Epikie nebo rebelie?

Jan Spousta

K dospělé poslušnosti patří i rozum auměřenost. Nebrat slepě v úvahu jenom literu nařízení - ať už vešvejkovském nebo v eichmannovském duchu - ale snažit se předevšímpochopit a naplnit jeho smysl, uvážit zvláštní okolnosti a možnédůsledky jednání. Aristoteles dal této zásadě jméno epikie(epieikes znamená řecky rozumný), a od něho se přesstředověké scholastiky dostala do katolické teologie. Tradice odsv. Tomáše přes Alfonse z Liguori až po B. Häringa potvrzuje našeoprávnění a povinnost aplikovat lidské i církevní zákony s ohledemk jejich intenci a k naší situaci.

"Zákony" katolické církve, to znamená jaksamotné její církevní právo, tak i obrovská a obtížně sjednotitelnámasa různých oficiálních vyjádření za dlouhá staletí. Řím nemá vezvyku odvolávat to, co bylo jednou závazně řečeno; nanejvýš sepřipustí možnost širšího výkladu vzhledem k dobové podmíněnostitextů, k záměru autorů atp. Potom ovšem je ctnost správné epikienanejvýš potřebná, protože chtít podle církevních nauk prosazovatantickou kosmologii, středověkou teorii státu a viktoriánskousexuální morálku již lze sotva označit za projev zdravéhorozumu.

V tomto čísle Getseman se o epikii dočteme zpera Wolfganga Langera, který ji představuje jako "svatouneposlušnost" umožňující řešit konkrétní problémy, např. jakumožnit přistupovat k eucharistii rozvedeným žijícím nyní vcírkevně nelegitimním svazku. Kéž by epikie mohla ukončit současnoupokryteckou, hluboce nemravnou praxi, kdy se lidé u církevníchsoudů snaží za každou cenu - někdy i za cenu svatokrádežného lhaní- zpochybnit platnost předchozího manželství!

Zdá se mi ovšem, že to, co Wolfgang Langer amnozí jiní navrhují, se již těžko dá zahrnout do klasického pojmuepikie. Protože jim nejde o výjimečné řešení pro zákonodárcemnepředvídanou situaci. Je to naopak pokus o řešení systémové krizepomocí systematického nerespektování předpisů v situacích, kterézákonodárce skoro jistě měl na mysli, když příslušné kánonykoncipoval. To neznamená, že by takový postup byl nutně nemožnýnebo nesprávný. Jenom se domnívám, že už nevystačíme s autoritouAristotela a Tomáše Akvinského a budeme muset jít pro příklad kautoritám silnějším: k Ježíšovi, když zpochybnil autoritumojžíšského podání i legitimní velerady, a k svatému Pavlovi, kdyžkritizoval sv. Petra za jeho lpění na překonané židovskénábožensko-právní tradici. Ano, to znamená nikoli papežskouautoritu jenom doplnit nebo domyslet, ale přímo ji v některéoblasti přestat respektovat.

Reformátoři před půl tisíciletím tutoautoritu z podobných důvodů zavrhli jako celek. Ze zpětného pohleduje jasné, že cena v podobě rozpadu západního křesťanstva byla velmivysoká. I když zde hovoříme o odmítnutí pouze částečném a doufejmedočasném, není ani to nijak radostné. Také dnes je však Bůh víc nežpapež a svědomí víc než církevní kánony: zde stojím a nemohujinak.

V těchto Getsemanech startují dva novéseriály: Zvířata v bibli od Ludmily Zavadilové budouvycházet na obálce a Ekumenické organizace bude představovatJitka Krausová. Obě nás budou provázet celým ročníkem 2005.

Ještě upozorňuji na "charismatický" příspěvekKarla Adolfa Bauera, určený jako podnět pro 36. konferenciMezinárodního ekumenického sdružení (IES) 1. až 8. srpna 2004 vBratislavě. Dodejme, že zájemci o účast na konferenci se mohouhlásit představiteli českého regionu Peteru Stephensovi na e-mailp.stephens@volny.cz.