K při o mši

Ve sporu o způsobu sloužení mše chci obhájit Ježíšovo geniální uspořádání jeho hostiny. Nic ji nechybí a nic z ní nemáme ubírat.

Židé nerozlišují jako pohané posvátný a profánní prostor. Svět vyšel z rukou Stvořitele a tím je posvátný. Už od Jákoba víme, že Bůh je s námi všude (Srv. Gn 28: 16).

V Ježíši Bůh sestupuje k nám lidem. Ježíš se narodil v chlévě, dokonce na hnoji, setkávání s velkými hříšníky u stolu nepokládal za ponižující a ani ve vězení a na popravišti neztratil svou důstojnost. Působil kdekoliv: v domácnostech, při práci, v přírodě, někdy učil i v synagogách, výjimečně na nádvoří pohanů Jeruzalémského chrámu. Po vzkříšení slavil svou slavnost dobrořečení s učedníky v některém domě v Emauzích.

Už Smlouvu na Sinaji Hospodin uzavřel se svým lidem jako Ženich a nás si vybral za svou nevěstu. Opakovaně se nám pak skrze proroky vyznává ze své věrné manželské lásky.

Ježíš k nám přichází jako Ženich. Vícekrát mluví o svatbě (nejraději mám jeho slova o ženichovi obsluhující svou nevěstu - L 12: 34-37). O svých posledních Velikonocích s námi slavil podivuhodnou slavnost. Použil rodinný rituál dobrořečení, povýšil jej, a jako rodinnou slavnost nám jej vrátil. Na stole bylo množství jídla a během slavnosti se pilo víno. Na začátku hostiny Ježíš dobrořečil nad chlebem a své Tělo nabídl všem. Pak jedli, pili, děkovali Bohu, zpívali … Účastníci vypili několik pohárů vína (každý pohár měl svůj význam podle Ex 6: 6-7: „vyvedu vás“, „osvobodím vás“, „vykoupím vás“, „vezmu si vás“). Nad pátým kalichem Ježíš dobrořečil Otci a pak svou Krev nabídl všem (na židovské svatbě pijí ženich a nevěsta z jednoho poháru, od křtu smíme všichni patřit do množiny Boží nevěsty).

Jeho slova nad chlebem a vínem jsou svatebním slibem Mesiáše, ve kterém Ženich nám - své nevěstě - vyznává lásku na život a na smrt.

I Ježíšovi učedníci slavili Ježíšovo díkůvzdání v domácím prostředí. Nejprve se podávalo Tělo Páně, pak byla hostina a nakonec Krev Páně. Apoštol Pavel později společné jídlo - agapé - vyloučil pro sobectví těch, kteří doma snědli lepší část pokrmů, a na společnou hostinu přinesli zbytek. Pavlova reakce nebyla kvůli nějakému vylepšení slavnosti, ale pro nelásku některých.

Naše církevní předpisy stárnou a mění se, ale nikdy nemohou být nadřazené nad ustanovení Ježíše. Ježíš vše dokonale promyslel, včetně nabídky své Krve – ta je transfúzí jeho Ducha (nemáme ji odpírat nám - slabým a nemocným). Máme učit a konat to, co nám Ježíš ve své hostině nabízí a co od nás očekává.

I nám Ježíš říká: „Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete!“ (Mt 23:24)

Porozumět Božímu přátelství nás učili velmi vzdělaní lidé (Zvěřina, Mádr, Bouše a další), jejichž vyučování bylo prověřeno lisem komunistických kriminálů. Také jsme zažili pronásledování. Ježíšovu hostinu jsme slavili i mimo kostely - pod hrozbou vězení, proto bez všech krásných kulis kostelů, abychom se neprozradili. Ale podařilo se nám objevit a zakusit podstatné - Ježíšovu lásku na život a na smrt, dokonce až za hrob.

Dlouho jsme si mysleli, že můžeme nějak sloužit Bohu. Nikoliv, Bůh slouží nám. Je tak velký, že mu nikdo není malý. Ježíš chce přebývat v nás a uprostřed nás. Zůstal člověkem, aby nám byl co nejblíže, chce nás brát za ruku, pohladit, obejmout, prostoupit … přivést k Otci a k lidem, všechny nás chce přivinout ve své náruči.

