Rostliny rajských zahrad

Rajská zahrada

Centrální část klášterních celků je tradičně vyhrazena zahradě, rajskému dvoru. Tato zahrada mívá převážně čtvercový nebo obdélníkový tvar. Ve většině případů je prostor rozdělen cestami na čtyři stejně velká pole. Cesty jsou rovné, bez elips, evokující zobrazení kříže. Uprostřed cest se často nachází vodní prvek zahrady, nejčastěji kašna. V tomto centrálním bodu zahrady býval někdy i vysázen ovocný, nebo okrasný strom. Tento centrální prostor kláštera, často uschován v srdci klausurních budov nabízel více možností využití. Předně šlo o meditativní prostor, nabízející nejen bezpečí středu kláštera, ale také odkazující na rajskou biblickou zahradu z Gen 2, 10-17., jak uvádí Skružná.¹ Prostor rajského dvora kombinoval s již zmíněnou funkcí meditativní také funkci symbolickou a také funkci relaxační a odpočinkovou. Tyto jakoby samostatné funkce zahrady ovšem nelze příliš oddělovat, spíše je potřeba vidět jejich komplementaritu.

Meditativní prostor rajské zahrady zahrnuje z pohledu vysázených rostlin velmi podobné vlivy na člověka jako tradičně chápaná liturgie. Zahrnuje v sobě prvky smyslových vjemů, působící na meditujícího:

Sluch – prostor zahrady, oddělen od vnějšího dění, není prostorem absolutního ticha, jak by se mohlo zdát. Rostliny v mírném vánku, lehce šustící vydávají příjemnou zvukovou kulisu k meditaci a odpočinku. V případech bezvětří je to právě absence zvuku, zklidňující a přivádějící člověka k meditaci.

Zrak – porosty květin a léčivek, zvláště ve svém květu jsou lahodící oku člověka. Některé květy určitých rostlin pak jsou asociovány s křesťanskými symboly. Např. růže s dřevěným křížem nebo květ bílé lilie s pannou Marií.

Čich – zvláště rostliny středomořského typu a rostliny aromatické mohou v teplých měsících vypařovat své silice velmi intenzivně. Tato vůně, typicky lilií, růží, levandulí, rozmarýnu, tymiánu a dalších je většině lidí velmi příjemná a v současnosti jsou tyto rostlinné silice součástí aromaterapie.

Chuť - silice rostlin středozemního typu mají více účinků, které byly známy již od středověku. Kromě léčebných účinků těchto drog jsou dodnes s oblibou pěstovány jako chuťová korigens, tedy jako látky zlepšující chuť pokrmů. Typickým příkladem jsou pažitky, česneky, rozmarýny nebo libečky.

Rostliny rajských zahrad středověku

Současně se stavbou a rozvojem řeholních klášterů docházelo k introdukci rostlinného materiálu do nově budovaných klášterních zahrad. K této introdukci docházelo především z důvodu nejen chudého zastoupení botanických druhů v Čechách, ale také znalost využití hospodářských a léčebných rostlin v mateřských klášterech. Bratři navštěvující své mateřské řády v západních zemích přinášeli nejen mladé rostliny, ale zejména semena rostlin pěstovaných plodin. Touto cestou se i do českých klášterů dostávají nejen nové kulturní variety, ale i nové rody bylin, keřů a ovocných stromů. Primární introdukce byla ze středomoří, sekundární pak z německých zemí.

Jmenovat seznam rostlin pěstovaných v klášterních zahradách středověku lze jen s jistou mírou nejistoty. Z podstaty věci rostliny ve středověku vysázené již na daných místech převážně nejsou. Určitý stupeň jistoty ve znalosti rostlinných druhů nám může dát znalost volně rostoucích druhů v středomořské domovině odkud probíhala primární introdukce. Z dalších pramenů je třeba zmínit Codex Laureshamensis, tj. Loršský lékopis vznikající mezi 9. a 11. stoletím v oblasti dnešního jihozápadního Německa a také poetické dílo německého benediktínského opata Walafrida Strabo z 9. století Liber de cultura hortorum, ve kterém se věnuje botanice pěstovaných rostlin v jižním Německu, jak uvádí Skružná. Velmi konkrétní seznam pěstovaných rostlin nacházíme v ranně středověkém plánu ze St. Galen. V tomto středověkém svitku nacházíme idealistickou představu benediktínské architektury kláštera, jsou ale také jmenovány čtyři druhy zahrad a rostliny v nich pěstované. Z nepřímých zdrojů je možno jmenovat např. životopisné dílo Kateřiny Lutherové v beletristickém díle Ursuly Koch Růže ve sněhu.² Za zmínku také stojí lékařský spis Physica abatyše Hildegardy z Bingenu (1098-1179), který obsahuje velký oddíl věnující se léčivým rostlinám.³ Jistou nápovědou je i středověké umění, zobrazující některé pěstované rostliny.

Panna s Ježíšem v doprovodu čtyřech svatých v rajské zahradě. Obraz ze začátku 15. století v kostele sv. Vavřince, Norimberk, Bavorsko. V zobrazených rostlinách můžeme rozpoznat lilii, smetánku lékařskou, tulipány a řebříček. Dominantní roli mezi rostlinami představuje ovocný strom s plody.⁴

Příklady rostlin pěstovaných klášterních rajských zahradách

Ve středověkých klášterních zahradách byla rajská zahrada klausurní, převážně sloužící účelům meditace, relaxace a symboliky. Ovšem i tyto zahrady procházely proměnami a vývojem.

