
Propuštění
Požehnání a závěrečné evangelium (od pozdního středověku)

Liturgie sv. Jana Zlatoústého

A. Příprava k liturgii (proskomidie, prothese)
1. Příprava sloužících a přisluhujících
2. Příprava darů

B. Bohoslužba katechumenů
1. Přípravý ritus

2. Enarxe
úvodní doxologie
Velká ektenie
1. antifona (zpěv, modlitba + ekfoneze)
malá ektenie
2. antifona
malá ektenie
3. antifona (o nedělích blahoslavenství)

3. (Malý) Vstup (vchod)
průvod s evangeliem
tropary + kondaky
Trishagion

4. Čtení
Prokimen
epištola
Aleluja
evangelium

5. Homilie

6. Přímluvy za celou církev
Ektenie vroucí
Ektenie za zemřelé
Ektenie za katechumeny

C. Liturgie věřících

I. Přímluvy za věřící

II. Přenesení darů (Velký vstup/vchod)
1. část cherubínské písně, přípravné modlitby

III. Předkládání darů
Ektenie prosebná
Modlitba při předkládání darů

IV. Políbení pokoje

V. Vyznání víry

VI. Anafora
úvodní dialog
Eucharistická modlitba
Svatý
zpráva o večeři Páně
anamnese
epiklese
přímluvy
Megalynarion

VII. Příprava na přijímáníprosebná ektenie
úvod k modlitbě Páně
modlitba Páně
modlitba nad skloněnými věřícími

VIII. Před přijímáním
pozdvihování
lámání Beránka
žehnání kalicha a míšení

IX. Přijímání
zpěv k přijímání (kononikon)
přijímání
přijímání věřících
zpěv po přijímání

X. Díkůčinění
ektenie

XI. Závěr

Srovnání současných liturgií

Jakým způsobem umístily diskutované části současné liturgie? Místo pro zařazení symbola je dnes na Západě jednotné. Vyznání víry je odpovědí na slyšené boží slovo, a je proto umístěno po homilii (kázání), resp. po tichu, které po homilii následuje. Některé liturgie symbolum zařazují pouze v neděli a velké svátky, některé jej nezařazují vůbec. Nezařazení je v souladu s praxí prvních století, až celého prvního tisíciletí. Pokud je zařazeno, používá se nicejsko-cařihradské, apoštolské nebo variantně obě. Luther nejprve nahradil nicejsko-cařihradské vyznání Apostolikem, a posléze i písní s podobným obsahem. Na Východě se užívá výhradně nicejsko-cařihradské symbolum bez filioque. Je umístěno jinde – těsně před začátkem anafory.

Pozice aktu pokání je složitější. V římskokatolické i v Limské liturgii, která ji věrně kopíruje, je pokání součástí vstupních obřadů na začátku. Tomuto pořádku se přizpůsobuje i první pořad anglikánské liturgie a liturgie skotská. Má to své dobré důvody. Jak pro přijímání eucharistie, tak pro slyšení božího slova máme být vnitřně disponováni, očištěni. Je otázkou, jak se to daří hned na začátku, nakolik je člověk schopen se ve vyhrazeném času skutečně nad sebou zamyslet hned poté, co dorazí – možná na poslední chvilku – do chrámu. (Staří praktici doporučují ticho po dobu jednoho Otčenáše. ) Myslím, že pokud se v dané církvi slaví smíření ještě jiným způsobem (jak svátostným, tak nesvátostným), pak je možné tuto pozici zachovat. Možná bude jejím smyslem spíš vděčnost nad božím milosrdenstvím, než vyznávání vlastních hříchů. Pokud je toto pokání jediné, které se v daní církvi praktikuje, pak se myslím na toto místo nehodí. Vhodnější je pozice na závěr liturgie slova, před začátkem vlastní eucharistie, kdy se člověk může poměřovat zvěstovaným božím slovem. Tak tradičně zařazují pokání církve reformace, jako ČCE, druhý pořad anglikánské církve, ale i starokatolická církev (mezi vyznání víry a přímluvy). Bonaventura Bouše má pokání zařazeno dokonce až po přípravě darů.

Pozdravení pokoje má většina liturgií Západu i Východu umístěno mezi liturgii slova a vlastní eucharistii. Tak anglikáni a Skotové po přímluvách před přípravou stolu, Bonaventura Bouše logicky po aktu pokání. Zcela netypické umístění pozdravu pokoje má liturgie římskokatolická, a tím i limská, ale i starokatolická. Liturgie ČCE se zřejmě chtěla přizpůsobit většinové římskokatolické církvi, takže pozdrav zařadila v rozporu se současnou praxí v luterských i reformovaných církvích také na toto místo.