Při Ježíšových slovech o svém Těle a Krvi vydávajících se na naši záchranu, při závratném slibu jeho lásky k nám - své nevěstě - bývám rozechvěn – možná více než bývají nevěsty na svatbě.

Kdyby nepřeskočila jiskra mezi Bohem a námi, a mezi námi a těmi, kteří také patří do množiny Boží nevěsty, mařili bychom Ježíšův dar.

Jsme na svatbě, na naší svatbě(!), ne na pohřbu. Pamatuji tridentskou latinskou mši - nebylo v ní místo ani pro úsměv.

Nechápu udavače číhající na údajné chyby při slavení Ježíšovy hostiny. Proč se nenechají přemoct jejím vnitřním bohatstvím?

Ježíš v evangeliích odkrývá jejich tvrdé srdce. Jejich náboženská nesnášenlivost často ústí do vražedné nenávisti i proti prorokům a jejich lidem.

Ježíš je největším tvůrcem Pokoje, ale neomlouval se těm, kteří se povýšeně uráželi nad jeho názory a nad jeho jednáním. Tvrdili, že svou shovívavostí snižuje úctu k Bohu. – Nevedl s nimi spory, věděl, že nehledají pravdu (viz Mt 7:6). Nepoučeným nabízel osvícení a možnost změny myšlení a jednání.

Ježíšova zbožnost byla cudná, oproti jeho pronásledovatelům předvádějícím svou okázalou zbožnost a ohánějící se pravou vírou.

Mezi Bohem a námi je nekonečný rozdíl. Mysleli jsme si, že Ježíšovo sestupování k nám, je pro něj ponižující, ale on nás překvapil tvrzením, že je rád člověkem a je rád s námi. Jeho důstojnost a milosrdenství jsou nezpochybnitelné a nesnižitelné. Nikdo už nedoplivneme do Ježíšovy tváře. To nejhorší co jsme mu provedli, pomluvy, udávání, pronásledování, odsouzení a umučení už bylo, a on to vše bez výčitek k nám ustál. Stydíme se, že se Ježíše nikdo z lidí nezastal…

Ježíš nám odpouští. Má jen jedno přání: „Zastávejte se utiskovaných a pronásledovaných, pomáhejte potřebným, neboť modlitba bez činů je jalová.“ Potvrzuje náš základní program, jsme stvořeni k podobě Boha.

Co k Ježíšově velikosti a ke kráse jeho hostiny můžeme přidat?

Náš obdiv a vděčnost k Ježíšovu přátelství nás má dovést k věrnému zachovávání jeho učení a ustanovení.

Ježíšova hostina je vrcholem našeho setkávání s Bohem, ale určující pro nás jsou Ježíšova slova: „Měl jsem hlad, žízeň, byl jsem nahý, nemocný, na cestách, a pomohli jste mně.“

Pokud se ve svém náhledu na Ježíše a jeho hostinu mýlím, opravte mě, prosím, s doložením z Písma - poděkuji Vám.

Opět jsme neuhlídali mír. V Ukrajině se dlouho vraždí. Už za války v bývalé Jugoslávii jsme Boha prosili: „Dej lidem mír“, ale vraždění ukončilo až ne šťastné bombardování Srbska. Teď znova Boha opovážlivě žádáme, co má udělat za nás.

Židé o sobotách prosí: „Nemůžeme se k tobě modlit, Bože, abys ukončil válku, protože víme, že jsi stvořil svět tak, že člověk musí nalézat svou vlastní cestu k míru v sobě a k bližním. Proto se k tobě modlíme, Bože, a prosíme tě o sílu, rozhodnost a vůli, abychom konali, místo abychom se jen modlili, abychom byli, místo abychom si jen přáli.“

Západní společnost ztrácí své ideje demokracie, svobody a lidských práv. Přemýšlivá část veřejnosti sleduje naše ubohé spory. Nabídneme jim víc?