Martin Luther
Pro reformátory nebyly liturgické otázky prvořadé. Luther se postupně pokoušel obnovit tehdejší strukturu mše, již doporučoval slavit každou neděli a velké svátky:
„Na prvním místě prosazujeme, nikoli - nemáme a nikdy jsme neměli na mysli - úplně zrušit celý formální kult Boha, ale očistit ten, který užíváme a který byl pokažen nejodpornějšími přídavky, a ukázat zbožné užití. Protože nelze popřít, že mše a přijímání chleba a vína jsou ritem, který ustanovil Bůh skrze Krista a který slavil nejprve sám Kristus a potom apoštolové, a to co nejjednodušeji a nejzbožněji a bez jakýchkoli přídavků. Avšak v průběhu času k němu bylo přidáno tolik lidských vynálezů, že ze mše a z přijímání do našeho věku nepřešlo nic jiného než název." (Řád mše a přijímání pro církev ve Wittenbergu, 1523)
Prvá úprava byla ještě v latině, další pak v němčině. Díváme-li se na úpravy dnešní optikou, oceňujeme je jako velmi zdařilé s výjimkou razantního okleštění eucharistické modlitby.
Lutherova Formula Missae 1523
|
Lutherova Deutsche Messe 1526
|
Introit
|
Německá píseň nebo německý žalm
|
Kyrie
|
Kyrie
|
Gloria (možno vynechat)
|
-
|
Kolekta
|
Kolekta
|
Epištola
|
Epištola
|
Graduale, Sekvence (jen Vánoce a Letnice)
|
Německá píseň
|
Evangelium
|
Evangelium
|
Krédo (nicejské)
|
Německá píseň vyznání víry
|
Kázání (je možné také před Introitem)
|
Kázání
|
Příprava chleba a vína
|
-
|
|
Parafráze Otčenáše s napomenutím k večeři Páně
|
Preface (pouze úvodní část)
|
-
|
Slova ustanovení (zařazená do preface) Sanktus a Benediktus s pozdvihováním
|
Slova ustanovení a rozdílení Slova nad chlebem s pozdvihováním, přitom německé Sanktus nebo píseň k večeři Páně
|
|
Slova nad kalichem s pozdvihováním, přitom německé Agnus nebo píseň k večeři Páně
|
Otčenáš
|
viz výše
|
Pozdravení pokoje
|
-
|
Modlitba „Domine Jesu Kriste, fili Dei vivi"
|
-
|
Rozdílení se slovem darováním, přitom Agnus Dei a případně píseň k přijímání
|
viz výše
|
Modlitba „Quod ore súmpsimus", „Corpus tuum, Dómine"
|
Modlitba díků
|
Benedicamus
|
-
|
Požehnání (Nu 6)
|
Požehnání (Nu 6)
|
Jan Kalvín
Středověká liturgie reagovala na scholastickou eucharistickou teologii a zejména na dobovou eucharistickou zbožnost neustálým množením privátních kněžských modliteb, při kterých kněz (jako často jediný přijímající) neustále připomínal svou hříšnost a nehodnost přijmout eucharistické způsoby. Prvky pokání, které se v prvním tisíciletí v rámci eucharistické slavnosti vůbec nevyskytovaly, nyní prostupovaly celou mši a tvořily její nezanedbatelnou část. Kalvínovi tyto důrazy na hříšnost rezonovaly. Navíc mu chyběl Lutherův liturgický talent. Protože chtěl zdůraznit obecné kněžství, převedl privátní modlitby kněze do plurálu:
Učiňme vyznání Bohu, našemu Pánu, ať každý se mnou přizná své hříchy a nepravosti.
Všemohoucí, věčný Bože a náš Otče, vyznáváme a přiznáváme před tebou, že jsme byli počati v nepravosti a po celý náš život jsme plni hříchů a přestoupení. Nevěříme zcela tvému Slovu a nedodržujeme tvá svatá přikázání. Upamatuj se na svou dobrotu, prosíme tě, a pro své Jméno k nám buď milostiv a odpusť nám naše přestoupení, kterých je bohužel mnoho. (O večeři Páně neboli mši a o kázáních, Štrasburk 1539)
Kalvín tak přejal pozdně středověkou fixaci večeře Páně na pokání, která mnohde trvá dodnes. Zužuje význam eucharistie, zapříčiňuje ponurý ráz slavnosti a vytváří psychologické bariéry slavit každou neděli.
