Svěcení žen v pravoslavné církvi: vize Elisabeth Behr-Sigelové

Úvod

Otázka svěcení žen se v pravoslavné církvi objevila poté, co se většina pravoslavných církvi stala členem Světové rady církvi, což problém nastolilo.1 Pravoslavné církve musely reagovat vypracováním oficiálního vyjádření svého vztahu ke svěcení žen. V roce 1988 se na Rhodu konala pravoslavná teologická konference pod názvem Místo žen v pravoslavné církvi a otázka svěcení žen2. Výsledkem konference byl dokument shrnující stanovisko pravoslavné církve k tématu svěcení a roli žen v pravoslavné církvi obecně.3

Konference se také zúčastnila Elisabeth Behr-Sigelová (1907–2005), francouzská pravoslavná teoložka, která se otázce svěcení žen v pravoslavné církvi dlouhodobě věnovala a jejíž názor zde chci představit.

Nejdříve představím argumenty proti svěcení žen vypracované na rhodské konferenci.4 Spolu s jednotlivými závěry přiblížím také argumentaci a úvahy, kterými se konference řídila a na základě kterých ke svým závěrům dospěla.

Druhá kapitola je pojata jako představení Elizabeth Behr-Sigelové a jejího životního díla.

Ve třetí kapitole představím názor Elisabeth Behr-Sigelové na otázku svěcení žen v pravoslavné církvi. Zaměřím se na to, jakým způsobem svá stanoviska argumentovala, o co se opírala a s jakými názory polemizovala.

Druhá a třetí část práce vychází ze sbírky esejů Decerning the signs of the times. The vision of Elisabeth Behr-Sigel5 a knihy Svěcení žen v pravoslavné církvi6.

1. Argumenty proti svěcení žen podle dokumentu rhodské konference

Podle výsledků kongresu nemožnost svěcení žen vychází z církevní tradice a má několik důvodů. Tyto jednotlivé důvody se dají spojit do několika skupin podle způsobu argumentace.

První důvodem je „příklad Ježíše Krista“7, který nezvolil žádnou ženu mezi své kněze. Tento důvod se opírá o svědectví Písma, podle kterého Ježíš Kristus nikdy nesvětil ženy jako kněžky.

S tímto důvodem těsně souvisí další: apoštolové, kteří následovali příkladu Ježíše Krista, nikdy nesvětili ženy do tohoto speciálního kněžství církve. Tento argument je založen na učení o tom, že v církvi existují všeobecné kněžství, ke kterému jsou povoláni všichni věřící, a svátostné kněžství, které je vnímáno jako zvláštní dar Hospodina církvi skrze Ducha svatého. Toto svátostné kněžství ikonicky ukazuje Krista jako hlavu těla. Hospodin daruje toto zvláštní kněžství apoštolům a jejich nástupcům. Protože Kristus, apoštolové a prvotní církev udělovali toto kněžství mužům, není možné, aby bylo udělováno ženám. Tím, kdo uděluje svátosti v církvi, je Kristus, který je jediným opravdovým veleknězem. Tak kněz poskytuje neboli propůjčuje Kristu, který je neviditelně přítomen v církvi skrze svého Ducha, svůj jazyk a ruce, pomoci kterých se uskutečňuje svátost. Kněz při liturgii symbolizuje Krista, druhou osobu Trojice – Syna, který se vtělil do muže, nikoli do ženy. Proto během liturgie může Krista představovat pouze muž.

Další důvod se zakládá na učení apoštola Pavla.8 Vychází se z biblického verše 1Tm 2,11 („Žena ať přijímá poučení mlčky s veškerou podřízeností. Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést“) a Ga 3,28 („Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši“).9 V argumentaci se opírá o učení o přirozeném řádu, podle kterého se pohlavní rozdílnost liší od rasové a národnostní rozdílnosti tím, že existovala již před pádem. V eschatologické perspektivě bude tato pohlavní rozdílnost překonána (Ga 3,28), ale teď ještě překonána není, a proto je třeba dodržovat přirozený řad tak, jak o něm učí apoštol Pavel.10

