Liturgie v sýpce břevnovského kláštera

Poté, co vyšlo najevo, že důvodem zrušení částečného kaplanského úvazku Marka Orko Váchy v akademické farnosti je bohoslužba, které v Břevnově předsedal, mne požádala jedna studentka (a ministrantka v akademické farnosti), abych posoudil, co mohlo na liturgii arcibiskupství vadit. „Nedostatky“ břevnovské liturgie liturgie jsou zřejmě jen zástupný důvod pro odvolání. Marek Orko Vácha je Hospodinem obdarovaný, pastoračně úspěšný, odborně i pedagogicky zdatný a navíc přirozeně a bez skrupulí spolupracující s (i mediálně známými) laiky obou pohlaví. To vše je trnem v oku řady „spolubratří“, kteří žárlí. Toho využívá arcibiskupství, které je s nimi solidární. Nemusí to být dílo přímo arcibiskupa, který je na odchodu, ale mladších, kteří cítí šanci. Probíhá výběr nového arcibiskupa a stanovisko kněží má v tomto procesu velký vliv. Zřejmě ale nikdo nečekal, že Marek Vácha získá tak velkou podporu, jak se strany členů církve, tak sekulární společnosti.

Podíval jsem se na záznam a našel tři možné „závady“. Dvě z nich pak byly následně zveřejněny, na třetí arcibiskupství nepřišlo, nebo ji nepovažovalo za závažnou, což by byla dobrá zpráva. Prvá se týkala čtení evangelia, které je v římské liturgii vyhrazené jáhnovi. Druhá práva kázat, které náleží ordinovanému služebníkovi. Obojí se týkalo Daniela Hermana, laicizovaného kněze, který ale zřejmě má ještě od dob Miloslava Vlka privilegium jak číst evangelium, tak i kázat. Pokud mu toto privilegium nové vedení arcidiecéze neodebralo, má ho dodnes. Třetí „závada“ se týká improvizace předsednických modliteb Markem Váchou. Z mého pohledu se jedná o sympatické konání, ale není oficiálně dovolené. Již při vstupní oraci, jsem vnímal drobné formální vady, při modlitbě nad dary to již bylo zcela zřejmé. Marek Vácha použil slovní spojení „mše svatá“, které se v liturgických textech misálu nevyskytuje.¹

Arcibiskupství našlo na břevnovské liturgii více závad, ale ty pokládám za marginálie, spíše za věc vkusu. Vůbec mi přijde problematické, když arcibiskupství hledá třísky v oku Marka Váchy, když má samo trámy v oku např. v podobě liknavého řešení případů sexuálního zneužívání v církvi.

Po vzájemné omluvě Váchy a Graubnera je spor urovnán. V této situaci, jsem byl redakcí požádán o věcné stanovisko ke zmíněné liturgii.

Rubriky

Můj první učitel liturgiky Miloslav Máša říkal, že rubriky (pokyny jak se má liturgie slavit) není dobré podceňovat, ale také ne přeceňovat. Jsou určitým návodem, který zabraňuje svévoli aktérů, ovšem ne všechno se dá do rubrik vměstnat. Mnohdy je nutno jednat třeba odchylně, pokud chceme ctít smysl jejich ustanovení. Rozhodně by rubriky neměly být bičem na pastoračně mimořádně úspěšné kněze.

Liturgický prostor

Pro křesťana je místem setkání Boha s člověkem především Ježíš Kristus, ve kterém je božské a lidské spojeno. V dalším smyslu je tímto místem Kristovo tělo - církev – chrám postavený z živých lidí. Až v tom nejméně podstatném smyslu je tím prostorem chrám postavený z kamenů. To opět jako symbol chrámu postaveného z lidí.

Přítomnost Krista a živé církve je mnohem zásadnější, než prostor kostela. Podle liturgické konstituce II. vatikánského koncilu Sacrosanctum Concilium 7² je Kristus v liturgii přítomen skrze své slovo, skrze eucharistii, skrze shromážděnou obec, skrze předsedajícího, skrze svátostná znamení. Kostel sám k této přítomnosti nikterak nepřispívá.

