Jan Augusta, biskup Jednoty bratrské

Veronika Handová

Jan Augusta (1500-1572) byl horlivým avýmluvným kazatelem, autorem mnoha duchovních písní a řadypamětních a obranných spisů i vášnivých a často nevybíravýchpolemik. V čele Jednoty usiloval celý život o její sblížení sesvětovou reformací i s českou církví tj. utrakvisty. Chtěl takvyvést Jednotu z izolace a nelegálního postavení pronásledovanésekty. Luterství získávající vliv jak v Jednotě, tak v české církvituto možnost usnadňovalo. Bohužel je třeba konstatovat, že jehosnaha končila v ostrých veřejných polemikách s kněžími podobojí,jež se uzavřely v letech 1543-4 souhrnným vylíčením sporu spisemAugustovým Pře Jana Augusty a kněžstva kališnického aodpovědí bývalého administrátora Martina Klatovského Rozsuzováníupřímné.

Augusta se narodil v Praze jako synutrakvistického kloboučníka. Vyučil se řemeslu svého otce. Kolemroku 1520 ho jeho četba prací českých reformátorů, zvláště JanaHusa a Tomáše Štítného, vedla k tomu, že opustil Prahu iutrakvismus. V roce 1524 vstoupil do Jednoty bratrské v MladéBoleslavi. O pět let později byl vysvěcen na jáhna, v roce 1531 nakněze¹ a orok později byl zvolen jedním z biskupů. Po svém zvolení přesídlildo Litomyšle²,kde se stal nástupcem B. Krasonického. Téhož roku byl zvolen doÚzké rady a stal se seniorem. V roce 1532 píše svoji prvnívýznamnou teologickou práci Rozmlování jedneho učeného muže sesedlákem. Pod jeho vedením byla vypracována Bratrská konfese,jež byla r. 1535 předána králi Ferdinandu I., který ji ovšemodmítl. Od roku 1533 do r. 1542 Jednota pěstovala vztahy sLutherem³.Výsledkem těchto kontaktů bylo v roce 1538 publikování latinskéhoznění Bratrské konfese v Německu s Lutherovým úvodem. Aby byla víceslučitelná s Lutherovým pohledem, musel Augusta revidovat původníverzi. Navzdory své spřízněnosti s Lutherem zůstával však Augustaloajální k teologii i praxi Jednoty bratrské. Německého reformátorasi vážil jako člověka, který zdůrazňuje Bibli jako základníautoritu církve. V roce 1541 píše Zrcadlo kněžské, což bylpřeklad Lutherova překladu Antithesis verae et falsaeecclesiae od Antonia Corvina. Jistotou spasení se zabývá vespise Knížka tato bez title jest o tomto: Jestli pravda byčlověk jistotně věděti mohl, že spasen bude.

Jako biskup se Augusta marně snažil otoleranci Ferdinanda I. Jeho snahy o rozšíření kontaktů Bratří sjinými církvemi vedly k polemikám s utrakvisty, kterým vytýkalnedůslednost v jejich křesťanské praxi, i se členy Jednoty, kteříkritizovali Augustu za odchylky od jejich teologie, jak bylasumarizována Lukášem Pražským.

Po šmalkaldské válce v roce 1547, ve kteréhrála svou roli i bratrská šlechta, byla Jednota bratrskákrálovským příkazem zakázána a členové byli nuceni připojit se kcírkvím, které byly dosud povolené. V této době pronásledováníJednoty bratrské se Jan Augusta skrýval ve sloupenských lesích. Zdebyl rovněž 25. 4. 1548 zatčen⁴ spolu se svým pomocníkem,mladým knězem Jakubem Bílkem. Oba byli převezeni do Prahy a tamuvězněni a mučeni. Později byli převezeni na Křivoklát a tamvězněni dalších 16 let. Bílek později do detailu popsal jejichutrpení. Zvláště v prvních letech vězení Augusta psal teologickádíla. Nejdůležitějším je učebnice praktické teologie Umění dílaPáně služebného, kterou napsal v roce 1550. Ve vězení takénapsal svůj Sumovník a Smysl a úmysl Kristův jako vlastnísvátosti večeře jeho (1562). Ač odtržen od života snažil se inadále řídit činnost Jednoty⁵ a trpce nesl, nedbala-lijeho pokynů, zejména když si zvolila v letech 1553 a 1557 novébiskupy.

