Jste zde

Liturgie v Jeruzalémě 4. stol.

Jak se napětí mezi arianismem a ortodoxií promítlo do liturgické praxe 4. století, ukážu na příkladu města Jeruzaléma.1 V této době se ustalují pevnější liturgické formy. V Jeruzalémě se objevuje:

- fenomén stationární bohoslužby (bohoslužby vázané na určitá místa v určitou dobu a spojené s liturgickými průvody mezi těmito místy)2

- rozvinutí liturgického roku: zatímco kolem r. 300 se Velikonoce slaví během jedné noci, kolem r. 400 se již slaví Palmová neděle, den Večeře Páně, den Utrpení Páně, velikonoční vigilie a velikonoční neděle; Letnice se rozdělily na slavení Nanebevstoupení Páně a Seslání Ducha sv.; Zjevení Páně na Obřezání Páně, vlastní Epifanii a Uvedení Páně do chrámu (tento vánoční okruh doplnil ještě svátek Narození Páně, který je ovšem římského původu)

- slavení velikonočního Tridua, jehož detailní popis nám zprostředkovala poutnice Egerie3- slavení v jiných městech se snaží podobat jeruzalémskému

- tzv. katedrální způsob slavení denní modlitby církve, na které se podílí shromážděná obec, biskup, presbyterát, řeholníci, jáhni a další služebníci

- rozvinutý způsob křestní praxe zahrnující katechumenát a dobu mystagogie následující po křtu. Zachovaly se nám Katecheze obsahující vyučování před křtem a Mystagogické katecheze vysvětlující iniciační svátosti (křest, biřmování a eucharistii). Obojí je přisuzováno Cyrilu Jeruzalémskému.4

Ve 4. století (v době uznání svobody církve) bylo biskupství římského města Aelia (Jeruzalém) podřízeno cesarejskému arcibiskupství. Biskupem Jeruzaléma byl Makarios, zastánce ortodoxních názorů, zatímco arcibiskupem Cesareje byl Eusebios, jeden z největších učenců té doby, který se spíše klonil na stranu Aria. Na koncilu v Nicei, který svolal císař Konstantin, aby se obě strany dohodly, Eusebios zjistil, že je (zřejmě nemalou zásluhou Makaria...) exkomunikován. Podepsal ale nicejské vyznání a exkomunikace byl zproštěn. Díky tomu, že měl podporu císaře, dosáhl i zrušení exkomunikace Aria.

Eusebios považoval za hlavní Ježíšovo poslání zjevení Otcova božství. Ježíšovu tělesnost nepovažoval za tak důležitou. Makarios naproti tomu považoval za nejdůležitější poslání Ježíše spásu, která se děje v těle. V tomto pohledu mělo dalekosáhlý význam, že se klíčové spásné události staly právě zde, v Jeruzalémě.

Rivalita obou regionálních center, z nichž obě usilovala o vedoucí postavení, mohla být ideologizována ariánským sporem. Makarios vymohl na Konstantinovi zboření Afroditina chrámu, který stál na místech předpokládané Golgoty a Ježíšova hrobu. V roce 327 byla skutečně pod zbořeniskem objevena vyvýšená skála a nedaleko jeskyně.

Zájem Eusebia se soustřeďoval na prázdný hrob, nikoli na Golgotu. I nalezené kříže nebyly v tomto období důležité.5 Vedle skály byla postavena basilika Martyrion („svědectví") a nad jeskyní rotunda Anastáse („vzkříšení"). Dedikace basiliky proběhla 17. září 335. Konstantin se nemohl slavnosti zúčastnit, protože se zdržel válečným tažením na Východě. Eusebios během dedikace řekl, že Logos je s císařem právě tak v Konstantinopoli jako zde. Navíc Makariův ochránce Athanasius byl poslán do vyhnanství...

Vliv ariánství v Jeruzalémě však během dalších desetiletí slábl. Když se stal v roce 379 císařem Teodosius, hned následující rok vykonal pouť do Jeruzaléma. Začaly se stavět poutnické útulky, přišla řada mnichů. Rok 381 je považován za konec střízlivého ariánství ve městě, množství poutníků začíná strmě růst. V r. 384 strávila Velikonoce v Jeruzalémě i poutnice Egerie. Patriarchátem se však Jeruzalém stal až v r. 451, a tím se Cesarea stala jeho podřízeným arcibiskupstvím...

1Nejúplnější zdroj informací o Jeruzalému 4. stol. lze najít na http://www.christusrex.org/

2Stationární bohoslužby, Getsemany 7-8/2005 - http://www.getsemany.cz/index.asp?c=80

3Egerie; Getsemany 11/2001- http://www.getsemany.cz/index.asp?c=298

4nar. 315 v Jeruzalémě; biskupem Jeruzaléma 348; 16 let vyhnanství od Ariánů; účastník konstantinopolského koncilu 381; umírá 386

5Eusebiova záliba v jeskyních byla příslovečná. Kromě Ježíšova hrobu, to byla ještě jeskyně v Betlémě - údajné místo Ježíšova narození a jeskyně Eleona na Olivové hoře, kde se údajně scházel Ježíš se svými učedníky. Na těchto místech byly ještě v 1. pol. 4. stol. postaveny basiliky.