Poslední dva důvody se dají spojit do jedné skupiny. Základní argumentace obou úzce souvisí s Bohorodičkou. Protože ani Bohorodička „nebyla zasvěcena jako kněžka, přestože byla vyznamenána možností být Matkou vtěleného Syna a Slova“11, ani ženy nemohou být svěceny jako kněžky. Poslední důvod tento argument rozvádí. Zakládá se „na kritériu analogie, podle které kdyby ženám bylo dovoleno se stávat kněžkami, toto kněžství by především bylo uskutečňováno Bohorodičkou“.12 K tomuto výroku napomáhá typologická argumentace, která spojuje Adama s Kristem a Evu s Marii. První žena Eva neuposlechla Hospodinova zákazu, čímž uvedla svět do zajetí smrti a hříchu. Marie se podřídila Hospodinově vůli a skrze to umožnila osvobození a spásu světa. Eva, Marie a ženy se nacházejí ve zvláštním spojení. Skrze Evu byly ženy proklety, skrze Marii oslaveny. Marie je také ideálem ženství. Ale ani tato ideální žena nebyla vysvěcena jako kněžka. Vysvětluje se to zvláštním spojením, které existuje mezi ženami, Marii a ekonomií (domostroitelstvo) svatého Ducha. Muži jsou spojeny s ekonomii Krista, s kterou je spojeno i svátostné kněžství.13

2. Život a dílo Elizabeth Behr-Sigelové

Elisabeth Behr-Sigelová (1907–2005) se narodila v Alsasku – její otec byl protestant a její matka židovského původu. Behr-Sigelová byla pokřtěna v luterské církvi14 a stala se jednou z prvních žen, které dostaly povolení ke studiu na Evangelické teologické fakultě ve Štrasburku.15 Během studia se seznámila ruskými studenty, kteří na univerzitě studovali. Tak začalo její setkání se světem ruské emigrace a pravoslaví. V roce 1929 Behr-Sigelová konvertovala k pravoslaví.16 Zajímavou stránkou její biografie je skutečnost, že osm měsíců působila v jedné alsaské vesnic jako farářka reformované církve, ačkoli již byla pravoslavná.17 Behr-Sigelová se znala osobně s Nikolajem Berďajevem, Sergejem Bulgakovem, matkou Marii Skobcovovou, Vladimírem Losským a Pavlem Evdokimovem. Velký vliv na ní mělo přátelství s otcem Lvem Gilletem, významným pravoslavným teologem, který působil pod pseudonymem Mnich východní církve.18

Behr-Sigelová zaujímá ve východním pravoslaví jedinečné místo. Po dlouhá léta svého působení pomáhala ruským emigrantům ve Francii adaptovat se v nových podmínkách. Během druhé světové války spolu se svými přáteli poskytovala úkryt Židům. Jako teoložka se věnovala dějinám a spiritualitě pravoslavné církve, o nichž napsala řadu prací.19 Aktivně se podílela na ekumenickém dialogu mezi církvemi.

Behr-Sigelová se snažila o rozšíření role žen v pravoslavné církvi. Místem žen v církvi se zabývala i teoreticky ve svých teologických dílech. Shledává situaci žen v církvi jako pro křesťanství nepřirozenou a hledá a poukazuje na kořeny, které k této situaci vedly.20 Zdroje pro svoji argumentaci čerpá v Písmu a tradici pravoslavné církve. Kritizuje jednostranné čtení „ženských“ pasáži v Písmu a kriticky zkoumá i vlastní pravoslavnou tradici. Nedělá to jako vnější pozorovatelka, ale snaží se o pohled zevnitř, jako „věrná dcera své církve“.21 Ve vztahu k tradici se řídí zásadou zformulovanou Kalistem Warem, že je třeba rozlišovat mezi „posvěcenou církevní tradicí, která je opravdovým vyjádřením božího zjevení, a tradicemi lidskými, které ho často zkreslují a zatemňují“.22

3. Vize Elisabeth Behr-Sigelové

Pro Behr-Sigelovou bylo důležité poukázat na to, že tradice často vykládala Písmo způsobem ne příliš nakloněným ženám.23 Její eseje věnované vztahu Ježíše a žen24 i Marie a žen25 sice neobsahují přímé argumenty pro svěcení žen, napomáhají ale k otevření nové perspektivy ve vnímaní tohoto problému.