Pozvat k bohoslužbě sekulární lidi do sekulárního prostoru má svoji logiku. Tito lidé mají často ostych do kostela přijít. Ještě tak do prázdného kostela, ale ne do shromáždění, protože neví jak se mají chovat. Připadají si nesví.³

Většina našich kostelů byla vhodná pro bohoslužbu v době baroka, ale dnes nevyhovuje. Není normální, ze bratrské a sesterské společenství vytváříme tím, že se koukáme jeden druhému na záda. Není normální, že jíme a pijeme (mnohdy jen jíme…) ve frontě, bez kontaktu s ostatními. Římská liturgie byla postavena na dvou protichůdných průvodech. Lidé přinášeli služebníkům chléb a víno (a další dary pro charitu) a služebníci pak tyto již požehnané (či „konsekrované“) dary přinášeli lidem. Dnes obvyklým uspořádáním je zastřeno, že Ježíš k nám přichází jako první a pak teprve my k němu. Uspořádání liturgického prostoru by mělo pomáhat uchopit oč v liturgii jde.

Překvapilo mě, že v Břevnově, ačkoli nic nebránilo uspořádat prostor komuniálně a získat tak novou kvalitu, která v kostele není možná, byl z mobiliáře vytvořen v půdorysu barokní „kostelíček“ se všemi výše uvedenými nedostatky. (Alespoň instrumentalisté byli poblíž oltáře a nikoli na kůru…) Řešení je jednoduché. Buď jeden velký stůl, kolem kterého se sedí. (Jako např. při liturgii v hospodě, které předsedá Jan Hanák v České u Brna.) Nebo, při nedostatku místa, jeden malý stůl a sezení kolem v soustředných kruzích či elipsách.

Formát liturgie

Je otázka, zda deklarovanému cíli slavnosti – pozvat ty, kteří do kostela jinak nepřijdou – odpovídal zvolený formát liturgie: eucharistie/večeře Páně. Jak bylo na tuto specifickou skupinu pamatováno? Viděli jsme klasickou liturgii, s obvyklou aktivní účastí členů shromáždění (čtení biblických textů, přednášení přímluv, podíl na zpěvu). Nedostatkem bylo přijímání pouze pod jednou způsobou. (Pouze kněz a ministranti si byli „rovnější“, přijímali pod obojí. Že by byl v místě nedostatek vína se nezdálo…) Příkladem dobré praxe může být opět liturgie v hospodě v České u Brna.⁴

Pokud by liturgie měla být skutečně pro hledající, pak by bylo vhodnější volit neeucharistický formát. Liturgii slova s možností řady prvků, která není vázána tolika předpisy, jako liturgie eucharistická. Sarah Haváčová, která liturgii připravovala, by pak mohla plně uplatnit své schopnosti. Např. to pojmout jako performanci, zařadit liturgický tanec atd. Aktivní účast těchto lidí vyjádřit např. tím, že vytvoří ze svíček srdce jako vzpomínku na zemřelou Aničku, která byla na začátku bohoslužby zmiňována. Dá to více práce, ale má to větší smysl, než všude "odsloužit" eucharistii , ať je to vhod či nevhod.

Téma liturgie

Západní liturgie má vždy nějaké téma, které je dané buď charakterem slavnosti, či biblickými texty. Téma ovlivňuje celý průběh liturgie (modlitby, zpěvy). Zejména v bloku slova by mělo být patrné. V břevnovské liturgii jsem neporozuměl výběru biblických textů. Nebylo jich moc? Byly tematicky provázané? Vystoupení jednotlivých řečníků příliš nesouvisela.

Celkové hodnocení

Předchozí body chápu spíše jako náměty do budoucna. Celkově hodnotím liturgii velmi dobře (tj. známkou 2). Vyzdvihnout lze zejména: Pozorné shromáždění, které se snaží zpívat, zapojovat se do přímluv. Vynikajícího kantora. Dobré lektory (překvapilo mě, jak dobře, s vnitřním porozuměním, četl Jakub Železný). A kladem byl samozřejmě lidský, charismatický předsedající. Charismatický v širším i užším slova smyslu - během přímluv se dokonce modlil v jazycích...