Ke stanovisku Liturgické komise ČBK

Z liturgického hlediska k akci „Hospodin v hospodě“¹ zaznělo stanovisko předsedy liturgické komise České biskupské konference (ČBK) ostravsko-opavského biskupa Mons. Martina Davida a sekretáře této komise Dr. Radka Tichého. Uvedli konkrétní příklady porušení liturgických předpisů.

V jejich argumentaci spatřuji následující nedostatek: Odvolávají se na římskou instrukci Redemptionis sacramentum z roku 2004, která stanoví pravidla pro slavení mše, ale která vznikla v „emotivní“ reakci na požadavky, aby vatikánské dikasterium řešilo liturgické „nešvary“ v církvi. V podstatě se jedná o instrukci, která má být inspirativní a má sloužit lokálním církvím k nastolení bohoslužebné mešní praxe. Mnohé požadavky v této instrukci jsou však nesplnitelné a odborném prostředí je tak tato instrukce vnímána jako problematická.²

Každopádně za liturgii na území své diecéze je zodpovědný ordinář, ten má stanovit pravidla, k čemuž má i příslušný orgán - diecézní liturgickou komisi. Pokud lokální pravidla nejsou stanovena, platí obecná celocírkevní pravidla, zvláště Všeobecné pokyny k Římskému misálu, Kodex kanonického práva a Ceremoniale Episcoporum. Výklad těchto pravidel je následně ponechán dotyčnému knězi, proto i P. Marek Orko Vácha argumentuje, že si není vědom porušení liturgických a kanonických předpisů. Můžeme namítat, že kněz by měl tyto normy znát, ale zodpovědnost jde vposledku za biskupem, který má tyto věci připomínat a klérus své diecéze v liturgii vzdělávat. Můžeme se ptát, proč se to neděje?

Kněží běžně slouží mši mimo liturgický prostor, mediálně tyto akce prezentují a biskupové mlčí - tedy s tím souhlasí?

Pokud se začteme do instrukce Redemptionis sacramentum, tak zjistíme, že nejenom P. Vácha, ale téměř všichni kněží, včetně biskupů, tam uvedená liturgická pravidla porušují. Mohl bych vyjmenovávat co vše se porušuje od liturgického oblečení kněží, přes úpravu místa, prováděná gesta až po vlastní průběh liturgie.

Podstata problému je ale někde jinde - jde o základní teologické pochopení liturgie. Liturgie je oslavná anamnese - připomínka Krista a jeho díla vykoupení ve společenství církve. Tuto základní podmínku P. Vácha splnil, vše ostatní bych považoval za vnější formu, o níž lze diskutovat nejen s ohledem na liturgické předpisy, ale především na otázku adaptace a inkulturace liturgie pro danou situaci, prostředí a společenství. Svědectví přímých účastníků této bohoslužby bylo velmi pozitivní a bohoslužba jim nepřipadala „divná“ nebo „za hranou“, což znamená, že P. Vácha dokázal vše připravit a liturgii adaptovat pro tuto situaci.

Z celé kauzy vystupuje oficiální církev prezentovaná hierarchií jako „chytrá horákyně“, tak nějak divně rozkročená. Jako zmíněná pohádková postava, je oblečená a neoblečená, nepřichází ani ve dne a ani v noci, cestuje ani pěšky a ani v povoze ..., správně to nazval prof. Jiří Hanuš (v textu otištěném výše): je to určitá „schizofrenie“, a to je asi podstatné sdělení. Doufejme, že tento stav nebude trvalý.

Četl jsem rozhovor s pražským arcibiskupem Janem Graubnerem, který mne popudil, když v něm říká: „Posouzení jsem nedělal já, ale nechal na Liturgické komisi ČBK, která je složena ze tří biskupů a dalších odborníků.“³ V liturgické komisi jsou ale 4 biskupové (emeritní brněnský biskup Vojtěch Cikrle, královéhradecký biskup Jan Vokál, pomocný biskup pražský Zdeněk Wasserbauer a biskup ostravsko-opavský Martin David) a zprávu vypracoval úzký tandem Martin David – Radek Tichý. Dle vyjádření Martina Davida ji pak zaslal na vědomí jen dalším biskupům – členům liturgické komise. Ostatním členům – odborným poradcům liturgické komise ČBK ji nezaslal! Já (člen – odborný poradce za Brno) jsem nic nedostal a s obsahem vyjádření komise se neztotožňuji. V Ostravě jsem přednášel jáhnům v sobotu 15. února, zde jsem potkal biskupa Martina Davida a tuto otázku se mnou nekonzultoval, vůbec se o tom nezmínil. Výrok pražského arcibiskupa tak považuji za mylný, přímo lživý, neboť odborníci v komisi za tímto textem nestojí a mně osobně vadí.