Elisabeth Behr-Sigelová si všímá toho, jakým způsobem Ježíš v příběhu Nového zákona s ženami komunikuje. Ježíše doprovází dosti malá skupina žen, ale i přesto se Ježíš na ně neobrací jako na oddělenou skupinu a nikdy je jako zvláštní skupinu neoslovuje.26 „Ježíš nikdy neodsuzuje nedostatky, které jsou obvykle ženám přisuzovány: slabost, lehkovážnost, smyslnost, nadměrnou emocionalitu. A nevychvaluje také ženské ctnosti.“27 Podle Behr-Sigelové Ježíšův zájem není zaměřen na ženy jako takové, ale na konkrétní ženy, na každou z nich, se kterou se setkává osobně. Ježíš nevnímá ženy jako „plemeno“, skupinu nebezpečných a opovrženíhodných bytostí.28 V pozoruhodném příběhu o Martě a Marii není ani jedna z pozic, které tyto ženy zaujímají, ani odsouzená, ani vyzdvižená jedna nad druhou jako lepší nebo horší, jako více nebo méně patřící k ženě.29 Behr-Sigelová cituje protestantskou teoložku France Querreovou: „Ježíš skoncoval s mýtem o Evě jako té, která jakožto žena vnesla hřích do světa, skrze kterou se její prokletí a její vina přenesla na všechny ženské generace.“30

Podle Behr-Sigelové je obdaření řečí definicí osobnosti. Ježíš vnímá ženy jako osobnosti. Nejenom on sám promlouvá k ženám, obrací se na ně jako první, ale i ženy se obracejí na Ježíše, dokonce s ním vedou dialog, pronášejí důležitá vyznání jako Marta z Betanie (J 11,27), nebo Samařanka (J 4,7nn). Ježíš dovoluje ženám, aby s ním diskutovaly, a nechává se jimi i přesvědčit. Jsou to ženy, kdo sdělují radostnou zvěst o vzkříšení Pána všem učedníkům. Obě pohlaví – žena stejně jako muž – mají možnost mluvit, vyjadřovat své touhy, bolesti, podávat svědectví o světu, tak jak ho vidí, podávat svědectví o sobě, podávat svědectví o Bohu.31

Behr-Sigelová považuje postavu Marie za neoddělitelnou od postavy Ježíše. Vztah Marie a Ježíše je prototypem vztahu věrného učedníka a učitele.32 Marie ale bývá často vnímaná jako archetyp ženství. Behr-Sigelová si klade otázku, mají-li ženy jenom proto, že mají s Marii stejné pohlaví, nárok na privilegovaný vztah s Marii? Nakolik je vnímání Bohorodičky jako ideálu ženství oprávněné? A přispělo uctívaní Marie církví k tomu, aby byla rozpoznána a uznaná důstojnost ženy?

Behr-Sigelová tvrdí, že jak v západní, tak i v východní církvi byli propagátory mariánské zbožnosti většinou (ne-li vždy) muži. Ženy se vypracování mariánské teologie neúčastnily, měly zakázáno kázat, a tak nemohly poskytnout svůj pohled na Marii. Mariánskou teologii rozvíjeli muži, kteří možná nevědomky vtiskli do teologie Marie své vlastní touhy a představy ideální ženy, vizi, kterou oni spojovali s druhořadou rolí skutečných žen v patriarchální společnosti.33

Podle Behr-Sigelové tato idealizace Marie vede k ambivalenci vztahu mezi Marií a reálnými ženami.34 Panenství Marie, které je často chápáno více ve fyzickém nežli teologickém, christologickém a spirituálním významu, činí distanci mezi Marií a reálnými ženami nepřekonatelnou. Marie jako ideál ženy se jeví jako protiklad Evy – první ženy, která uvedla svět do zajetí hříchu a smrti a na jejíž vině má podíl každá žena. Podle Behr-Sigelové však ani démonizovaná Eva, ani idealizovaná Marie nemají s obyčejnými ženami nic společného.35