Lámání chleba většina současných liturgií umísťuje po Otčenáši, který chápou téměř všechny liturgie jako stolní modlitbu. (Pouze výjimečně některé církve Alexandrijského patriarchátu mají Otčenáš zařazen až po přijímání. ) V našem přehledu pouze skotská liturgie je věrná starší tradici a zařazuje lámání okamžitě po skončení eucharistické modlitby.

Římskokatolická eucharistická liturgie

klasický pořad návrh úpravy dle B. Boušeho

Úvodní obřady

příchod, vstupní zpěv příchod, preludium
pozdravení pozdrav
(políbení oltáře, znamení kříže, pozdrav)  
uvedení do liturgie dne úvod
uvedení do úkonu kajícnosti úvodní píseň
ticho znamení kříže
úkon kajícnosti vstupní modlitba
Kyrie eleison  
Gloria  
vstupní modlitba  

Bohoslužba slova

uvedení do bohoslužby slova  
1. biblické čtení 1. biblické čtení
mezizpěv – responsoriální žalm žalm (přečtený či společně zpívaný)
2. biblické čtení (2. čtení)
zpěv před evangeliem  
zpěv Alleluja (případně sekvence)
evangelium evangelium
homilie kázání
ticho chvíle soustředění
vyznání víry Apostolikum
přímluvy přímluvy

Eucharistická bohoslužba

Příprava darů  
zpěv (+ berachot + Orate) akt pokání
modlitba nad dary pozdravení pokoje

Eucharistická modlitba - úvod k eucharistické modlitbě, dialog, preface, Sanktus, Postsanktus, 1. epiklese, slova ustanovení, aklamace, anamnese2., epiklese, přímluvy, doxologie, amen.

Obřad přijímání

Modlitba Páně Modlitba Páně
embolismus, doxologie  
pozdrav pokoje  
lámání chleba (Beránku boží) lámání chleba (v tichu)
přijímání (s příslušnými zpěvy) Hle Beránek
ticho přijímání (zpěv písně)
modlitba po přijímání modlitba po přijímání

Závěrečné obřady

oznámení oznámení
pozdravení a požehnání požehnání
propuštění propuštění

 

Anglikánská liturgie (I. pořad)

Pramen: http://church-of-england. org/commonworship/hc/orderone. html

Shromáždění
pozdrav
přípravná modlitba
modlitby pokání
Gloria
kolekta

Liturgie slova
jedno nebo dvě čtení se žalmem, hymnem či písní
evangelium
kázání
Krédo (nicejsko-cařihradské nebo apoštolské)
přímluvy

Liturgie svátosti
pozdrav pokoje
příprava stolu, přinesení chleba a vína (možnost zpěvu a modliteb)
eucharistická modlitba
Modlitba Páně
lámání chleba
přijímání
modlitba po přijímání

Propuštění
zpěv
požehnání
propuštění

Skotská presbyteriánská liturgie

Úvodní obřady
přivítání
modlitba k pokání (úvod, ticho, vyznání, zvěstování odpuštění)
gloria
kolekta

Liturgie slova
1. čtení
evangelium
kázání
přímluvy
pozdrav pokoje

Liturgie svátosti
předložení chleba a vína (berachot)
eucharistická modlitba
lámání chleba
modlitba Páně
zpěv k přijímání (Beránku Boží)
přijímání
díkůvzdání
modlitba po přijímání
požehnání
propuštění

Liturgie ČCE

Pramen: Agenda Českobratrské církve evangelické I. , Praha 1983

Vstup
modlitba za shromáždění (presbyteři s kazatelem)
preludium na varhany
pozdrav
introit
vstupní píseň
první modlitba (chvála, vyznání, prosba o Ducha)
amen

Služba slova
první čtení Písma
píseň před kázáním
druhé (hlavní) čtení
kázání
modlitba po kázání
píseň po kázání

Přímluvné obecenství
ohlášení
přímluvná modlitba
Modlitba Páně
sbírka
zpověď a slovo milosti

Večeře Páně
preface
slova ustanovení
epikléze
oběť chvály
Modlitba Páně
pozdravení pokoje
modlitba před přijímáním
přijímání
děkovná modlitba

Propuštění (závěr)
poslání
požehnání
závěrečná píseň

Limská liturgie

Vstupní liturgie
úvodní žalm s doxologií
pozdrav
vyznání vin
absoluce
kyrie
gloria

Bohoslužba slova
kolekta
první čtení písma (SZ nebo Sk)
žalmový zpěv nebo meditační píseň
epištola
alleluja
evangelium
homilie (kázání)
ticho k mediteci
Nicejsko-cařihradské vyznání víry (znění z r. 381, možnost užít též Apostolika)
přímluvy

