Jste zde

Zprávy

autor: 

Je kardinál Ratzinger skutečně brzdou ekumeny?

Mnichov (KAP) – Biskup evangelické luterské církve v Bavorsku Friedrich se zastal kardinála Josefa Ratzingera vůči kritice z protestanské strany. Podle něj není sporný vatikánský dokument Dominus Iesus namířen proti evangelickým a jiným církvím, ale je spíše interní zprávou římské církve. Má své pozadí, které pouze tušíme. Katolická a luterská církev vydaly v roce 1999 Společné prohlášení o nauce o ospravedlnění jako vklad kardinála Ratzingera a papeže proti těm, kdo se snaží ekumenické hnutí uvnitř katolické církve brzdit. Podle Friedricha pak v následujících letech dojde k uvnitř římské církve k objasňujícímu hnutí, s čímž souvisí otázka, kam bude směřovat katolická církev v budoucnu. Buď dojde k upevnění centralismu a autoritativních struktur, nebo naopak k posílení dialogu a kolegiality. Při pohledu na ekumenický církevní den v roce 2003 nepokládá biskup za reálnou představu společného slavení eucharistie. Přitom nemá smysl tlačit neustále biskupy k řešení této otázky, kterou nemohou rozhodnout jen tak za sebe. Friedrich je pověřencem Sjednocené evangelické církve v Německu pro vztahy s katolickou církví. Pro budoucí spolupráci s katolickou církví si klade tři „realistické“ cíle: společnou společenskopolitickou práci, velkorysejší schvalování společných ekumenických bohoslužeb a eucharistickou pohostinnost pro smíšená manželství a rodiny. Bamberský arcibiskup Karl Braun jako první německý diecézní biskup v reakci na skutečnou nouzi smíšených manželství, která nemohou společně přistupovat k stolu Páně, vydal směrnici, podle které je v pravomoci místního faráře povolit takto postiženým společné komunio.

Mezináboženský dialog: Karahasan a Kuschel o vztazích mezi křesťany a muslimy

Štýrský Hradec (KAP) – Na radnici ve Štýrském Hradci (Graz) se v rámci řady setkání nazvané Rozhovory ve Štýrském Hradci uskutečnila diskuse nad mezináboženským dialogem.Tübingenský teolog prof. Karl-Josef Kuschel v rozhovoru se spisovatelem prof. Dzevadem Karahasanem hovořil o uznání a ohodnocení víry a přesvědčení druhého. Karahasan podtrhl význam, jaký má v dialogu „společné” a „rozdílné“. Dialog je vždy poznávání druhého a stejně tak poznáváním sebe sama. Podstatný prvek, který zaručuje funkčnost dialogu, vidí Karahasan v náboženské výchově. Kuschel pak řekl, že jak na islámské, tak na katolické straně jsou prvky svědčící jak o exklusivitě, tak o otevřenosti. Kuschel vyjádřil velké naděje a očekávání tím, že řekl: „Ještě nikdy nebrala světová politika světová náboženství tak vážně, protože bez nich nebude ani světová spravedlnost ani mír.“ Kuschel dále hovořil o „trialogu” monoteistických náboženství židovství, křesťanství a islámu a také prohlásil: „Doufám, že ze Svatých Písem poznám, že nejsem méně křesťanem, když vstupuji do dialogu s jinými náboženstvími.“

Která je církvovatější?

Berlín (KAP) – Generální sekretář Ekumenické rady církví (ERK), Konrad Raiser, zaujal stanovisko k pojmu církev, nad kterým se rozpoutala diskuse mezi římsko-katolickou a ruskou pravoslavnou církví vlivem dokumentu Dominus Iesus, kritizovaného pravoslavnými církvemi. Raiser řekl, že je důležité pro konfesní identitu a ekumenickou práci, aby se tyto církve vzájemně poznávaly a uznávaly jako církve. Přitom si každá z těchto církví nárokuje pro sebe skutečnost, že ona je „jedna, svatá, katolická a apoštolská církev založená Kristem“. Podle Raisera zde došlo k situaci, která právě navozuje otázku, zda by členství ve Světové radě církví nemělo pro členské církve být vážným důvodem, na základě něhož by měly být ochotny spolupracovat.