Za další problematický aspekt spojený s Marií Behr-Sigelová považuje představu její zvláštního napojení na svatého Ducha. Podle této představy je ženství sublimováno ve svatém Duchu. Není však chyba dělat z Marie nějakou esenci ženství? Pokud budeme vnímat Marii jako sám archetyp ženství, nebude tím právě její ženství umenšeno? Ona je žena, ale také plně lidská bytost, ve které podle Maxima Vyznavače „rozdělení mezi mužem a ženou je překonáno“.36 Umístěním Marie nad všechny ženy je ale takové rozdělení zachováváno a navíc sakralizováno. Taková spekulace je v rozporu s křestním hymnem umístěném v listu Galatským: „Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Ga 3, 26–28). V praxi taková představa slouží jenom k oddělení idealizovaných žen od jakýchkoliv funkcí v církvi, které s sebou nesou autoritu a možnost rozhodovat.37

Ženy jsou stejně jako muži pozvány k participaci na uskutečnění božího plánu pro lidství. Marie podle tradice církve není archetypem ženy nebo ženské svatosti. Je spíše symbolem církve, těla Kristova, jehož členy tvoří jak muži, tak i ženy. Marie anticipuje nového člověka, novou bytost a novou proměněnou lidskost.38

Dnes, říká Behr-Sigelová, teologové, aby si udělali dobré svědomí, mají tendenci idealizovat zvláštní ženská charizmata, která jsou výrazně jiná než charizmata mužská.39 Biologické odlišnosti tak automaticky přenášejí na duchovní oblast. Lidství obou, jak muže tak i ženy, je však podle Behr-Sigelové důležitější než pohlavní rozdíly. Člověka určuje lidství, nikoliv pohlavnost, neboť ta existuje i u zvířat.40 To ovšem neznamená, že pohlavnost není pro lidské bytosti důležitá. Podle Behr-Sigelové je pohlavní rozdílnost člověka pozváním ke komunikaci respektující odlišnost jiné osobnosti.

Charismata v křesťanském smyslu jsou dary Ducha svatého. Rozmanitost služeb je určována rozmanitostí charismat, kterými Duch svatý neobdarovává jednotlivé skupiny lidí, určené podle těch či oněch obecných charakteristik (rasových, národnostních, sociálních nebo pohlavních) – Duch obdarovává vždy konkrétního, jedinečného člověka.

V tradici a liturgické praxi církve můžeme názorně spatřit kontrasty, které ženy v pravoslaví doprovázejí. Hned vedle sebe nacházíme osvobozující zvěst evangelia i archaická tabu, teologickou antropologii jak fyzickou, tak i spirituální a misogynní stereotypy zděděné po patriarchální společnosti. Ženství vyzařuje ze všudypřítomných ikon Bohorodičky, ale přístup k oltáři ženám zůstává zapovězený. Ženy, které vyšly vstříc zmrtvýchvstalému Kristu, tituluje pravoslavná církev „Apoštolkami apoštolů“, ale čtení evangelia na bohoslužbě je ženám zakázáno.41

Společné povolání pro pokřtěné ženy a muže je prorocky vyhlášeno ve svátosti křestní iniciace. Je určeno všem bez rozdílu pohlaví. Křest ponořením do vody znamená zrození do nového života ve společenství se vzkříšeným Kristem. Následující pomazání části těla svěceným olejem znamená pečeť svatého Ducha a vytváří z každého pokřtěného pomazaného Páně. Čerstvě pokřtěná dívka, stejně jako čerstvě pokřtěný chlapec, se oblékají do nových šatů. Zároveň ale v momentu, kdy jsou veškeré rozdílnosti takto setřeny a překonány, pokračuje rituál v rozporu s touto představou. Pokřtěný muž nebo chlapec se je veden, případně odnesen do oltářního prostoru, zatímco pro dívku či ženu zůstávají oltářní dveře zavřeny. Dnes, říká Behr-Sigelová, mnoho pravoslavných žen začíná vnímat tento rituál jako diskriminující a touží po změně.

