Obnova liturgie sboru ČCE v Českém Brodě

K historii Českobratrské církve evangelické

ČCE jakožto sjednocená církev existuje v Čechách a na Moravě od r. 1918, jednotlivé farní sbory však mnohdy mají téměř 240letou souvislou kontinuitu už od Tolerančního patentu Josefa II. (1781) – to je případ také Českého Brodu¹. V 18. a 19. století to bylo buď pod hlavičkou Evangelické církve h. v. (= reformovaní, kalvinisté) nebo Evangelické církve a. v. (luteráni). V přednášce se budu nadále vyjadřovat k reformované (h. v.) části ČCE. Jelikož císař v patentu dovolil příchod kazatelů pouze ze zemí Rakouska nebo Uherska, liturgický ráz „helvetské“ církvi proto vtiskli příchozí mladí maďarští kalvinističtí „pastoři“. V Českém Brodě se na začátku existence sboru postupně po sobě vystřídali tři rodilí Maďaři. Osobní spiritualita i liturgické slavení v takto na zelené louce budovaných sborech byla zpravidla protikatolicky formovaná, liturgie zjednodušená, pokud možno co nejprostší, zbavená veškeré mystiky, obrazů, svící, ornátů, vůní a barev. O to větší důraz se kladl na zvěstování Božího slova – tedy výkladu Písma v duchu Kalvínově, podle Helvetské konfese (1566).

Základní podobou nedělní liturgie byla kazatelská bohoslužba slova. Večeře Páně se slavila pouze 4x ročně o velkých svátcích (Vánoce, Velikonoce, Letnice a Díkčinění) a až hluboko do 20. století byla vnímána jako doplněk „bohoslužebného shromáždění s kázáním“.²

Reformovaná agenda

Maďarskými pastory zavedené liturgické zvyklosti našly zásadní ztvárnění v agendě faráře Heřmana z Tardy³, která vyšla v r. 1881.⁴ Tardy zde upravil zavedené zvyky s použitím falcké reformované agendy z 16. století.⁵ Na tuto agendu pak navázala Kniha modliteb a služebností v r. 1939. Na ní se dá ukázat typická povaha liturgického slavení v ČCE, která leckde trvá dodnes.

• Aktivní zapojení společenství do liturgie se nepředpokládá vyjma sbírky a zpěvu písní, po celou dobu mluví jen farář.

• VP předsedá ordinovaný duchovní, ordinace není v apoštolské sukcesi.

• Večeře Páně (podobojí) se slaví pouze 4x ročně jako doplněk kazatelské bohoslužby.

• Komunikanti přijímají v případě vína z jednoho kalicha přímým pitím.

• Chléb se užívá kvašený, „konzumní“.

• Konsekrovaným živlům chleba a vína se neprojevuje žádná zvláštní úcta, po přijímání mohou být odstraněny.

• Liturgie (bez VP) má jednoduchou strukturu:

  • úvod biblickým slovem

  • píseň

  • úvodní modlitba faráře obsahující chválu a vyznání hříchů

  • čtení Písma

  • píseň

  • sborová ohlášení

  • sbírka

  • kázání

  • píseň

  • přímluvná modlitba (z kazatelny)

  • požehnání

  • píseň

• Slavení VP spočívá v:

  • napomenutí ve formě krátkého kázání

  • přípravná modlitba – za připravení komunikantů a za církev

  • vybídnutí ke kajícnosti – tiché zpytování srdce (dle 1Kor 11)

  • ubezpečení o Boží milosti

  • píseň

  • modlitba – připomenutí památky „hořké smrti Syna“ Božího

  • odpuštění hříchů

  • píseň

  • slova ustavení VP (instituce, podle 1K 11)

  • přijímání podobojí za zpěvu žalmu 116

  • děkovná modlitba (dík za odpuštění hříchů)

Jiří Štorek

Farář J. Štorek představuje v dějinách sboru Č. Brod naprostý předěl – byla to léta jeho působení v letech 1968—1985. Změny začaly tím, že přenesl sídlo sboru z vesnice Kšely do 4 km vzdáleného města. Opustil prostornou zděnou faru a velký kostel z 19. stol. a přestěhoval se do malé dřevostavby na kraji města, asi půl kilometru od kostela, malé bývalé utrakvistické kaple. Z vymírajícího tradicionalistického vesnického sboru se stalo městské dynamicky se rozvíjející a ekumenicky otevřené společenství. Pomocí bylo dobré vlakové spojení na trati Kolín – Praha.

Štorek byl osloven novým liturgickým myšlením v prostředí pražské evangelické teologické fakulty za působení prof. Smolíka. Stal se členem poradního odboru synodní rady ČCE a podílel se na tvorbě nové bohoslužebné knihy: Agendy.⁶ Ta již měla nové parametry poučené liturgickým vývojem v západní Evropě. Nabízela čtyři základní bohoslužebné formuláře pro nedělní slavení, jednoduchý (A), progresívní (B), luterský valašský (C) a luterský ekumenický (D). U formuláře „D“ se obnovuje a do života ČCE vlastně poprvé vnáší eucharistická modlitba navazující na patristické vzory, Limskou liturgii a vývoj v pokoncilní římské liturgii.

