224 - únor 2011

Mistr Jeroným Pražský

Jeroným, Husův přítel, žák a druh v životě i ve smrti, se narodil asi v r. 1380 nebo krátce před ním na Novém Městě pražském. V září r. 1398 dosáhl na pražské univerzitě bakalářského gradu a následující rok se se svolením svého učitele Husa odebral na studia do Oxfordu. Výběr univerzity byl nepochybně motivován touhou poznat blíže dílo Wyclifovo. Veřejný příklon k jeho filosofickým názorům se však neslučoval s dalším Jeronýmově působením v Anglii, a tak se mladý scholár r. 1401 vrací do Čech a s sebou přiváží opisy dvou z nejvýznamnějších Wyclifových děl - Dialogus a Trialogus. V r. 1403 údajně vykonal pouť do Jeruzaléma, jak se o tom zmiňuje ve své výpovědi před koncilem. Je pravdou, že od jara 1402 do jara 1404 nemáme o Jeronýmovy žádnou písemnou zprávu. V dubnu 1404 se Jeroným zapsal jako bakalář na Sorbonně, kde se stal v 1405 magistrem. Při své inaugurační řečí pobouřil univerzitní mistry svým filosofickým realismem, inspirovaným Wiclifovým učením. Protože nezůstalo u této jediné provokace, musel se Jeroným někdy zkraje roku 1406 zachránit útěkem z Paříže. Oproti obecně panujícímu přesvědčení se zřejmě vypravil nejprve do Kolína nad Rýnem a po krátkém tamním působení odešel do Heidelbergu. Tento spěch byl asi vyvolán opět jeho výbušnými disputacemi, za jejichž obsah hrozilo předání inkvizici ať už šlo o učení pařížské či kolínské... I jeho heidelberská vstupní disputace skončila suspendováním ze všech universitních funkcí a obžalobou podanou k wormskému biskupovi. Příčinou pobouření byl jednak jakýsi „štít" s trojičním schématem, na němž Jeroným vysvětloval své pojetí sv. Trojice, přirovnávaje ji přitom ke sněhu, ledu a vodě. Druhým neodpustitelným výrokem bylo označení nominalistických autorit (v první řadě Ockhama) za „heretiky pravé dialektiky". Do Prahy se Jeroným vrátil r. 1407 a byl zde přijat do mistrovského sboru. Pro jeho univerzitní anabázi se mu také někdy přezdívalo „mistr čtyř univerzit" (jeho protivníci pro něj měli nicméně jinou přezdívku: „athleta Antichristi" - zápasník Antikristův). V r. 1412 se Jeroným v Praze aktivně a kreativně účastnil protiodpustkových bouří. Spolu se studenty uspořádal alegorický průvod, který parodoval odpustkovou kampaň Jana XXIII. (který se tímto způsobem snažil financovat své vojenské tažení proti neapolskému králi). Happening končil tím, že byly spáleny nepodobeniny odpustkových bul, které předtím přihlížejícím lascivním způsobem nabízel student převlečený za nevěstku. Jeroným dovedl frašku ad absurdum, když se - aby předešel královu hněvu - vydal v nuzáckém přestrojení na králův hrad Žebrák a žádal tam o odpuštění. Václava taškařice upřímně pobavila a na trest za drzé pražské představení ani nepomyslel.

Z Jeronýmových cest je zvlášť pozoruhodná jeho výprava z r. 1413 do Polska a Litvy za velkovévodou Vitoldem. Podobně jako v případě pouti do Jeruzaléma, také tato cesta je doložena pouze zprávou z akt kostnického koncilu. Není zvláštního důvodu, proč jim v tomto punktu nedůvěřovat - podstatnější otázkou je Jeronýmova motivace k cestě do ortodoxních oblastí. Pravděpodobně za ní stála kombinace diplomatických (získávání nových posil na stranu reformního hnutí) a věroučně-disciplinárních (otázka přijímání podobojí) pohnutek. Cesta a její průběh se staly v Jeronýmově procesu přitěžující okolností, zejména kvůli svědectvím, že se Jeroným horlivě klaněl ikonám a odmítal druhý křest v případě, že chce křesťan pravoslavně pokřtěný přejít na stranu římskou.

Do Kostnice přibyl Jeroným dne 4. dubna 1415 na základě svého slibu daného Husovi před jeho odjezdem. Nedostal však záruky svobodné disputace, a tak se zakrátko rozhodl sněm opustit. Nepodařilo se mu ale dospět až do Čech, byl poznán, zatčen a na konci května byl na základě předvolání sněmu znovu dopraven do Kostnice - tentokrát již v poutech. Po necelém půlroce trýznivého žaláře a vyslýchání vzal jeho případ nečekaný obrat - Jeroným se v září r. 1415 zřekl učení Wiclifova i Husova a odvolal své předchozí názory. Přes to, že mocní kardinálové jej po tomto aktu chtěli propustit na svobodu, jeho domácím nepřátelům, českým žalobcům v čele s Mikulášem de Causis (z Německého Brodu), se podařilo v únoru následujícího roku dosáhnout obnovení procesu, byla sepsána nová obžaloba čítající více než 100 bodů. Závěrečné pětidenní jednání se konalo v květnu 1416. Jeroným dokázal odpovídat na otázky velmi pohotově a nejednou i ironicky vtipně. V první řadě ale popřel své dřívější odvolání a vyhlásil, že se s Husem i Wiclifem (kromě jeho učení o svátostech) shoduje ve všech názorech. Na závěr jednání mu byl 30. května ve stručnosti přečten rozsudek koncilu a stejně jako Hus, přijal i Jeroným papírovou čepici heresiarchy, pomalovanou ďábly a byl odveden na břeh Rýna. Zde skonal na hranici za zpěvu „In manus tuas commendo spiritum meum..."

Jan Klípa