Behr-Sigelová se obrací k antropologii svatých Otců: Kapadočanů a Maxima Vyznavače. Analyzuje jejich pohled na maskulinitu a femininitu. Otcové potvrzují ontologickou jednotu muže a ženy. Ve středu jejich antropologických úvah se nachází Genesis 1,27–28 a List Galatským 3,27–28.42 Žena stejně jako muž obdržela privilegium být stvořena jako obraz Boží. Řehoř z Naziánu říká: „Jeden a tentýž Stvořitel pro ženu a muže, pro oba dva stejná hlína, stejný obraz, stejná smrt, stejné vzkříšení.“43 Pro církevní Otce byla žena často „protějškem“, „jiným“, se kterým oni mohou vést dialog, jejich učitelkou v duchovním zápasu.44 Jejich rovnostářství vycházelo z eschatologické perspektivy naplnění času, kdy pohlavnost bude radikálně proměněna.45

Otcové často mluví o lidské přirozenosti Krista, o vtělení, o jeho zlidštění, ale ne o jeho zmužštění. Nedělají to ani na těch místech, kde by zjevně mohli na mužskou přirozenost Kristovu poukázat. Když se podíváme na liturgické texty, doprovázející svátek Kristovy obřízky, uvidíme, že otcové mluví o Kristově kenozi, o jeho podřízení se zákonu. Pro církevní otce nebylo tolik důležité, že se Syn stal mužem (vir), ale, že se stal člověkem (homo).46 Právě z těchto důvodu se podle Behr-Sigelové nejeví argument o liturgickém symbolismu, kde kněz symbolizuje Krista, jako relevantní. Jediným vykonatelem svátosti je Kristus. Kněz mu pouze propůjčuje své ruce a jazyk. Proč tyto ruce a jazyk tedy nemohou patřit ženám?47

Behr-Sigelová také podotýká, že patristické období se shoduje se službou žen diakonek v církvi. Náplň jejich služby reagovala na jejich potřeby v srdci patriarchální společnosti. Tato služba byla uznávána jako opravdové svěcení. Dodnes v pravoslavné církvi tato možnost existuje. Např. v 19. století se začalo v ruské pravoslavné církvi pracovat na přípravě obnovení řádu diakonek. Tento pokus ale kvůli vypuknutí revoluce v roce 1917 nebyl uskutečněn.48

Závěr

Podle Behr-Sigelové se svěcení žen dá odůvodnit teologicky. Kněžské svěcení je darem Ducha svatého. Dary Ducha se vztahují na celou církev a nejsou podmíněny pohlavím toho, kdo tyto dary přijímá. Antropologie svatých otců ženy nevylučuje, jejich christologie neklade důraz na Kristovo mužství, ale na jeho lidství, na němž participují také ženy.

Zároveň si je ale Behr-Sigelová vědoma toho, že rozhodnutí o svěcení žen by určitě vedlo k rozštěpení církve. Proto závěrem říká: „S uvědoměním si takového nebezpečí zmírníme svou netrpělivost. Nejdůležitější dar je láska a láska je „trpělivá“ a „vždy doufá“ (1 K 13, 4–7).“49

Pro mě je důležité, že v mé vlastní církvi existuje prostor pro vedení diskuse o možnosti svěcení žen. Tato práce byla pro mě hledáním teologických argumentů a předpokladů, které by tuto možnost otvíraly. Vize Elizabeth Behr-Sigelové poukazuje na existenci těchto možnosti i na to, že v současné době je třeba být otázce svěcení žen opatrnými. Je to otevřená otázka do budoucna.

Seznam použité literatury

BEHR-SIGEL, Elisabeth, Rukopoloženije ženščin v Pravoslavnoj cerkvi, Moskva: BBI, 2000. [Рукоположение женщин в Православной церкви, Москва: Библейско-Богословский институт имени апостола Андрея, 2000 = Svěcení žen v Pravoslavné církvi].

PLEKON, HINKLICKY, Descerning the Signs of the Times.The Vision of Elisabeth Behr-Sigel, New York: St Vladimir`s Seminary Press Crestwood, 2001.

In Memory of Elisabeth Behr-Sigel, [online]. (cit. 8. září 2015). URL: http://www.stnina.org/online-journal/announcements/memory-elisabeth-behr...