Na životě českobrodského sboru se v 80. letech podílelo mnoho mladých lidí nově do církve přišlých, což J. Štorkovi umožnilo teoretické názory vyzkoušet ve farní praxi. Kaple byla upravena – lavice vyměněny za židle, stupínek v presbytáři odstraněn, vysoká kazatelna nahrazena přízemním ambonem, účastníci posazeni do polokruhového uspořádání kolem stolu Páně.

Liturgické slavení v Českém Brodě (od r. 1983)

Štorkovy liturgické pokusy uvádět do praxe novou agendu dospěly v r. 1983 k usnesení staršovstva, že večeře Páně bude slavena víceméně podle čtvrtého ze čtyř formulářů nové Agendy. To znamená, že v evangelické bohoslužbě v Č. Brodě se objevují tradiční aklamace kyrie, gloria, sanctus, non sum dignus, tajemství víry. Nikoli ovšem tak, že by Štorek okopíroval římskou pokoncilní mši, nýbrž způsobem dosti kreativním. Samozřejmostí je pozdravení pokoje a vůbec důraz na aktivitu účastníků bohoslužby. Čtení Písma mají na starosti lektoři, další si připravují přímluvy. Toto není běžné v ČCE dodnes. Večeři Páně se vrací důstojné místo jako součást každé nedělní bohoslužby. Předsedající pronáší velké díkůvzdání včetně epikléze a anamnéze.

Českobrodská liturgie má klasickou čtyřdílnou strukturu:

• úvod

• zvěstování (biblická čtení, kázání, úkon kajícnosti, krédo)

• večeře Páně

• závěr (sborová oznámení, přímluvy, poslání a požehnání)

Slavení VP má následující komponenty:

• • preface

  • aklamace „svatý“

  • instituce (luterský text dle Apologie)

  • aklamace „tajemství víry“

  • epikléze

  • anamnéze

  • lámání chleba

  • přijímání v kruhu kolem stolu Páně (kvašený chléb, červené v.)

  • děkovná modlitba po přijímání

Současná situace v ČCE

Očekávání, bylo-li jaké, že českobrodský příklad potáhne další následovníky, se ovšem v rámci ČCE nenaplnilo. Štorek měl až do své smrti (v r. 2003) v konzervativních kruzích ČCE pověst excentrika. Stačil ještě ovlivnit sbor v Praze – Kobylisích, kde byl farářem a kde do každonedělního užívání zavedl mešní ordinárium P. Ebena. Teprve loni se na cestou každonedělního slavení VP vydal malý sbor v Chrástu u Plzně, a to díky tamnímu velmi liturgicky nadanému faráři Karlu Šimrovi. Pro informaci: ČCE má cca 200 sborů – to znamená, že každou neděli se pravidelně přijímá v 1% sborů.

Na druhou stranu nelze přehlédnou nepopiratelný trend, který se v průběhu nultých a desátých let prosadil ve většině sborů. Praxe čtyř večeří Páně do roka se opouští, eucharistie se slaví zpravidla jednou měsíčně a k tomu se ještě přidávají další během svátků, především ve vánoční a velikonoční době. Což ovšem ne vždy znamená obnovu eucharistické modlitby.

V letech 2002 až 2012 bouřlivě dosud poněkud stojaté vody rozvířila evangelická liturgická iniciativa Coena. Členové Coeny byli převážně novoluterské a vysokocírkevní orientace, původně studenti teologie se zkušeností v zahraničí. Vliv na některé aktivisty měl mj. Jaroslav Vokoun, kdysi evangelický farář v Domažlicích, dnes profesor Centra ekumenické teologie v Českých Budějovicích. Coena sdružila snahy farářů i laiků o liturgickou obnovu v ČCE. Každoročně pořádala dvě studijní setkání, publikovala v církevním tisku, připravila mj. publikace o obnově zpovědi a denní modlitby. Její snahy byly většinovou (českobratrskou) církví sice zprvu prudce odmítány (jediný, kdo se snah Coeny opakovaně zastával, byl profesor praktické teologie na ETF, Pavel Filipi), nakonec však přece jen zapůsobily. Tři členové Coeny v současnosti působí v poradním odboru liturgickém. Ten na základě zadání synodu připravuje novou agendu, která bude víceméně revizí Smolíkovy agendy z r. 1983. V nové agendě se už zcela samozřejmě předpokládá, že večeře Páně má své místo v každé nedělní a sváteční bohoslužbě; a také, že předsednická modlitba má mít určité parametry. Zároveň k tomu je nutno dodat, že v prostředí ČCE mají agendy pouze doporučující význam. Je otevřené, do jaké míry budou faráři, staršovstva a sbory vývoj započatý Smolíkovou agendou, farářem Štorkem a později iniciativou Coena v budoucnu akceptovat.

Předneseno na 46. semináři Institutu ekumenických studí „Liturgická obnova církví vzešlých z reformace“ 13.-14.4.2018 v Praze