Jako základ pro strukturu bohoslužby Kalvín zvolil paraliturgické tvary ritu přijímání a liturgie s kázáním. Jejich výhodou bylo, že na ně byli lidé zvyklí a zejména že se odehrávaly v mateřštině. Velkou nevýhodou však je, že se jedná o tvary umělé, nerespektující předchozí vývoj, vytvořené v době zastření podstaty liturgie.
Ritus přijímání (12./13. stol. - mimo mši)
Řeč k přijímání (založená na vyznání víry)
Společné vyznání víry
Otče náš
Absoluce (Misereatur, Indulgentiam; příležitostně pokání)
Úvod k přijímání - volný text, teprve od konce 16. stol. „Hle, Beránek boží", „Pane nejsem hoden" (třikrát)
Přijímání vkleče do úst s formulí (Corpus Domini nostri Jesu Christi...) při které si sám kněz odpovídá Amen.
Přijímání ablučního vína ve stoje
Soukromé díkůčinění
Středověká liturgie s kázáním
Úvodní slovo (téma; obvykle nějaké slovo z Písma)
Modlitba (Zdrávas Maria a/nebo Otče náš, Veni Sancte Spiritus)
Píseň ke kázání
Pozdrav z kazatelny (exordium)
Čtení z evangelia (v lidové řeči, když byl předtím tento text čten jako součást liturgie latinsky)
Kázání
Píseň po kázání
Ohlášky
Společná modlitba (zakončená Otče náš a Zdrávas Maria)
Katechetické části (někdy na místě kázání s krátkým vysvětlením)
Otče náš a Zdrávas Maria
Vyznání víry
Desatero
Vyznání vin s absolucí (Misereatur, Indulgentiam; někdy s pokáním - určitý počet Otče náš a Zdrávas Maria)
Modlitba za zemřelé (delší úvodní modlitba, často s vyjmenováním jmen, společný Otče náš a Zdrávas Maria)
Štrasburk 1526 /1537 - německy
|
Ženeva 1542 - francouzsky
|
namísto Confiteor: Vyznání hříchů obce, Biblický verš útěchy, (a absoluce 1537)
|
Verš Adiutorium, Vyznání hříchů obce
|
namísto Introitu: Žalm/píseň, příležitostně Kyrie, Gloria Pozdrav (bez odpovědi), Modlitba Žalm
|
Žalm - Modlitba
|
Epištola Evangelium (lectio continua) Kázání (s napomenutím k večeři Páně 1537)
Krédo zpívané / Píseň
|
- -
Kázání (celé nebo částečně k večeři Páně) (Desatero, zpívané, asi od 1549) Krédo viz níže
|
Modlitební napomenutí (výzva k sebevydanosti) nekoná se 1537 Pozdrav (bez odpovědi) Společná modlitba s modlitbou večeře Páně viz výše Krédo Otčenáš napomenutí (rozvinuto 1537) Slova ustanovení (liturgický text)
|
Modlitební napomenutí
Společná modlitba s parafrází Otčenáše
Modlitba večeře Páně Krédo viz výše parafráze Otčenáše Slova ustanovení (1 K) Odmítnutí nehodných Napomenutí k večeři Páně
|
Pozvání Rozdílení se slovem darování Píseň k večeři Páně / žalm
|
Rozdílení, přitom zpěv nebo čtení žalmu
|
Pozdrav (bez odpovědi) Modlitba díků Požehnání (Nu 6) Propuštění
|
Modlitba díků
(Zpěv Simeonův, asi od 1549) Požehnání (Nu 6)
|
Římský katolicismus
Potridentskou liturgii, která zůstala neměnná 400 let až do reforem II. vat. koncilu, lze charakterizovat např:
- Unifikací ritů - zatímco do Tridentu se za Západě vyskytovalo více ritů, po koncilu zůstal prakticky jen římský.
- Zredukováním bohoslužby - např. množství až 12 po sobě následujících orací bylo sníženo na max. tři.
- Přísným rubricismem - každý pohyb, každé gesto, každé slovo kněze je přesně popsáno a odchylky nejsou pod hrozbou „neplatnosti" přípustné.
- Postupným vydáváním (díky knihtisku) pečlivě připravených liturgických knih.
- Zbouráním letnerů.
Komentáře
ještě dodělat
Leckdy velmi podrobná analýza reformačních snah saské či porýnské provenience zaujme, překvapí lapidární a souhrné posouzení velmi členitého procesu obnovy bohoslužby vzešlém z Tridentského koncilu.