Zpočátku v nich nacházíme celé spektrum rostlin pěstovaných v klášteře, časem s postupnou profilací zahrady většina užitkových rostlin mizí a zůstávají ty, které lahodí smyslům člověka a vynikají symbolikou. Praktickou funkcí rajských zahrad byla i produkce květin pro výzdobu kostelů. Touto praktickou funkcí se zužuje výběr rostlin, které se pravděpodobně pěstovaly v rajských dvorech. Rostliny musely plnit funkci ornamentální, symbolickou ale i praktickou.

Kombinací vyjmenovaných rostlin z plánu ze St. Galen a Walafriedova Hortulusu docházíme k vysoké pravděpodobnosti pěstování těchto rostlin:

Jalovec chvojka – Juniperus sabina

Jalovec chvojka, zvaný klášterní. Přirozený habitus má spíše keřový. Naznačen v plánu ze St. Galen. Hiddegarda z B. jej doporučovala na plicní choroby a horečku. Dále jako močopudný prostředek. Známé jsou i jeho abortivní účinky. Kouř z bobulí jalovce se také používal jako ochrana proti moru.⁵

Pivoňky, různé druhy – Paeonia sp.

Pivoňky. Jejich květy jsou prodchnuty symbolikou čistoty a krásy, odkazujíce na Pannu Marii. Mají také léčivé účinky, kdy se převážně využívá kořen. Tlumí křeče a bolesti.

Narcis – Narcissus sp., Narcissus poeticus, Narcissus pseudonarcissus

Narcisy jsou cibulnaté trvalky, kvetoucí na jaře. Botanické (původní) druhy nesou různé odstíny barev od bílé po žlutou. Mají silnou, velmi líbivou vůni. Pro dobu květu na jaře a vrůst z cibulí jsou posly jara a vzkříšení a nového života v Kristu. Výtažky z narcisů jsou v malých dávkách léčivé, ve větších jsou ale toxické.

Kosatec žlutý – Iris pseudocorus

Kosatec žlutý je původním druhem středozápadní Evropy. Jde o vytrvalou rostlinu, přirozeně se vyskytovala na vlhčích, slunných místech. Dorůstá 100 – 150 cm. Kvete žlutými květy v červnu. Pěstování kosatců v rajských zahradách jistě podpořil i fakt, že jde o rostlinu, která relativně dlouho neztrácí svůj půvab i po utržení (řezu) a tím se jistě hodila k výzdobě kostelů. Kosatce se také používaly jako léčivé rostliny na mnoho neduhů a chorob spojených s infekcemi, křečemi, ale i chorobami jater a všemožnými infekcemi.

Violka trojbarevná (Maceška) – Viola tricolor

Violky jsou drobnými letničkami, které vynikají záplavami květů. Původní drobnokvěté odrůdy rostou trsovitě, mohou dokonce působit půdopokryvně. Ač se jedná o květiny letniček, velmi často se jednoduše přesévají a tak mohou zůstávat na stejném stanovišti velmi dlouho. Jde o rostliny chladnomilné, kvetoucí na jaře a remontující na podzim. Do českých klášterů se dostaly pravděpodobně z Francie, jak uvádí Mayer, který dodává, že nať macešky se používala ve středověku pro své protizánětlivé vlastnosti.⁶

Violka vonná (Fialka) – Viola odorata

Lidově zvané fialky jsou rodově příbuzné rostliny maceškám. Kvetou různými odstíny modré a patří k vytrvalým rostlinám. Kromě jejich nádherné vůně to jsou i významně léčivé rostliny. Používaly se proti zánětům v krku, na potlačení kašle i proti bolesti hlavy. Pro svou vůni se používají v aromaterapii.

Lilie – Lillium sp., Lilium candidum

Lilie bělostná. Patří mezi vytrvalé rostliny, je dominantní nejen krásou svého květu, ale i omamnou vůní. Lilie jsou symbolicky spojovány s Pannou Marií, s její nepostkvrněností, čistotou a vírou. Jde ovšem i o silné léčivky. Znám je jejich ativirotický, antiseptický a analgetický účinek. Má ovšem i tonizující a laxativní účinky. Lilie a růže tvořili součást ideální zahrady podle W. Strabó, jak dokládá Mayer.

Růže keltská a stolistá – Rosa gallica, Rosa centifoli

Růže keltská a stolistá je opět jmenována W. Strabem v jeho plánu ideální klášterní zahrady. Tyto růže rostou keřovitě a kombinují několik vlastností. Symbolickou (spojenou s křížem Ježíše Krista), okrasnou a léčivou. Růže keltská je velmi vonná, i proto se její silice používaly na výrobu růžového oleje. I dnes se používá v aromaterapiích i jako základ parfémů. Růžové květy se používaly jako chuťové korigens, na hojení ran na kůži a k zastavení průjmů.

K výběru rostlin je třeba dodat, že na mnohých zobrazeních se v rámci rajské zahrady vyskytoval i dominantní prvek dřeviny. A to mohla být růže ve svém keřovém tvaru nebo jiná ovocná dřevina, např. jabloň. Tento dominantní prvek zahrady mohl poskytovat nejen plody, ale zvláště intimitu prostoru a stín.

Příspěvek je součástí seminární práce z liturgické teologie oboru Teologie křesťanských tradic ETF UK. Autor vystudoval okrasné zahradnictví a v oboru pracuje.