Ekumenické okénko: vikář a vikariát v evangelické a v katolické církvi

Již více než sto let se v termínu od 18. do 25. ledna slaví v katolické církvi a v evangelických církvích Týden modliteb za jednotu křesťanů. Římskokatolická farnost sv. Terezie v Praze 8 – Kobylisích se při konání ekumenických bohoslužeb v rámci lednového týdne modliteb pravidelně střídá se sborem Českobratrské církve evangelické při kostele U Jákobova žebříku. K této slavnosti jsou zváni duchovní a členové dalších církví z blízkého okolí. V pátek 24. ledna 2025 se ekumenická bohoslužba uskutečnila v kostele U Jákobova žebříku. Jak už se stalo při těchto bohoslužbách zvykem, vede ji domácí duchovní, zatímco kázáním poslouží host. Nemocného evangelického faráře Ondřeje Koláře, který bohoslužbu připravil, zastoupila při vedení bohoslužby vikářka Johana Miriam Vorlová. Kázání pronesl římskokatolický farář Radek Gottwald.

Při zmínce o vikářce jsem si uvědomil vhodnou příležitost pro vysvětlení, jak různý je význam, který má týž pojem (vikář a vikariát) v evangelické a v katolické církvi.

V Českobratrské církvi evangelické se vikariátem nazývá povinná, zpravidla roční příprava absolventů teologické fakulty na službu faráře/farářky. Smyslem vikariátu je ve spolupráci s mentorem, zkušeným farářem/farářkou, podpořit proces osobnostního zrání budoucího faráře/farářky, zajistit mu dostatečný prostor pro osobní orientaci v nové roli, pro experimentální ověření vlastních dovedností a schopností a pro důkladnou reflexi zamýšlené duchovenské práce. Ze strany evangelické církve je smyslem vikariátu poznat uchazeče o duchovenskou službu a prověřit jeho profesní i osobností způsobilost. Během vikariátu vikář/vikářka absolvují několik odborně zaměřených společných soustředění s dalšími vikáři a vypracovávají písemné práce. Po úspěšném absolvování vikariátu získá vikář/vikářka osvědčení o způsobilosti k ordinované službě faráře v církvi a volbou v některém církevním sboru se stane farářem/farářkou.¹

Oproti tomu katolická církev označuje termínem vikář již vysvěceného katolického kněze. Z etymologie slova (latinského vicarius = zástupce) se většinou vyvozuje, že se jedná o duchovního, který zastupuje nějakou vyšší autoritu. Existuje celá řada vikářů, přičemž nejčastěji se můžeme setkat s vikářem farním, okrskovým, biskupským nebo generálním. Farní vikář, někdy ještě zvykově označovaný starším termínem kaplan, je ustanoven ve farnosti k tomu, aby se ve spolupráci s farářem podílel na pastorační službě. Ve farnosti sv. Terezie působí hned několik farních vikářů. Okrskový vikář je kněz, který vede vikariát, což je územní jednotka v rámci diecéze, která zahrnuje několik farností. V pražské arcidiecézi je 14 vikariátů, samotná Praha je rozdělena do 4 vikariátů. Farnost sv. Terezie patří do IV. pražského vikariátu. Zajímavostí může být, že v rámci České republiky se pro tyto územní celky sestávající z několika farností používají různé názvy. Zatímco v české církevní provincii (tj. pražské arcibiskupství a biskupství plzeňské, českobudějovické, litoměřické a královéhradecké) se používá termín vikariáty, v moravské církevní provincii se používá termín děkanáty (v olomoucké arcidiecézi a ostravsko-opavské diecézi) nebo děkanství (v brněnské diecézi). Biskupský a generální vikář zastupují diecézního biskupa nebo arcibiskupa. Zatímco biskupští vikáři mají na starosti určitou oblast a většinou je jich v diecézi několik (např. biskupský vikář pro pastoraci, pro církevní školství, pro diakonii atd.), generální vikář zastupuje diecézního biskupa ve všech oblastech a zpravidla bývá pouze jeden. Pražská arcidiecéze má v současnosti dva generální vikáře, generálního vikáře pro kněžstvo a duchovní život arcidiecéze (pomocného biskupa Zdeňka Wasserbauera) a generálního vikáře pro správu a organizaci arcidiecéze (Jana Balíka).

Pro úplnost dodávám, že existuje také soudní vikář neboli oficiál, který předsedá diecéznímu soudu a vykonává soudní moc svěřenou biskupovi, tj. v podstatě zastupuje biskupa v soudních záležitostech. Termín apoštolský vikář označuje zpravidla biskupa, kterému je svěřena správa tzv. apoštolského vikariátu, určitého území často v misijních oblastech. Apoštolský vikariát není součástí žádné diecéze, ale spadá pod správu vatikánského Dikasteria pro evangelizaci. Možná se někomu ještě vybaví termín kapitul- ní vikář, což bylo podle starého Kodexu kanonického práva z roku 1917 označení kněze, který po dobu uprázdnění úřadu diecézního biskupa nebo arcibiskupa řídil diecézi jménem katedrální kapituly, jejíž kanovníci jej zvolili. Komunistický režim tuto instituci zneužíval, když znemožňoval řádně jmenovaným biskupům vykonávat jejich úřad a na jejich místo prosazoval kapitulní vikáře spolupracující se státními orgány. V novém Kodexu kanonického práva z roku 1983 se kapitulní vikář už nevyskytuje, byl nahrazen administrátorem diecéze.

Ekumenická setkání s křesťany z jiných církví jsou mimo jiné příležitostí, abychom si uvědomili, že někdy používáme stejné termíny, ale označujeme jimi něco jiného. Přes tuto různost si při takových setkáních a vzájemných rozhovorech můžeme také uvědomit, že to, co nás spojuje, je mnohem silnější než to, co nás rozděluje, jak např. uvedl papež Jan Pavel II. ve své encyklice o ekumenickém úsilí s názvem Ut unum sint z roku 1995 (čl. 20).