176 - říjen 2006

Jan Scotus Eriugena se narodil kolem roku 810 v Irsku, o čemž svědčí jeho přídomky Scotus (Ir, Irsko = Scotia maior) a Eriugena (v Irsku narozený).

O jeho životě víme méně než o jeho díle. Předpokládá se, že získal důkladné vzdělání na některé z irských klášterních škol, neboť jeho texty obsahují staroirské výrazy. Těžiště irské vzdělanosti spočívalo v glosování bib­lických textů, četbě církevních otců a znalosti sedmi svobodných umění. Vzhledem k viking­ským nájezdům, které od konce 8. století pustošily irské kláštery, opouštěli irští mniši své domovy a usazovali se na evropském kontinentu. V době karolínské reformace v 9. sto­letí dosáhli irští mniši v mnoha velkých klášterech významné postavení a roz­ho­dující vliv.

Eriugena přišel do Franské říše někdy mezi lety 840 a 847. Od roku 851 působil na dvoře krále Karla Holého (840-877, od roku 875 císař) jako učitel v jeho palácové škole. Z doby po smrti Karla Holého (tj. po roce 877) už o něm nemáme žádné spolehlivé zprávy, proto se předpokládá, že brzy zemřel. Zprávy o jeho odchodu do Británie a jeho mučednické smrti (prý byl ubodán písátky nespokojených žáků) jsou legendární povahy.

Coby uznávaný učenec byl požádán o vyjá­dření k probíhajícímu sporu o predestinaci, v němž se střetli Hinkmar z Remeše a Gott­schalk z Orbais. Eriugenův spis De divina praedestinatione (O Božím předurčením) si ovšem přízeň nezískal. Kritici jej posměšně označili za „irskou kaši" a spis byl odsouzen na koncilech ve Valencii (855) a v Langres (859).

Na Eriugenovo myšlení měla velký vliv četba řeckých církevních otců. Díky své výborné znalosti řečtiny byl pověřen pře­kladem některých jejich děl do latiny. Po roce 860 pořídil nový překlad děl Dionysia Areopagity, která byzantský císař Michael II. roku 827 daroval Ludvíku Pobožnému. K překladu díla O nebeské hierarchii připojil svůj komentář, který je odvážnou interpretací Dionysiovy novoplatonizující nauky.

Nejdůležitějším Eriugenovým dílem je pět knih Periphyseon neboli De divisione naturae (O rozdělení přirozenosti či přírody). Jedná se o pozoruhodný teologicko-filozofický spis, o syntézu novoplatonismu a křesťanství, napsanou ve formě dialogu mezi učitelem a žákem. Pravděpodobně z posledních let jeho života pochází dvě díla zabývající se výkla­dem Janova evangelia: homilie na jeho prolog a fragmentární komentář k několika jeho částem.

Český překlad posledních dvou zmiňo­vaných textů vydalo v roce 2005 nakla­datelství Vyšehrad jako 8. svazek edice Krystal.

Martin Vaňáč