Jste zde

Biskupské svěcení žen u anglikánů

Z pozice nezúčastněného by bylo možno nad oním zdánlivě nekonečným přetahováním ve věci biskupského svěcení žen v Church of England zavrtět hlavou a jinak se jím nezabývat. Ale to by bylo krátkozraké: Mateřská církev celosvětového anglikánského společenství prodělává totiž před očima veřejnosti proces, ke kterému by bylo v katolické církvi mělo dojít dávno, který je však blokován vetem učitelského úřadu. Je to proces plný zádrhelů a záludností, jizev a citlivých míst, je to zásadní spor o církevní tradici a úřední teologii právě tak jako o otázky církevní praxe a církevního práva.

Rozhodnutí ve prospěch kněžského svěcení žen padlo v anglikánské církvi před dvaceti lety. Generální synoda je v listopadu 1992 odhlasovala potřebnou dvoutřetinovou většinou. Mezitím je z nově svěcených kněží v anglikánských diecézích v Anglii nejméně polovina žen; v roce 2010 bylo poprvé vysvěceno více žen než mužů. V Church of England existuje ovšem jistý nepatrný počet obcí, které ženy jako kněze odmítají; umožňuje jim to zvláštní právní status, vytvořený během procesu legalizace svěcení žen.

Přesně o takový zvláštní status teď jde i ve věci svěcení žen na biskupy (které se v jiných členských církvích anglikánského společenství praktikuje už dlouho, např. v USA, Austrálii a na Novém Zélandě). Před zasedáním generální synody Church of England ve dnech 6.-9. července t. r., na němž mělo padnout rozhodnutí, biskupové návrh změnili. Připojili k němu klauzuli, podle níž v obcích, které odmítají ženy jako biskupy, smějí být pověřeni pastorací pouze biskupové a kněží, kteří je rovněž odmítají z teologických důvodů.

Tím se biskupové snaží odpůrcům svěcení žen maximálně vyjít vstříc v naději, že je pro věc přece jen ještě získají. V tomto smyslu argumentovat v debatě na generální synodě také arcibiskup z Canterbury Rowan Williams, který zároveň uvedl do protokolu: „Potřebujeme prohlubující, obohacující a zlidšťující přítomnost žen v grémiu biskupů a v celé církvi - a potřebujeme ji naléhavě."

Zmíněná změna navržená biskupy však narazila na takový nedostatek pochopení, že to ohrozilo celou hlasovací proceduru. Proto přijala generální synoda návrh biskupa z Doveru Trevora Willmotta, aby bylo rozhodnutí odloženo (288 hlasů pro odložení, 144 proti, 15 účastníků se hlasování zdrželo). Generální synoda se teď bude tématem biskupského svěcení žen v Church of England zabývat na zvláštním zasedání v listopadu. Do té doby mají biskupové co dělat, chtějí-li najít cestu ze slepé uličky. Jde o to, navrhnout takovou formulaci pro stanovení výjimky, která by byla přijatelná pro co největší počet stoupenců i odpůrců biskupského svěcení žen, a tím dosáhnout nutné dvoutřetinové většiny ve všech třech „komorách" generální synody (biskupové, klérus, laici). Příslušný zákon by pak musel být schválen parlamentem a obdržet královský souhlas (Royal Assent). První ženu ve funkci biskupa by pak Church of England mohla mít v roce 2014.

To už bude dávno úřadovat nový arcibiskup z Canterbury. Rowan Williams oznámil letos na jaře, že složí funkci ještě v průběhu tohoto roku. Proces hledání jeho nástupce již započal. Kandidáta navrhne ministerskému předsedovi jmenovací komise. Mohl by to být arcibiskup z Yorku John Sentamu nebo londýnský biskup Richard Chartres, tedy č. 2 a č. 3 v hierarchii anglikánské církve, anebo také biskup z Coventry Christopher Cocksworth, pocházející z tábora evangelikálů. Rowan Williams dokázal s velkým úsilím udržet společenství pohromadě, ale neuspěl se svým pokusem posílit vzájemnou vstřícnost uvnitř anglikánského společenství tím, že vyzval jednotlivé členské církve, aby se zavázaly dodržovat Anglikánskou úmluvu (Anglican Covenant). Osm členských církví ji sice mezitím přijalo, ale odmítla ji nejen jeho vlastní Church of England, ale naposledy i anglikánská církev Nového Zélandu.

Anglikánské společenství zůstává v rámci světového křesťanstva zvláštním případem. V jeho členských církvích je třístupňový úřad biskupa, kněze a jáhna spojen se synodálním systémem, na celosvětové úrovni v něm fungují zastřešující orgány (jednou za deset let se koná Lambeth Conference všech biskupů, každé dva až tři roky Anglican Consultative Council, tj. setkání vedoucích biskupů), zároveň se ale skládá ze zcela autonomních církví ve všech světadílech. A uvnitř tohoto společenství ještě k tomu existuje ojedinělá Church of England se svými tradičními vazbami na státní instituce (established by law). Ale právě ze zvláštních případů se lze také lecčemu přiučit.

Z Herder Korrespondenz přeložil Ondřej Bastl