RYAN, Jerry, Elisabeth Behr-Sigel, 1907-2005, [online]. (cit. 8. září 2015). URL: https://incommunion.org/2006/02/19/elisabeth-behr-sigel-1907-2005/ .

Итоговый документ Межправославной богословской консультации, Место женщины в Православной Церкви и вопрос о хиротонии женщин [online]. (cit. 8. září 2015). URL: http://www.pravmir.ru/mesto-zhenshhiny-v-pravoslavnoj-cerkvi-i-vopros-o-... .

1 Viz BEHR-SIGEL, Elisabeth, Rukopoloženije ženščin v Pravoslavnoj cerkvi, Moskva: BBI, 2000. [Рукоположение женщин в Православной церкви, Москва: Библейско-Богословский институт имени апостола Андрея, 2000 = Svěcení žen v Pravoslavné církvi], s. 18.

2 Výsledky konference v ruském překladu pochází z Итоговый документ Межправославной богословской консультации, Место женщины в Православной Церкви и вопрос о хиротонии женщин [online]. (cit. 8. září 2015). URL: http://www.pravmir.ru/mesto-zhenshhiny-v-pravoslavnoj-cerkvi-i-vopros-o-... .

3 Rhodský dokument ovšem neplatí jednou pro vždy pro všechny pravoslavné církve. Aby se rozhodnutí stalo všeobecně závazným, muselo by být přijato koncilem, kterého by se zúčastnily všechny pravoslavné církve.

4 Výsledky kongresu budu citovat podle výše uvedeného ruského překladu.

5 PLEKON, HINKLICKY, Descerning the Signs of the Times. The Vision of Elisabeth Behr-Sigel, New York: St Vladimir`s Seminary Press Crestwood, 2001.

6 BEHR-SIGEL, Elisabeth, Rukopoloženije ženščin v Pravoslavnoj cerkvi, Moskva: BBI, 2000. [Рукоположение женщин в Православной церкви, Москва: Библейско-Богословский институт имени апостола Андрея, 2000 = Svěcení žen v Pravoslavné církvi].

7 Итоговый документ Межправославной богословской консультации, Место женщины в Православной Церкви и вопрос о хиротонии женщин [online]. (cit. 8. Září 2015). URL: http://www.pravmir.ru/mesto-zhenshhiny-v-pravoslavnoj-cerkvi-i-vopros-o-... .

8 Citováno podle Итоговый документ Межправославной богословской консультации, Место женщины в Православной Церкви и вопрос о хиротонии женщин [online]. (cit. 8. Září 2015). URL: http://www.pravmir.ru/mesto-zhenshhiny-v-pravoslavnoj-cerkvi-i-vopros-o-...

9 BEHR-SIGEL, Elisabeth, Svěcení žen v Pravoslavné církvi, s. 18.

10 Viz Итоговый документ Межправославной богословской консультации, Место женщины в Православной Церкви и вопрос о хиротонии женщин [online]. (cit. 8. Září 2015). URL: http://www.pravmir.ru/mesto-zhenshhiny-v-pravoslavnoj-cerkvi-i-vopros-o-....

11 Citováno podle Итоговый документ Межправославной богословской консультации, Место женщины в Православной Церкви и вопрос о хиротонии женщин [online]. (cit. 8. Září 2015). URL: http://www.pravmir.ru/mesto-zhenshhiny-v-pravoslavnoj-cerkvi-i-vopros-o-....

12 Tamtéž.

13 Viz Итоговый документ Межправославной богословской консультации, Место женщины в Православной Церкви и вопрос о хиротонии женщин [online]. (cit. 8. Září 2015). URL: http://www.pravmir.ru/mesto-zhenshhiny-v-pravoslavnoj-cerkvi-i-vopros-o-...

14 Viz In Memory of Elisabeth Behr-Sigel, [online].

URL: http://www.stnina.org/online-journal/announcements/memory-elisabeth-behr...

15 EVDOKIMOV, Michel, Preface in PLEKON, HINKLICKY, Descerning the Signs of the Times.The Vision of Elisabeth Behr-Sigel, New York: St Vladimir`s Seminary Press Crestwood, 2001, s. 10.

