Jste zde

Zprávy

Změny v Kongregaci pro bohoslužbu a svátosti

(MV) Dne 27. května 2021 došlo k personálním změnám v Kongregaci pro bohoslužbu a svátosti. Po dovršení 75 let (v červnu 2020) předložil dosavadní prefekt, guinejský kardinál Robert Sarah (nar. 1945), předepsanou rezignaci, kongregaci vedl do 20. února 2021. Kardinál Sarah byl považován za kritika reforem papeže Františka a některé jeho kroky vzbudily kontroverze. Známou se stala např. Sarahova polemika o liturgii s profesorem liturgiky Andreou Grillem z Papežské teologické fakulty sv. Anselma v Římě v létě 2015, který některé názory kardinála označil za „koncilní analfabetismus“ (český překlad polemiky viz Salve č. 1/2016). V lednu 2020 pro změnu vyšlo najevo, že kardinál Sarah uvedl jméno emeritního papeže Benedikta XVI. jako spoluautora knihy o celibátu bez jeho vědomí.

Novým prefektem kongregace byl jmenován anglický arcibiskup Arthur Roche (nar. 1950), dosavadní sekretář kongregace (v letech 2012-2021), který byl pověřen jejím vedením už po rezignaci kardinála Saraha. Arcibiskup Roche studoval teologii v letech 1969-1975 ve španělském Valladolidu, v letech 1991-1996 na papežské Gregoriánské univerzitě. V roce 2001 ho papež Jan Pavel II. jmenoval pomocným biskupem ve Westminsteru (2001-2002), poté se stal biskupem-koadjutorem v Leedsu (2002-2004) a biskupem tamtéž (2004-2012). Jeho jméno je spojeno s překladem liturgických textů do angličtiny.

V roce 1998 byl Mezinárodní komisí pro angličtinu v liturgii předložen a přislušnými biskupskými konferencemi schválen nový překlad liturgických textů do angličtiny. Vatikánská Kongregace pro bohoslužbu však odmítla tento překlad schválit (podle kánonu 838 kodexu kanonického práva). Tehdy probíhající diskuse o liturgických překladech do národních jazyků vyústila v roce 2001 do vydání instrukce Liturgiam authenticam, která požadovala, aby se překlady co nejvíce přidržovaly původního latinského textu. Následujícího roku 2002 došlo k vydání třetího typického vydání latinského misálu. Tehdejší biskup Roche byl za této složité situace v roce 2002 jmenován do čela Mezinárodní komise pro angličtinu, která pod jeho vedením (2002-2012) vypracovala a v roce 2010 předložila nový anglický překlad liturgických knih, který byl kongregací schválen a do praxe zaveden v roce 2011. Od té doby je tento nový překlad předmětem ostré kritiky jak po obsahové stránce tak s ohledem na postup schvalování, kdy vatikánská kongregace měla podle kodexu kanonického práva větší pravomoc než příslušné biskupské konference, jak požadovala konstituce o liturgii II. vatikánského koncilu (SC 22, 36). Jedním z ostrých kritiků překladu patřil australský jezuita Gerald O'Collins, který spolu s Johnem Wilkinsonem v roce 2017 vydal knihu Lost in Translation (Ztraceno v překladu), ve které mimo jiné upřednostňuje používání překladu z roku 1998.

Na kritiku postupu schvalování liturgických překladů reagoval papež František, který v roce 2017 vydal motu proprio Magnum principium, kterým upravil znění již zmíněného kánonu 838 „podle záměru konstituce o liturgii“. Podle upraveného znění biskupským konferencím přísluší překlady nejenom opatřovat, jak bylo uvedeno dosud, ale i schvalovat. Naopak Apoštolskému stolci již není svěřeno předběžné přezkoumávání (preavia recognitio), ale pouhé potvrzení (confirmatio).

Ve stejný den, kdy byl jmenován arcibiskup Roche prefektem, byl na uprázdněné místo sekretáře povýšen dosavadní podsekretář kongregace Vittorio Francesca Viola, O.F.M. (nar. 1965), biskup italské Tortony (2014-2021, krátkou dobu po svém svěcení v prosinci 2014 byl nejmladší diecézním biskupem v Itálii), kterému byla udělena arcibiskupská hodnost. Viola vystudoval liturgii na Papežské teologické fakultě sv. Anselma v Římě, kde je v současnosti členem pedagogického sboru. V rámci italské biskupské konference byl členem komise pro liturgii.