Kněží smějí zasednout v britském parlamentu

Londýn (KAP) Ve velké Británii byl zrušen 200 let starý zákon, který zakazoval volbu katolického kněze do parlamentu. Od roku 1870 smějí být takto voleni kněží anglikánské církve, když se vzdají svého církevního úřadu. Úsilí o odvolání výše uvedeného zákazu bylo vyvoláno případem ženatého římskokatolického kněze, který byl labouristy navržen kandidátem na poslance.

Kardinál Wetter vyzývá ke změně smýšlení v souvislosti s krizí kolem BSE

Mnichov (KAP) Mnichovský kardinál Friedrich Wetter vidí v krizi kolem choroby hovězího dobytka BSE důvod ke změně přístupu k přírodě. Když pohrdneme řádem daným Bohem, nemůžeme se divit, že se příroda brání. Nikdo nemohl pochybovat, že přirozenému řádu odporující krmení a odchov zvířat nezůstane bez následků. Všichni se musíme nyní zamyslet nad svým podílem na tomto stavu. V rozhlasovém interview dále kardinál vyzýval k solidaritě se zemědělci, z nichž jsou mnozí kvůli chorobě BSE v existenční nouzi.

Ženy požadují účast na vedení církve

Vídeň (KAP) – Požadavek na účast ve vedení církve vyjádřily zástupkyně 200.000 členek největší katolické ženské organizace v Rakousku, katolického ženského hnutí (kfbö). V nynější době je v otázce svěcení žen ticho, avšak předsedkyně kfbö Margit Hauftová nechce rezignovat: „Pracně, krok za krokem docílíme větší rovnoprávnosti ženy v církvi.“ Také v liturgii by mělo dojít více uplatnění „ženské liturgické Písmo“. Hauftová usiluje o zavedení diakonátu žen. Možnost svěcení diakonek by podle ní byla nutně obohacením církve. Svěcení žen je sice tabu z pohledu Vatikánu, avšak kfbö očekává připuštění žen ke službám v církvi.

Nový ředitel Jaboku

V úterý 6.2.2001 ve 12 hod se na Vyšší sociálně pedagogické a teologické škole Jabok uskutečnilo slavnostní shromáždění. Moderátor setkání Mgr. Ing. Jan Dočkal, CSc. přivítal v tělocvičně školy vzácné hosty, mezi kterými nechyběli současný a dva předchozí inspektoři saleziánské provincie, která je zřizovatelem školy, zástupce hlavního představeného saleziánů, děkan a další profesoři ETF UK, zástupce KTF UK, hlavní školní inspektorka MŠMT, nejvyšší představitelé ČCE – synodní senior a synodní kurátorka; přivítal i shromážděné studenty, učitele a přátele školy.

Po osmi letech v čele školy odchází dosavadní ředitel PhDr. ThDr. Libor Ovečka SBD studovat do Oxfordu, aby se mohl za čas vrátit a s novou kvalifikací dále škole sloužit. Libor Ovečka spolu s PhDr. ThDr. Mirei Ryškovou, RNDr. Josefem Šplíchalem SBD a dalším spolupracovníky školu založili a vtiskli ji osobitý charakter. Jabok je dnes nejen uznávaným učilištěm v oblasti sociální pedagogiky, ale i místem svobodné formace mladých lidí. Saleziáni, kteří se jako jedni z mála již za totality systematicky zabývali teologickým vzděláváním pro široký okruh zájemců, se i nyní věnují oblastem, které jsou ve společnosti nejvíce potřebné. Don Bosco se nemusí za své následovníky a následovnice stydět.