Slavnost eucharistie
příprava eucharistické slavnosti (píseň + berachot)
eucharistická modlitba
dialog
preface
sanktus
první epikléze
ustanovení
anamnéze
druhá epikléze
mementa
doxologie
Modlitba Páně
pozdravení pokoje
lámání chleba
Agnus Dei
přijímání
děkovná modlitba
závěrečná píseň
propuštění
požehnání

Návrh experimentální ekumenické liturgie a jeho zdůvodnění

Umístění symbola je bezproblémové. Je dobré respektovat pravidlo řady církví, že se užívá pouze v neděle a slavnosti. V našem prostoru, kde jde převážně o setkávání katolicko-protestantské, doporučuji používat spíše Apostolika. Jednak je pro liturgii vhodnější (vzniklo jako součást křestní liturgie, na rozdíl od nicejsko-cařihradského vyznání, které je spíše teologickým traktátem). Katolíci ve většině zemí mohou užívat Apostolika alternativně; u nás tuto možnost oficiálně zatím nemají.

Pokání navrhuji zařadit za ticho po homilii. Vhodně se tak tohoto, třeba delšího ticha využije. Tato pozice také umožňuje variabilitu pojetí této části. Jak hlubší pátrání a vyznávání hříchů spojené s rozhřešením, tak radostné, krátké zvěstování božího milosrdenství.

Pozdrav pokoje je navržen na tradičním místě předělu mezi liturgií slova a přípravu darů. Umístění je vhodné i z hlediska dramaturgie bohoslužby. Pozdrav působí určitý pohyb, uvolnění a přerušení pozornosti, která při následující přípravě darů nemusí být příliš veliká. Římskou zvláštnost, kdy je pozdrav zařazen až před přijímání, následovat nedoporučuji. Přetrhává linii „vzal, vzdal díky, lámal a dával“. Vnáší do liturgie rozruch zrovna v době, kdy je na místě soustředění.

Lámání chleba doporučuji zařadit dle staré (i když málo následované) západní tradice hned po Amen eucharistické modlitby.

Celá liturgie potom níže uvedený tvar. Prosím čtenáře o kritiku tohoto návrhu.

1. Úvodní zpěv
2. Ve jménu Otce, i Syna i Ducha svatého. Amen.
Liturgický pozdrav
3. Uvedení do liturgie
4. Zpěv Gloria
5. Úvodní předsednická modlitba
6. 1. čtení
7. Žalm
8. (2. čtení)
9. Alelujový zpěv
10. Evangelium
11. Homilie
12. Ticho
13. Akt pokání a božího milosrdenství
14. (Apostolikum)
15. Přímluvy
16. Pozdravení pokoje
17. Příprava darů + zpěv
18. Modlitba nad dary
19. Eucharistická modlitba
20. Lámání chleba – zpěv Beránku Boží
21. Otče náš…
22. Přijímání
23. Modlitba po přijímání
24. Požehnání, poslání.
25. Závěrečný zpěv

Poznámky:
  1. Např.: Ordo Missae Pavla VI (1969), Presbyterská církev v USA (1973), Lutherská bohoslužebná kniha (1978), Anglikánská církev v Kanadě (1985), Spojená metodistická církev (1995), Holandská reformovaná církev (1999).
  2. Týká se pouze komunity bratří, nikoli návštěvníků.
  3. Dvě nezávislé řady přímluv (a další řada v rámci anafory) jsou ovlivněny spíše východními tradicemi; při přípravě darů jsou, podobně jako v současném římském misále, zařazeny dvě berachot, ačkoli funkci beraky v křesťanské liturgii má mít eucharistická modlitba; eucharistická modlitba věrně kopíruje římskou strukturu, která má původ v menšinovém alexandrijském liturgickém typu, ačkoli většina liturgií Východu i Západu vychází z antiochijského liturgického typu; pozice některých prvků je neobvyklá – vyskytuje se převážně jen v římské liturgii – např. umístění pozdravení pokoje až těsně před přijímání je výhradně římské.
  4. Orate fratres je pozůstatek středověké mše, kdy byl kněz jazykově i prostorově oddělen od účastníků bohoslužby. Dnes již postrádá smysl. Nejpozitivnější interpretace je chápat tuto výzvu jako rozvinutou vybídku k modlitbě nad dary. Tato interpretace ovšem postrádá historické opodstatnění.
  5. Pro závažnost této problematiky se budeme věnovat eucharistickým modlitbám zvlášť v některém dalším čísle.