Jste zde

292 - duben 2017

autor: 

Amor Dei vincit

Mors vincit omnia, smrt všechno přemáhá. Přinejmenším se tak zdá podle dubnového čísla Getseman plného vzpomínek na mrtvé. Rezignované heslo ze starých náhrobků však tu není správné nebo aspoň ne úplné. Mrtví, které připomínáme, věřili, že jsou ještě silnější moci. Věřili, že Bůh nás provede i roklí smrti a že lidský život má svůj úběžník daleko a vysoko nad jámou hrobu. Amor vincit omnia, řekli by spíše, amor Dei vincit omnia: láska boží vítězí nad vším.

Číslo začíná první částí nekrologu na nejznámějšího mrtvého uplynulého měsíce, kardinála Vlka. Autorem je Martin Vaňáč a zabývá se životem Miloslava Vlka do roku 1989. Dokončení, věnované působení zesnulého po Listopadu, přineseme v příštím čísle.

Druhá vzpomínka patří jednomu ze známých členů bývalé moravské podzemní církve, JUDr. Miroslavu Gorazdu Richterovi, který zemřel 16. února. Autorem je jeden z jeho žáků Igor Kyselka.

A za třetí vzpomíná Pavel Hradilek na františkána Zdeňka Bonaventuru Boušeho, od jehož smrti uplyne 16. dubna patnáct let. Pavel jen naznačuje jak fascinující „Bonyho“ přerod od nevýrazného tradicionalisty k hybateli obnovy a jednomu z nejpronikavějších a nejinspirativnějších teologů české církve své doby, k němuž došlo zřejmě pod vlivem druhého vatikánského koncilu, tak i Boušeho prorocké působení v čele „reformní“ křesťanské obce v Praze-Záběhlicích v dobách Pražského jara. To obojí by si zasloužilo mnohem více místa, ale bylo popsáno již jinde. Pavel proto Boušeho krátký portrét nastiňuje na půdorysu několika sporů, které Bouše vedl – byl velký polemik, takže tento klíč k jeho osobnosti je legitimní.

Do rámce letošního 500. výročí reformace patří článek Jaromíra Vikukela Spor Erasma Rotterdamského s Martinem Lutherem o svobodnou vůli. Jedná se o mírně zkrácenou ústřední část jeho bakalářské práce, obhájené na ETF UK. Obtížné teologické a filozofické téma svobodné vůle ovšem dnes nečteme jen očima Luthera a Erasma. Freudova teze, že nejsme úplně pány ve svém domě, Zimbardův stanfordský vězeňský experiment nebo poznatky moderní neurovědy by pravděpodobně nemohly v podobné polemice chybět, kdyby byla vedena dnes; a je jedním z úkolů systematických i praktických teologů tyto věci vzít v úvahu vedle biblických citátů, kterými se oháněli oba velikáni 16. století.

V tomto čísle Getseman začíná malý seriál příspěvků převzatých z mezinárodního teologického časopisu Concilium 5/2016, nazvaného Kanonické právo na rozcestí. Vydavatelé čísla, Felix Wilfred, Andrés Torres Queiruga a Enrico Galavotti, i autoři jednotlivých příspěvků hledají především odpověď na otázku, jaké změny vyžaduje současné katolické kanonické právo, které platí již více než 30 let (papež Jan Pavel II. vydal nový Kodex roku 1983). Text, kterým začínáme, je z pera Wima Decocka a líčí pozitivní vliv církevního práva na vývoj moderního právního a morálního vědomí – dávní církevní právníci se poměrně úspěšně snažili propojit starořímskou jurisprudenci s křesťanskou láskou a uměřeností.