16 Viz RYAN, Jerry, Elisabeth Behr-Sigel, 1907-2005, [online]. (cit. 8. Září 2015). URL: https://incommunion.org/2006/02/19/elisabeth-behr-sigel-1907-2005/

17 Viz tamtéž.

18 Viz tamtéž.

19 Viz RYAN, Jerry, Elisabeth Behr-Sigel, 1907-2005, [online].

20 Viz BEHR-SIGEL, Elisabeth, Rukopoloženije ženščin v Pravoslavnoj cerkvi, Moskva: BBI, 2000. [Рукоположение женщин в Православной церкви, Москва: Библейско-Богословский институт имени апостола Андрея, 2000 = Svěcení žen v Pravoslavné církvi].

RYAN, Jerry, Elisabeth Behr-Sigel, 1907-2005, [online]. (cit. 8. Září 2015). URL: https://incommunion.org/2006/02/19/elisabeth-behr-sigel-1907-2005/.

21 Viz tamtéž.

22 BEHR-SIGEL, Elisabeth, Rukopoloženije ženščin v Pravoslavnoj cerkvi, s. 14.

23 Viz PLEKON, HINKLICKY, Descerning the Signs of the Times.The Vision of Elisabeth Behr-Sigel, New York: St Vladimir`s Seminary Press Crestwood, 2001, s. 95.

24 BEHR-SIGEL, Elisabeth, Ježíš a ženy, in PLEKON, HINKLICKY, Descerning the Signs of the Times.The Vision of Elisabeth Behr-Sigel, New York: St Vladimir`s Seminary Press Crestwood, 2001.

25 BEHR-SIGEL, Elisabeth, Marie a ženy, in PLEKON, HINKLICKY, Descerning the Signs of the Times.The Vision of Elisabeth Behr-Sigel, New York: St Vladimir`s Seminary Press Crestwood, 2001.

26 Viz PLEKON, HINKLICKY, Descerning the Signs of the Times.The Vision of Elisabeth Behr-Sigel, New York: St Vladimir`s Seminary Press Crestwood, 2001, s. 96.

27 Viz PLEKON, HINKLICKY, Descerning the Signs of the Times.The Vision of Elisabeth Behr-Sigel, s.96.

28 Tamtéž, s. 96.

29 Viz tamtéž, s. 97.

30 Tamtéž, s. 96.

31 Viz tamtéž, s 96.

32 Viz tamtéž, s. 101.

33 PLEKON, HINKLICKY, Descerning the Signs of the Times. The Vision of Elisabeth Behr-Sigel, s. 103.

34 Viz tamtéž, s. 103.

35 Viz tamtéž, s. 107.

36 Viz tamtéž, s. 107.

37 Viz tamtéž, s. 108.

38 PLEKON, HINKLICKY, Descerning the Signs of the Times.The Vision of Elisabeth Behr-Sigel, New York: St Vladimir`s Seminary Press Crestwood, 2001, s. 112.

39 Viz tamtéž, s. 101.

40 Viz tamtéž, s. 101.

41 Viz tamtéž, s. 115.

42 „I řekl Bůh: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ (Gn 1, 27-28) Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. (Ga 3, 27-28)

43 PLEKON, HINKLICKY, Descerning the Signs of the Times.The Vision of Elisabeth Behr-Sigel, New York: St Vladimir`s Seminary Press Crestwood, 2001, s. 117.

44 Viz tamtéž, s.117.

45 Viz tamtéž, s.117.

46 Viz BEHR-SIGEL, Elisabeth, Rukopoloženije ženščin v Pravoslavnoj cerkv, s. 24.

47 Viz tamtéž, s. 25.

48 Viz PLEKON, HINKLICKY, Descerning the Signs of the Times.The Vision of Elisabeth Behr-Sigel, New York: St Vladimir`s Seminary Press Crestwood, 2001, s. 120.

49 BEHR-SIGEL, Elisabeth, Rukopoloženije ženščin v Pravoslavnoj cerkvi, s. 44.

Ing