Na místo podsekretáře byl jmenován Španěl Aurelio García Macías (nar. 1965), dosavadní ředitel úřadu Kongregace pro bohoslužbu a svátosti (tím byl jmenován v roce 2015 v rámci reformy kongregace, kterou kardinálu Sarahovi uložil papež František), který byl zároveň jmenován titulárním biskupem Rotdonu. García Macías studoval na univerzitě v Salamance a v roce 1992 se stal knězem ve španělském Valladolidu. Postgraduální studium liturgie na Papežské teologické fakultě sv. Anselma v Římě zakončil prací nazvanou „Starší v každé církvi“ (Sk 14,23), ve které se věnoval modlitbám při kněžském svěcení v byzantsko-řeckém a v římském ritu.

Personální změny v kongregaci se sice na první pohled zdají být pouhým kariérním vzestupem některých stávajících úředníků při zachování maximální možné kontinuity. Ve skutečnosti je možné je chápat jako součást rozsáhlé kuriální reformy papeže Františka, která není zaměřena pouze na personální změny na nejvyšších pozicích. Po rezignaci kardinála Saraha totiž papež František učinil neobvyklý krok, když pověřil externího odborníka konzultací s pracovníky kongregace, aby prozkoumal dosavadní postupy a zvážil případné změny. Arcibiskup Roche tyto konzultace v jednom z rozhovorů zmínil jako možnost, jak by mohl v budoucnosti biskup postupovat při jednání s farností při výběru nového faráře.

Volba nového generálního sekretáře Světového luterského svazu

(LWI/MV) Sedmičlenná komise Světového luterského svazu (SLS), které bylo svěřeno přijímání nominací a předložení kandidátů na pozici nového generálního sekretáře, oznámila ukončení práce. Do voleb, které uskuteční Rada SLS dne 19. června 2021, byli navrženi dva kandidáti: 1) Ordinovaná kazatelka Anne Burghardt z Estonské evangelické luterské církve (EELC), která je vedoucí rozvoje na teologickém institutu církve v Talinu a poradkyně pro ekumenické vztahy estonské církve. 2) Generální tajemník rady církví v Zimbabwe Kenneth Mtata z Evangelické luterské církve v Zimbabwe.

Předsedkyně komise kanadská biskupka Susan Johnson ocenila u obou kandidátů jejich schopnost vést, pastorační citlivost a velké zkušenosti se Světovým luterským svazem, který sdružuje 148 členských církví. Předseda SLS nigerijský luterský arcibiskup Panti Filibus Musa poděkoval komisi za její práci a za návrh dvou vynikajících kandidátů, kteří jsou zárukou silného vedení svazu.

K volbě nového generálního sekretáře dochází proto, že stávající sekretář Martin Junge z Chile, který byl do své funkce zvolen na sedmileté období poprvé v roce 2010 a podruhé v roce 2017 (tj do roku 2024) oznámil v květnu loňského roku svoje rozhodnutí odstoupit k 31. říjnu 2021. Smyslem načasování byla podle jeho slov snaha připravit půdu pro dobře se rozvíjející proměnu svazu a umožnit, aby nový generální tajemník mohl se stávající Radou připravit 13. valné shromáždění, které by se mělo konat v polském Krakově v září 2023, poté s nově zvolenou Radou vytvořit novou strategii a vést svaz do budoucnosti.

Pokud by byla zvolena generální sekretářkou SLS Anne Burghardt, bylo by první ženou na tomto postu od vzniku svazu v roce 1947. Zároveň by se jednalo o první zástupkyni ze země bývalého východního bloku. Dosud bylo osm generálních sekretářů, tři byli z USA a po jednom z Německa, Francie, Norska, Zimbabwe a Chile.

Estonská evangelická luterská církev (EELC) ordinuje ženy do duchovenské služby od roku 1967. Během oslav 50. výročí této skutečnosti v roce 2017 mimo jiné zaznělo, že přestože ženy tvoří pětinu z 213 duchovních, stále nemají zastoupení ve správních orgánech církve. Naproti tomu Evangelická luterská církev v Lotyšsku (LELB) po nástupu arcibiskupa Jānise Vanagse v roce 1993 od ordinace žen upustila a toto rozhodnutí v roce 2016 potvrdil synod.