Po dobu jeho věznění se střídala obdobínaprosté izolace s obdobími, kdy měl alespoň omezený styk sJednotou. Problémy, jež tu vznikaly, měly asi základní příčinu vomezené komunikaci a informačních šumech, ale též v jistýchautokratických rysech Augustovy povahy. Např. když r. 1551 zemřelB. Mach a z bratrských biskupů zbýval již jen Augusta, vzkazem zvězení bránil volbě nových seniorů, dokud se on nevrátí. Kdyby jejBratří uposlechli, zůstala by Jednota v těžkých dobách 13 let bezvedení. Na synodu r. 1553 byli zvoleni seniory B. Černý (Nigranus)a B. Červenka a r. 1557 B. Izrael a B. Blahoslav; současně bylposílen kolegiální systém vedení Jednoty. Augusta se o těchto dvouvolbách dověděl až r. 1559 a byl jimi nelibě dotčen a netajil setím. Říčan zde píše: "Bratří mu vysvětlovali svůj postup nutnoupotřebou i zásadami staré Jednoty, podle nichž přece mají být čtyřibiskupové, z nichž žádný, ani sudí, nemá rozhodovat bez souhlasusvých druhů. Odpírali papežskému způsobu správy Jednoty skrzejediného muže, jaký on si osobil. Uvězněný biskup volal však plnrozčilení a nelibosti nové Starší ku pokání pro jejich domnělousvévoli. Napětí se stupňovalo neústupností muže, jenž ve svémutrpení viděl důvod pro to, aby jeho prvenství bylo tím víceuznáváno."

V roce 1561 požádal krále o milost. Byldopraven do Prahy, kde se v disputaci utkal s jezuity areprezentanty utrakvistů. Aby dosáhl propuštění, projevil Augustasouhlas s náboženskými praktikami obou církví. Nesouhlasilsamozřejmě s tím, že se připojí k utrakvistům,nicméně v roce 1561 synoda Jednoty bratrskéjeho lest odsoudila.

Bílek byl propuštěn z vězení po přijetíeucharistie z rukou utrakvistického kněze. Augusta přijímat odmítla zůstal uvězněn do roku 1564, kdy byl po mnohaletém úsilí Jednotypropuštěn. Krátce potom se smířil s vůdci bratří na synodě vLipníku. Je třeba ocenit, že do měsíce po Augustově propuštění zvězení byli on i Bílek vráceni svým úřadům. Augusta pokračoval vesnaze o spojení Bratří s novoutrakvisty, kdežto Blahoslav hájilvlastní cestu Jednoty.

Po několikerém odmrštění Augustova úsilí odosažení jednoty mezi Jednotou bratří, českými neoutrakvisty ačeskými luterány (tj snahy o vznik jednotné české protestantskécírkve), zkoušel Augusta pro své snahy získat podporu kongregací vČechách, na Moravě a v Polsku. Své názory sepisuje již nemocný vInstituci k reformaci utrakvistické konzistoře (1571). Vtomto roce vážně onemocněl a ochrnul. Zemřel 13. ledna 1572 v MladéBoleslavi, kde byl zpopelněn.

Krátce před svou smrtí přestal Augustazastávat úřad sudího Jednoty jednak pro nemoc, jednak že narážel naděti, "které ho dorostly". Jeho přání spojit různé proudy českéreformace byly částečně naplněny, i když pouze formálně, vytvořenímČeské konfese (1575). Tomuto tématu se věnoval i Jan Ámos Komenskýpo porážce českých protestantů v bitvě na Bílé hoře v roce1620.

Jan Augusta byl historiky Jednoty dlouhopokládán za vladaře, jenž chtěl Jednotu vést podle svého zdání kcílům, které by ukojily jeho ctižádost. Přes problémy a nesnáze,které Jan Augusta jednotě bratrské působil, patřil k jejím předním,ba legendárním představitelům.

Zdroje

Jan B. Lášek "Jan Augusta" in The OxfordEncyklopedia of the Reformation, Volume 1, Oxford University Press,New York 1996

Kronika křeťanství, kolektiv, Fortuna Print -Knižníklub, Praha 1998, 227

http://www.libri.cz/databaze/kdo18/list.php

http://dejvice.evangnet.cz/sut1001.html

Internetové stránky obce Stropnice