Během déle než dvě hodiny trvající slavnosti mne zaujaly zvláště dva body programu. Příspěvek M. Ryškové, ve kterém přečetla „kultovní legendu“ Jaboku – o Jákobově zápasu – a hovořila o potřebě zápasit sám se sebou. Druhým bodem bylo „přijímací řízení“, které připravili pro nového ředitele studenti, kteří parodovali své zkoušející učitele. Nový ředitel vcelku obstál, zejména vynikajícím originálním způsobem zvládl pověstný jabocký psychologický test tzv. „kolečka“.

Jmenovací dekret nového ředitele obdržel RNDr. Vladimír Roskovec, CSc., fyzik, který posledních 11 let pracoval na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR. V době Tošovského vlády byl 1. náměstkem ministra Jana Sokola. V. Roskovec ve svém vstupním projevu vzpomněl, že jiný fyzik „kolega Solana několik let vedl NATO“. Dodávám, že NATO není ledajaká organizace. Např. náčelník generálního štábu AČR odchází po vypršení svého funkčního období do Bruselu jako náš zástupce v NATO. Ani Jabok není ledajaká organizace, když 1. náměstek ministra školství odchází po ukončení své funkce řídit Jabok!

-pH-

Nakladatelství Síť vydalo pro potřeby Institutu ekumenických studií v Praze knihu Johannese H. Emminghause Eucharistie. Jedná se o studijní malonákladové vydání (200 ks) v kroužkové vazbě. První díl knihy se věnuje v několika sondách dějinnému vývoji slavení eucharistie: Židovským základům, novozákonní době, období před a po Milánském ediktu, vývojem ve francké oblasti v 8.-10. stol., středověkým subjektivizmem, uniformitou tridentské liturgie a liturgickou obnovou 20. stol. Druhý díl představuje systematický popis římskokatolické eucharistie podle misálu Pavla VI. I když nejde o žádnou novinku (německý originál vyšel v r. 1976) obdobná kniha dosud česky nevyšla. Přeložila Zdeňka Pavlíková. (152 str. 100 Kč + 14 Kč poštovné) Zájemci si mohou napsat na adresu redakce: Getsemany, Alšova 1247, 252 28 Černošice nebo na e-mailovou adresu: hradilek@etf.cuni.cz

V edici Studijní texty Centra Aletti vydalo nakladatelství Refugium Velehrad-Roma sborník Polarizace české katolické církve? sestavený z příspěvků kolokvia na stejné téma, konaného 22. 6. 2000. Třebaže kvalita (a tematická koncentrovanost) příspěvků je zřetelně nevyrovnaná, stojí některé z textů za přečtení. Například úvodní text P. Ambrose není plytký; a také pokus o typologii polarizací v článku A. Opatrného může sloužit jako základ pro další rozvíjení a prohloubení (jakkoli nás příliš netěší, když se v jeho optice např. Getsemany ocitají v jedné škatulce se Světlem a Mezinárodním katolickým reportem; ovšemže má milý bratr Aleš právo na vyslovení názoru, stejně jako zase my si můžeme myslet svoje o lidech, kteří všechno vědí nejlíp).

A nejlepší nakonec: česká katolická církev si i podle dojmu z tohoto materiálu začíná postupně svoji rozrůzněnost nejen uvědomovat, nejen se klasifikovat na „my“ a „oni“, na „dobré“ a „špatné“, ale ve svých osvícenějších představitelích už i přijímat rozumnou pluralitu a pluriformitu ne pouze jako ohrožení, ale i jako dar a přednost, ba jako normální situaci církve. Ještě je tam sice občas k zaslechnutí naše obvyklá římskokatolická sebestřednost a porůznu se přemílají všelijaké neomylné nauky magisteria a některých spoluautorů sborníku, nicméně tam (u F.X. Halase) čteme také klasické in principiis unitas, in dubiis libertas, in omnibus caritas (jednota v zásadním, svoboda ve sporném a ve všem ať je láska). Teď ještě přijmout, že těch dubiis je daleko více, než se obecně soudívalo, a hlavně že caritas má stát na prvním místě.

Amnesty International a pražský sbor ČCE U Salvátora zve na bohoslužbu za oběti mučení. Koná se 6.3.2001 v 18,30 hod., káže Svatopluk Karásek.