Jste zde

Česká liturgie

Od třetí čtvrtiny 14. století zaznamenávají po tři sta let Čechy velice pozoruhodné sakramentální a liturgické hnutí. Vzniklo v „jeruzalémské" komunitě reformátorsky orientovaného kněze Jana Milíče, jakož i tamního kněžstva, laiků (svobodných ženatých či vdaných) a značného počtu bývalých prostitutek, kteří se shromažďovali k dennímu slavení eucharistie, při kterém se kázání konalo v národním jazyce a přijímání bylo podáváno všem, kdo si to přáli. V tehdejší  eschatologicky naladěné společnosti tato iniciativa vyvolávala v životě laiků obnovené nadšení pro pravidelné přijímání, stejně jako pro roli přijímání při sociální transformaci. Koncem 14. století získalo toto hnutí podstatnou teologickou podporu, a to zvláště od Matěje z Janova, jakož i aprobací pražským arcibiskupem (Jan Jenštejn) a popularizací v celém Českém království spisy laika Tomáše Štítného ze Štítného v češtině.

V prvních letech 15. století bylo alespoň týdenní, avšak nejlépe každodenní přijímání široce rozšířenou praxí v celých Čechách. Inspirováni převážně obsáhlou sbírkou textů (biblických, patristických, bohovědných a kanonických), která stála za touto praxí, začali někteří teologové (zvláště Jakoubek ze Stříbra a Mikuláš Drážďanský) prosazovat obnovu laického kalicha, což bylo zavedeno v roce 1414, když Jan Hus čekal v Kostnici na svůj soud před koncilem. Husova smrt na hranici 6. července 1415 zapůsobila jako katalyzátor, který prosadil laický kalich a učinil ho symbolem české rezistence vůči římské autoritě. (Právě kvůli praxi přijímání pod obojími způsoby, sub utraque specie, začalo být toto hnutí nazýváno utrakvistické a jeho členové utrakvisté - husité bylo označení, které požívali pouze nepřátelé tohoto hnutí.) O dva roky později, v roce 1417, za použití stejné sbírky textů, která byla užívána pro podporu častého přijímání, obohacené ještě o další texty podporující přijímání z kalicha, rozšířili Jakoubek a další teologové okruh účastníků přijímání na všechny pokřtěné včetně nemluvňat. Po dobu asi dvě stě let zůstalo pravidelné přijímání všemi pokřtěnými bez ohledu na věk základním znakem utrakvismu.

Když v roce 1419 vypukla husitská revoluce, začaly extrémističtější skupiny uvnitř utrakvismu klást radikálnější požadavky i na liturgickou reformu. Skupiny koncentrované v jižních Čechách, jejichž členové jsou známi jako táborité, zavrhly římský ritus a vrátily se k tomu, co viděly jako „biblickou" jednoduchost a odstranily v liturgické praxi všechno, pro co nemohly najít v Písmu žádnou oporu. Po porážce táboritů při bitvě u Lipan v roce 1434 byly tyto radikální iniciativy zahnány do podzemí, avšak objevily se opět v pozdější části onoho století v malé reformní skupině, která sama sebe nazývala Jednota bratrská, Unitas fratrorum. Tato skupina vytvořila obřad biřmování mladistvých, který se podle Erasma stal modelem pro reformovanou konfirmační praxi reformátorů 16. století.

Mnohem významnější byly iniciativy podniknuté pro překlad celé římské liturgie (eucharistie, hodinek a ostatních obřadů) do češtiny. Jistebnický kancionál je důležitým svědectvím o této iniciativě, která se datuje do doby kolem roku 1420, avšak v současné době vědci nemohou potvrdit, do jaké míry bylo užívání kancionálu rozšířeno v době před druhou dekádou 16. století. (Bible existovala v českém překladu již od 14. století a nejpozději od roku 1380 docházelo k pokusům číst v češtině mešní lekce. Již od počátku hnutí hrály v utrakvistické bohoslužbě významnou roli náboženské písně v národním jazyce.)

Porážka českých stavů při bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 přinesla zpočátku pozvolné a později absolutní prosazování protireformace v českých zemích. Zpočátku probíhalo jisté přizpůsobení se utrakvistické liturgické praxi (časté přijímání sub utraque specie a předčítání mešních čtení v národním jazyce), avšak již brzy byla požadována totální konformita s normami potridentských liturgických knih a jakákoliv náboženská praxe odlišná od římského katolictví nebo judaizmu se stala protizákonnou.

David R. Holeton, The Evolution of Utraquist Liturgy: A Precursor of Western Liturgical Reform, Studia Liturgica XXV, 1995, 51-57; The Bohemian Eucharistic Movement in its European Context, The Bohemian Reformation and Religious Practice I, 1996, 23-47; The Evolution of Utraqistic Eucharistic Liturgy: A Textual Study, The Bohemian Reformation and Religious Practice II, 1998, 97-126; The Fifteenth Century Bohemian Origins of the Reformation Understanding of Confirmation, With Ever Joyful Hearts: Essays on Liturgy and Music in Honor of Marion H. Hatchett, ed. J. Neil Alexander, New York 1999, 82-102.